O tele a duši

Nuže, asi už jsem z anime natolik zdegenerovaný, že mi tato "romantika" připadala minimálně zvláštní. Celá ta zamilovanost je postavena pouze na fantaskní myšlence, že dva lidi sdílejí stejný sen. Podobný stavební kámen romantického příběhu bych actually očekával spíš v anime. ^^ Chemie mezi postavami nulová (ještě aby ne, když má jedna z nich těžkou poruchu autistického spektra a druhá je dead inside děda s chromou rukou) a že by film nabízel i něco jiného se bohužel říct nedá. Extrémně slabé. (23.05.2022)

Dlouho jsem o tomto filmu přemýšlel, protože na zažívání je poměrně náročný. Filmu musím uznat užasnou citlovost pro jedinečnost člověka a jeho potřeby milovat a být milován. Problém jsem měl trošiku s postavama, hrozně těžko jsem si k nim nacházel cestu. Naštěstí ten film pro mnně dozrál po jeho skončení mnohem více než během projekce, ale sledovat původem Čechoslovačku Alexandra Borbély, to byla učiněná radost. (11.02.2018)

Velmi citlivé, excelentně sehrané a zrežírované, i když dějové zbytečně opatrné, nechávající diváka na pochybách, v lepším případě ho film nabádá k práci s fantazií či k jakémusi vlastnímu dokončení. Mezi kalužemi krve, jež jsou pro tyto lidi součástí zaměstnání, se odehrávají vcelku klasické kolegiální vztahy obyčejných lidí, se stejně laděnými starostmi. Kadeřnice, nákup, zhodnocení ženských postav, buranské vtípky, sem tam souboj s vlastním charakterem. Do tohoto krvavého koloběhu obyčejnosti a smrti vstupuje jedna drobná, na první pohled chladná, bytost. Striktně dodržuje předpisy i společenskou morálku, včetně nekompromisní upřímnosti, je to zakřiknutá Sněhurka postávající ve tmě...uvězněná, jako zvíře pár metrů od ní. Zakouká se do ní jeden tělesně postižený starý mládenec, který už vlastně ženy pověsil tzv. na hřebík. Mám tedy prostředí, muže a ženu, romance o nádherném, snovém souznění duší může v pohodě začít. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (28.11.2017)

„Maďarský JOHN TURTURRO” a pôvodom slovenská herečka excelujú v pôsobivom maďarskom snímku Ildikó Enyediovej , ktorej réžia sa najmä sústredila na vynikajúce kompozície, t.j. excelentné uhly kamery a vôbec kamera sama, k tomu bezchybný strih, ale čo vyzdvihujem najviac, je práca s hercami, predovšetkým - Géza a Saša. Obidvaja hrajú takým obyčajným spôsobom, ktorý má niečo do seba, ak je úsporný a minimalistický. Vyskytujú sa v profesii, ktorú vidieť na vlastné oči, by bol asi pre mňa problém, pretože by ma z toho všetkého vkuse napínalo, a dohromady ich spojí spoločný sen, ktorý naraz snívajú o jeleňoch... Prostredníctvom toho sa snažia k sebe nájsť spoločnú cestu k naplneniu túžby po láske. Tvorbu našich južných susedov vnímam, ako osviežujúcu, lebo napríklad Saulov syn bol extrémne účinný, skrátka ich kinematografia je na miernom vzostupe, na rozdiel od našej. (26.05.2018)

„Tak... se zase uvidíme večer.“ Aneb na tom, co se vám zdá, nic moc není. Tedy alespoň do chvíle, než zjistíte, že přesně to stejné se zdá i někomu jinému...O těle a duši je opravdu netradiční romantika a nejen tím nadpřirozeným prvkem (mohli by to „fantasy“ z imdb přepsat i sem, ačkoliv je pravda, že časem se bez něj film dokáže obejít). Snímek si mě získával postupně, ale každou minutou intenzivněji, vlastně jsem to s ním měl podobně jako se samotnými hrdiny, ke kterým si také musíte nalézt cestu. Jejich vzájemné oťukávání bylo humorné, smutné, ale hlavně niterné, k čemuž přispívala i vynikající melancholická atmosféra. Nejde totiž o klasickou romantickou komedii, ačkoliv takové otázky u psycholožky, předehrávání vs. držení se plánu za každou cenu, hraní karet a další situace pobaví. A poučí, od teď k pornu už jen želatinové medvídky…pochopitelně z čistě „studijních“ důvodů, ehm. A konec je možná prostinký, ale ve své jednoduchosti krásný a pasující. Tak zas jednou nadhodnotím a těch slabších 5* přiklepnu. A moc rád. (14.09.2018)