Vražedná pole

Film o přátelství jako snad žádný jiný. Když na konci slyšíme Johna Lennona zpívat humanistickou hymnu Imagine a sledujeme dva muže padat do vzájemného objetí, zavání to patetismem. Jenže Vražedná pole přistupují k sentimentu obezřetně, čerpají z něj sílu jaksi mimoděk a na pozadí faktografických událostí, jejichž emoční tíhu ještě znásobuje povědomí o životě Hainga S. Ngora, jenž zde fantasticky ztvárnil kambodžského reportéra Dirt Prana. Nemusel moc hrát, když si znázorněnými zvěrstvy sám prošel, ale jeho výkon je odzbrojující a režisér Joffé na něm staví i důmyslně poskládané vyprávění. To se často uzpůsobuje perspektivě postav, které jsou v případě amerických reportérů i Prana na stejné vlně, a s tím souvisí i délka a intenzita sekvencí - bombové útoky jsou krátké a šokové, zatímco zdánlivě nesmyslné množství času se věnuje vyvolávání Pranovy fotografie na falešný pas. V tu chvíli jde o klíčový okamžik rozhodující o budoucnosti Kambodžana v rozvrácené zemi a Joffé na ní patřičně ulpívá… Přestože jsou Vražedná pole filmem dvou odlišných polovin, z nichž první nabízí objektivní reflexi tehdejších poměrů v jihovýchodní Asii a druhá se noří do subjektivního prožívání pekla, právě přátelství mezi Pranem a novinářem Schanbergem a paralelně střižené kontrasty mezi jejich osudy v komformistickém, respektive diktátorském a utlačovaném prostředí, udržují tón a narativ přehledné a vyrovnané. A systematicky se směřuje k závěrečné katarzi, kterou už Joffé po více než dvou hodinách odkladů neprotahuje a přichází náhle, z pohledu aktérů zkrátka zaslouženě. Vražedná pole jsou tedy vzácný příklad filmu, který setrval v mantinelech hollywoodského vyprávění s důrazem na šťastné uzavření linií postav a současně předložil místy až dokumentačně čistý a historicky hodnotný portrét svého tématu. 95 % (27.03.2022)

Zdejší pětihvězdičková palba drtivé většiny uživatelů a mnohá doporučení k tomu, způsobili, že jsem se na tento film vskutku hodně těšil. Očekával jsem, že film si se mnou po emoční stránce zakope hotovou ligu mistrů. Bohužel nestalo se. Snímku strašně ublížily dvě roviny příběhu. Přesněji řečeno ta nosnější, vztah dvou kamarádů. Ať dělám co dělám, tak ten přátelský vztah mě přišel až příliš filmový, chyběl mě v něm tklukot srdce. V porovnání třeba s filmem Lovci draků, který je postaven na podobném vztahu a já neměl daleko k slzám, navíc dlouho jsem měl tu jejich sílu přátelství v sobě. Tady ne, prostě film skončil, já si naladil telext ČT1 stranu 764 a přemýšlel nad kurzama fotbalových zapasů. Bohužel díky vztahu dvou kamarádů, bylo šizeno na druhý dějový lince a tou byla "vláda" Rudých Kmerů. To bylo nedotažený prostě. Kurva vždyť ty svině komunistcký vyvraždili ofiko 1,7 milionu lidí !!! To z filmu vůbec nejde a že to byly skuteční ultrazmrdi je zřejmé "jen" z pasaže kdy Dit Pran je nucen pracovat a žít v nelidských podmínkách v tzv. vražedných polích. Ale zase, kde je zmíněno, že Pol Pot tohle udělal se všema co žili v městě, že Pol Pot označil města za kapitalistický zlo a všechny lidi z měst vysídlil častokrát trikem typu "za chvíli se vrátíte, je to pro vaše bezpečí před amíkama" Zrušil prachy, obchody, media, zkrátka všechno. No nic no, prostě ukázat tu strašnou hrůzu, troufnu si říci, že od "tvorby" panů Stalina s Hitlerem nejhorší na téhle planetě takhle zkratkovitě, to neberu a výše zmíněný příběh o přátelství, který se má s tímhle hnusem prolínat jsem už popsal. Jistě, herecký výkon neherce Hainga S. Ngora je jedinečný, a samotný jeho osud mě naplňuje možná větším smutkem než celý tento příběh. Práce kamery taky skvělá, ale moje slzy zůstaly jiným osudům a jiným příběhům. (23.10.2008)

