Valerie a týden divů

Tento styl mám spojený se všemi úděsně děsivými pohádkami ve styl Sedmero krkavců a Třetí princ. Celou hodinu a půl jsem se spíše znechucená a plná úzkosti choulila ve svém křesle. Neuvěřitelně obdivuji Jaroslavu Schallerovou! Ve 14letech být schopna pojmout tohle. Uf. Sama jsem z toho ještě nesvá. Beru to střední cestou. (16.08.2012)

Upíří, lesby, čarodějnice dospívání, mrtvoly, láska, církev, pedofilové....To byla zmatená bramboračka. A to jsem se občas snažil alespoň něčeho chytit a představovat si, že to jako má nějakej ten ,,příběh.´´ Od postelové scény Valérie s její novou přítelkyní jsem to ale vzdal. Výtvarná a hudební stránka skvělá, Tchoř děsivej, ale mě tato podivnost z konce Nové vlny s nepříjemnou atmosférou zkrátka jinak  moc nesedla a celé to lehce úchylné panoptikum mi bylo spíš otravné. I když hudba Luboše  FIšera  mi lahodí a zapsala se do mého srdce. Je fakt krásná, opravdu nádherná. Pro mě tady bohužel ale jediná. Viděno v kině (23.03.2023)

Přiznám se, že jsem si snímek musel pustit 2x za sebou, abych příběh chápal aspoň z 80%, ale nelituji ani minuty. V TV prezentovaná pohádka se sice jako pohádka jevit zpočátku může, ale jak snímku běží minuta za minutou, divák mění názor a svá dítka posílá honem spát. Ve snímku sice nejsou potoky krve, není se ani skoro čeho pořádně bát, ale stejně ve mě zanechal hluboké pocity, jejichž polovinu ani nedokáži pojmenovat. Pocity, které sám nevím zda jsou kladné či záporné, jsou prostě hluboké a silné. Pan Nezval by jistě u filmu zamáčkl slzu nad výsledkem Jaromila Jireše. Některé dialogy bych sice nahradil němou verzí, která by možná byla daleko výřečnější, ale i tak jsem po skončení věděl, že jsem dokoukal něco, v našich vodách kinematografie, vyjímečného, k čemu se budu velice rád vracet. A kdoví, třeba jednou film pochopím v celé jeho nahotě. (13.04.2013)

Jedna nudná surreálná scéna střídá druhou, postava Orlíka na facku, otravné přeskakování v prostoru. Zkrátka nevidím nic uchvacujícího na kapičkách krve na sedmikrásce nebo na sklepních interiérech potažených pavučinami, případně extrémně namaskovaných hercích. A závěreční odhalování vzájemných vztahů je směšné. Utrpení. (23.03.2007)

Nesnadný úkol čekal Jaromila Jireše při zpracování Nezvalovy surrealisticko-poetické novely, ve které se klíží fantastika spadající až k jakémusi lacinému kýči a temná hororová linka podtržená (skoro) deviantní atmosférou. Dnes již můžeme být rádi, že to byl právě Jireš, který zadaptoval toto ojedinělé dílo do filmové řeči. Valerie a týden divů nevybočuje jen po stránce dějové, ale tolik ojedinělou atmosférou se diametrálně odlišuje od ostatní české produkce. Podíl na tom nemá jenom režisér, ale i Ester Krumbachová, jež se na snímku podílela jako výtvarnice. Spolu s režisérem vtiskli filmové podobě mystiku literární předlohy. Kostýmy, aranžování jednotlivých scén, odvážná práce s kamerou (za kterou stál Jan Čuřík) zprostředkovávají lehkou snivost, která je cítit při četbě Nezvalova díla. Pochvalu si režisér zaslouží i co se týče herců. V hlavní roli by nikdo nepůsobil tak něžně žensky (eroticky) jako mladičká Jaroslava Schallerová. Detailní záběry na její tvář, nevinný výraz a celková dětskost jen utužuje celkový výsledek, po kterém se zasníte i nadlouho poté. (12.06.2004)