Útěky domů

Po "Jak vytrhnout velerybě stoličku" českí tvorcovia akoby považovali Tomáša Holého za jediné dieťa v republike určené do filmu. Tým pádom vznikali filmy ako je tento - bez nadväznosti na predchádzajúce filmy s ním a predsa tak veľmi podobné. "Jak vytrhnout velerybě stoličku" alebo "Jak dostat tatínka do polepšovny" boli filmy čarovné. Naopak "Útěky domú" sú už akoby písané podľa predpísanej konštrukcie a tak, aby sadli Tomášovi. Pri všetkej úcte k pánovi Jirešovi - nuda, okopírované motívy a herecká iskra, ktorá však nemala čo zapáliť. Jaromil Jireš nechal najlepšie diela v 60-70tych rokoch. Toto pokladám z jeho strany za počin z núdze. (01.04.2013)

Škoda, že některé situace vyznívají hodně nevěrohodně, hlavně když Honzík (Tomáš Holý) hledá v kojeneckém ústavu odpověď, kdo je jeho pravá matka a zároveň ho tam jde hledat jeho adoptivní matka (Jana Brejchová). A takových náhod nebo divných situací je tam více a akorát kazí dojem z jinak kvalitního psychologického dramatu. Ale takové už filmy Jaromila Jireše jsou. (09.03.2018)

Tento méně známý Jirešův film má obrovskou přednost v nenahraditelném dětském herci Tomáši Holém, taktéž v silném rodinném tématu a poetických záběrech kamery. Malému Honzíkovi, stejně tak většinou i nesnadnému rozhodování ze strany Marie (hodně zajímavá Jana Brejchová) dokáže divák vesměs porozumět, složitý vztah mezi klukem a adoptivní matkou i Mariin vlastní svět kreativní práce módního návrhářství v divadle se tu podle mě povedlo dostatečně vykřeslit. U náhradního táty a občas vůbec ve vztahu obou manželů už ale jakoby psychologie pokulhávala a ostatní postavy se tu jen zběžně bez většího vykřeslení různým způsobem volně míjely, z nichž některé volně načrtlé epizodní linky s milostními vztahy ve svém plochém pojetí spíše trochu brzdí hlavní děj. Taktéž trochu zamrzí absence pořádného zakončení u některých výrazných dějových motivů (SPOILER: Honzíkovo věčné hledání maminky, končící taktéž nejasně ukončenou scénou v archivu). *** Přestože vypadá, že lze toho hodně Útěkům domů vytýkat, dávám nakonec slabší 4 hvězdičky, protože v tom nejlepším, co ten film nabízí, a sice citlivě podaném dětském / rodinném příběhu, funguje skvěle a dost na mě zapůsobil, jak z pohledu Honzíka pravidelně hledajícího možná nejen mámu, ale i větší lásku, silnější pouto, tak i z pohledů rodičů v nesnadném dilematu. Na postavách a jejich psychologii by šlo ze strany scenáristy určitě zapracovat, ale svou atmosférou a rozehraným příběhem se mi přes všechny mínusy ten film hodně líbil a měl pro mě své kouzlo. [70%] (24.12.2021)

Myslim, ze samotny Jires zustal za ocekavanim. Vzhledem k solidnimu nametu, hereckemu obsazeni, (hlavne vyborna Brejchova s Holym) mi film neprijde nijak oslnujici, nejakou atmosferu to ma, jinak prumernost temer ve vsech ohledech... Posledni celovecerni film Tomase Holeho, ktery jsem doposud nehodnotil. (29.10.2017)

Kdy je ta správná doba na to říct dítěti, že je adoptované? Na to bohužel neexistuje jednoduchá odpověď, protože nejde o jednoduchou otázku. Film měl ukázat psycholigickou stránku celé věci a to, co to provede se všemi zúčastněnými, když si někdo pustí pusu na špacír v návalu emočního tlaku. Nemám ráda, když Tomáš Holý hrál ve vážnějších rolí, ale zase to dakazuje jeho všestranost. Tenhle film je takový zvláštní nebo spíše divný a utahaný. (03.04.2013)