Vražedná pole jsou filmem kde z každého políčka (filmového, ne toho, na který odkazuje název snímku) přímo sálají ambice směrem k pozlaceným plešounům. Neříkám, že je to špatně. Zvlášť, když to má v rukách režisér, který se umí vyhnout lacinému podlézání akademii (ovšem Lennon na závěr byl už těžce přes míru). V první polovině jsem se neubránil pocitu proč se děj stále točí kolem nezajímavého sebestředného novináře, když "ten jeho poskok, s kterým zachází jak s onucí" je stokrát zajímavější. A naštěstí si to mysleli i autoři a v druhé části vsadili právě na něj. V mých očích dobře udělali. Jinak scény typu vyvolávaní fotek ve spartanských podmínkách, video s projevem Nixona a záběry zvěrstev Rudých khmérů sestříhané na Vincerò či bloudění po vražedných polích jsou tak působivé scény, že jen za ně si Roland Joffé zaslouží můj velký obdiv. Na druhou stranu to nic nemění na faktu, že tu vidím i chyby. Což o jeho následujícím snímku říct nemůžu, i kdybych sebevíc chtěl. (21.10.2008)

"Imagine there´s no heaven, it´s easy if you try, no hell below us, above us only sky, imagine all the people living for today, imagine there´s no countries, it isn´t hard to do, nothing to kill or die for and no religion too, imagine all the people living live in peace, you may say I´m dreamer, but I´m not the only one, I hope someday you´ll join us and the world will be as one ..............". Těžko hledám k tomuto brilantně natočenému leč smutnému filmu slova a tak jsem si alibisticky půjčila text závěrečné písničky Johna Lennona a budu snít o lepším světě s ním. (11.12.2005)

Vo svete sa v roznych vojnovych rezimov dialo vela svinstiev, ale absolutny vrchol drzosti ludskeho ponizovania, utrpenia (bolo neprijemne divat sa na zranene trpiace deti a doktori im nemohli pomoct, pretoze nemali ani dostatok potrebnych pomocok), dalej nelutostneho vrazdenia a demagogickeho ucenia o novom zaciatku, teda o roku nula, vymazani minulosti a milovani iba jedinej politickej strany Cervenych Khmerov v Kambodzi, nad ktorymi sa normalnemu cloveku zastavi rozum. Roland Joffé dokazal velmi zaujimavo zobrazit zbytocnu krutost ludi a preto si ho ako rezisera vazim. Od neho som videl zatial historicku dramu o ludskej chamtivosti a moci MISIU (1986) s Robertom DeNirom alebo aj dramu tentokrat z chudobneho prostredia obycajnych ludi v Indii MESTO RADOSTI (1992) s Patrickom Swayzem. Film Vrazedne pole zasluzene dostal 3 Oscary za herca vo vedlajsej ulohe Hainga S. Ngora, ktory bol v tom obdobi prvym hercom z juhovychodnej Azie a tiez prvym Buddhistom, dalej za kameru a strih a okrem toho ma i 4 nominacie za najlepsi film, reziu, herca v hlavnej ulohe Sama Waterstona a za adaptovany scenar, avsak v ten oscarovy vecer bol favoritom Formanov film AMADEUS (1984) a preto vo vsetkych tychto nominaciach si pobral Oscarov prave tento Formanov spominany film, teda za reziu samotny Milos Forman alebo za herca v hlavnej ulohe F. Murray Abraham... 14.07.2010 _______ Sam Waterston - (Sydney Schanberg) +++ Haing S. Ngor - (Dith Pran) +++ John Malkovich - (Alan Rockoff) +++ Julian Sands - (John Swain) +++ Craig T. Nelson - (Major Reeves) +++ Bill Paterson - (Dr. MacEntire) +++ Graham Kennedy - (Dougal) +++ Hudba: Mike Oldfield +++ (14.07.2010)