O tele a duši

Film Ildikó Enyedi presne zodpovedá svojmu názvu - je o krehkosti, zraniteľnosti, potrebe. Jednoducho - o tele a duši. Už som viackrát spomínala, že takýchto citlivých príbehov pribúda. To však Testről és lélekről neuberá na jedinečnosti. Miestami som sa za oboch hrdinov cítila trápne - za ich strnulosť, hanblivosť .. Viackrát ma tí dvaja rozosmiali. No vo výsledku som im hlavne úzkostlivo držala palce ... aby sa ich nádherné sny stali ich realitou. Možno majú Maďari krivé nohy, hnusné malinké kone ... ale s emóciami to sakra vedia, tak sa na to pripravte. (31.03.2018)

Název je trefný, především o tom příběh je... je sice možná trochu naivní, za to netradiční a jednoduše dobře napsaný. Diskutované záběry z jatek v něm neruší, naopak tvoří protipól nádherným snovým pasážím - opravdu takové vykoupení, z denní pracovní reality. Obě tyto příběhové roviny jsou nádherně natočené (samozřejmě každá svým způsobem), řekl bych až dokumentárně... především jatka. Máté Herbai umí a je to znát i v jiných scénách, například všemožné detaily, ty nelze nevidět třeba ve scéně v parku. Výborným nápadem jsou potom rozhovory solniček, či panáčků... scény, které přivodí i úsměv, i když nejen ty... ona to totiž opravdu je i "komedie". Závěrečné řezání je tak trochu očekávaným vyústěním situace, tedy ho nelze považovat za zbytečné a stejně tak tuto scénu nepovažuji za přehnaně násilnou. Film naopak vhodně naráží na časté problémy dnešní doby plné stresu, je třeba se víc dívat a nevidět jen násilí, nebo Alexandru Borbély... ta ovšem samozřejmě výborná! Její postava, i přes ten chlad (či díky němu) prakticky hned zaujme a svým výkonem neuvěřitelně baví. Nadšení je velké, ale přesto jsem čekal ještě větší. A vůbec, jak je to těmi sny? 80% (21.10.2017)

SPOILERY. Co si myslíte o těch zvířatech, která tu... Zpracováváme? Jak se daří duši a tělu v masokombinátu [světa]? I ten nejvytěženější žánr, v tomto případě romantické drama, lze pojmout původně. A není to jen o akcidentáliích. Zasazení příběhu mystického, snově bukalického sbližování autistky s mrzákem na půdě jatek v maďarském balení sice zajišťuje jistou povrchní exotičnost, ale to není celé. Chemie mezi představiteli, z nichž první vykazuje charisma circa Martin Huba a hubu circa VK ml., a druhý je fakt hezká mimozemská ženská, musí být spíš šílené než nijaké. Základní kompozice, byť vyhrocená, vykazuje znaky výpovědi o současném všeobecném stavu nepříznivém běžným podobám lásky. Protiklady se přitahují, ale mimoběžky se ubírají mimo jakoukoliv polaritu. Co může zachránit individuality ze samoty? Snad jen sdílené tajemství, mýtus, nebo nejnižší společný jmenovatel. Jenž je koneckonců vždy tím nejsilnějším argumentem se tím druhým vůbec zabývat. Film neklame-li duší, klame tělem, když podezřívavého diváka, štítícího se esoteriky, přesvědčuje o svém sklouzávání k faulům, aby jej nakonec vyvrátil - jako když zprvu v duchu mystické zápletky k náznačuje skepsi vůči psychologickým poznatkům, aby jim ve výsledku přiznal jakousi platnost. Nebo když nechává naturálního diváka nespokojeně mrmlat v domění, že film prezentuje společné snění jako cosi lepšího starého dobrého šoustání, aby se ukázalo, že to přece jen směřuje na společné lože; a tak to má [v milostném dramatu] být. (19.10.2019)

5* Jsem rád, že jsem se dostal k tomuto maďarskému filmu, který jsem měl už delší dobu v hledáčku a jak je vidět na mé známce, tak jsem nadmíru spokojený. Jedná se o netradiční romantický film, který nese v sobě lehce mysteriózní znaky a hezky do příběhu vkloubil skoro přírodovědný dokument o zvěři z luhů a hájů ;-). Rozhodně však musím varovat diváky se slabou náturou, protože jim by nemusely udělat záběry z jatek příliš dobře ... mají tam však své místo a jen dokreslují atmosféru surové reality. Prostě kvalitně natočený nekonvenční snímek, který nezbývá než doporučit zejména divákům, kteří si libují ve festivalových a artových filmech. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (28.01.2021)

Postavy Endre a Mária zůstávají tak trochu rébusy a objevování jejich slabostí v průběhu filmu je samo o sobě radostí. Do klasického plynutí zasahují snové scény, v nichž se z protagonistů stává zvěř v diametrálně odlišném prostředí zimního lesa. Tato rovina se stává metaforou jakéhosi zamilovaného okouzlení přítomného v každém nevinném navazování vztahu. Ačkoli O těle a duši hovoří o poměrně excentrické dvojici, působí v této tematice velmi univerzálně a bere za svou inspiraci romantickými dramediemi. Enyediová ale dokáže každou scénu opatřit rafinovanou lehkostí, které v mainstreamu chybí, a skvělými vizuálními prostředky (časté frontální kompozice a hry s hloubkou ostrosti). Zůstává jen krok od mistrovského kusu – za jediné podstatnější pochybení by se dalo považovat rozhodnutí zobrazit psychický syndrom jako neškodně roztomilou věc a socializaci jako usměvavou hru. (08.08.2017)