Proč? 13x proto

!!! BEZ SPOILERŮ !!! No páni. V životě jsem neviděla seriál, který by mě takhle šíleně deptal. Iritace pramenící z myšlenkových (ne)pochodů hlavní "hrdinky" je natolik silná, že zastiňuje všechno ostatní. Herce, výpravu, dobře vypadající "alternativní realitu", zkrátka všechno, co na "13 Reasons Why" za něco stojí. Možná právě proto jsem se rozhodla pojmout tenhle komentář jako výčet "13 Reasons Why I'm Stupid Bitch" momentů. 1x01. „Chce to kuráž, být nerd.“ A důvod? Mimochodem, „nerd“ opravdu není ten, kdo viděl „Star Wars“, Hannah… 1x02. „Důvod, proč tohle pořád posloucháš, je asi to, že chceš vědět, kdo další může za moji smrt.“ Počkat, počkat. Zabila ses sama, na ostatní to neházej.;-) Stejně tak nepokládej blbé otázky typu „jsem hezčí já nebo ona?“, a pak se neurážej, když ti zaskočený kamarád hned neodpoví. Reakce "jsi stejný jako ostatní kluci,“ z tebe dělá akorát ještě větší kravku, než jsi... 1x03. „Myslíš, že to beru příliš vážně? Ty nejsi holka.“ Já jo. A? „Holky by takovej seznam ani nenapsaly.“ Aha, takže ten, co mi leží v šuplíku napsal kdo?:-) To, že na tom seznamu jsi, bys měla brát jako poklonu, ne div neodlévat. Ale klid, i tvoje matka má občas své dny, viz „Každý, kdo Hannah znal, by věděl, že nesnášela růže.“ Já si nepamatuju, že bych kdy s nejlepší kamarádkou rozebírala kytky, natož pak s občasnými kamarádkami. Máte to někdo jinak? 1x04. „Facebook z nás udělal stalkery.“ Ehm, ne?:-) Koukáme na to, co ostatní chtějí, abychom viděli. Pokud nechtějí, abychom některé věci viděli, skryjí obsah nebo provedou zablokování nežádoucího uživatele. Je ti 17, měla bys facebookem žít, divím se, že tyhle základní informace nevíš. I když, možná na facebooku moc nejsi, když tvoje matka tvrdí, že nemáš moc přátel. Sice se „pravidelně“ bavíš s více lidmi, než sem se já bavila za celý gympl, ale OK...xD 1x05. „Kluci jsou kreténi.“ A ty pinda, nikdo není dokonalý.;-) „Nikdo nevěděl, že jsme na té fotce my.“ Tak tuhle větu jsem úplně nepochopila, vždyť to věděla půlka kluků nebo ne? 1x06. „Marcus se mi vždycky tak trochu líbil.“ Spíš mi řekni, kterej kluk se ti nelíbil.xD Ale jsi fakt blbá, nejen, že dorazil na „rande“ o dvě hodiny později, ale ještě si s sebou přivedl kámoše. Není to, já nevím, do očí bijící nápověda, že tu něco nehraje? Njn, tvoji rodiče se holt poznali na střední, tak tady svoji životní lásku musí objevit každý. Ach jo. Jinak, to tvoje naštvání se na Claye, že ti z počítače nevypadl jako ideální partner… Fakt by ses měla jít léčit. 1x07. „Víš, za ty sračky, co se ti dějou, si částečně můžeš sama.“ Díky, Zachu, konečně jí to někdo řekl bez vytáček. „Řekl jsi něco blbýho, Zachu, a já na tebe ječela. To je toho.“ To jako vážně?! Ty mu máš tak co vyčítat, ty hysterko. „Proč já, Zachu?!“ Možná proto, že se snažil bejt milej a tys ho vyřvala jak největšího hajzla?:-) „Ten, kdo ten vzkaz napsal, trpí.“ – „No a, že trpí? Já taky trpím. Střední je utrpení, smiř se s tím.“ Asi tak. Polovina tvých spolužáků má horší problémy než ty (např. Justin). Víš to vůbec? Ne, protože jsi egocentrická jak prase. „Věděl jsi, že jsem to napsala já a nic jsi neřekl.“ A proč by měl? Hodilas to do anonymní schránky, což znamená, žes nechtěla, aby se vědělo, žes to psala ty. Jak řekla Courtney, „osoba, která tohle napsala, touží po pozornosti.“ A i kdyby to řekl, seřvala bys ho pro změnu za to, že to řekl, protože nemáš šajna, co vlastně chceš... 1x08. „Byla to nádherná, sladká dívka.“ Já bych spíš řekla, že to byla holka naivně otevřená blbcům a hnusná na ty hodný. A i když to od jednoho z „těch hodných“ bylo částečně sobecký, měla jsi ve finále úspěch u těch, u kterých to bylo nejdůležitější. Ale tys to opět nedokázala docenit... 1x09. „Chce to změnu. Už nebudu neviditelná, začnu znova.“ Co to zase meleš? Předtím jsi pořád říkala, jak by sis přála být neviditelná. „Justin neudělal nic.“ A ty? Jsi dokonce větší zrůda než on, on se o něco aspoň pokusil. Ty se maximálně tak vymlouváš („nevěděla jsem, co dělat“, bůůů, ty naše chudinko malá...). 1x10. Někdo ti nabídne pomoc, pak kvůli tobě (!) něco zaviní a skončí na tvé kazetě. Ten člověk má přitom daleko větší koule než ty, protože nejen, že se nakonec přizná, ale ještě se to po celou dobu snaží nějak „odčinit“. Cos pro nápravu udělala ty? Aha, tak hlavně, že neustále kibicuješ ty ostatní... 1x11. „Vždycky jsem tě obdivovala. Nezáleží ti na tom, co si lidé myslí. Mně jo. I když se tvářím, že to tak není.“ Tak tohle je vtip roku.;-) „Neprošla si ničím jiným než my ostatní. My to přežili.“ Amen. 1x12. „Páni, to byla rychlost, už za mě mají náhradu...“ No ještě buď dotčená, žes odešla, ne? Kdyby sis radši hleděla toho, cos slíbila rodičům.;-) Jinak OK, uznávám, že to na tý párty nebylo dobrý. Na druhou stranu, i přes to, co se stalo na té poslední, jdeš bez pozvání na další a bez sebemenších výčitek svědomí se bavíš s tím, komu se (i tvou vinou) stalo to, co se vzápětí stane i tobě... 1x13. „Vyšla jsem z kanceláře a doufala, že za mnou půjdete. Ale vy jste nešel.“ Co kdyby sis přestala hrát na něco spešl a prostě jednou řekla, co chceš nebo nechceš?! Na férovku ti řekl, že jsou dvě možnosti. Nelíbí se ti, tvůj problém... Aniž bych se nějak snažila snižovat hodnotu věcí, které se Hannah staly, většina z nich se děje každému druhému teenagerovi na každé druhé škole. Kdyby se měl jít zabít každý, s kým se kamarádi přestanou bavit, nebo každý, koho zahrnou do nějakého sranda-seznamu, tak se počet obyvatel značně zredukuje. Čeká snad, že je nějaká VIP princezna, za kterou bude každý běhat a 100x se jí vyptávat, jestli jí náhodou něco není nebo jestli něco náhodou nepotřebuje? Pokud skutečně měla problém, který chtěla aktivně (vy)řešit, měla zkrátka požádat o radu někoho blízkého (otec, matka, Clay, Tonny, kamarádka, co se přestěhovala...), nebo vyhledat odbornou pomoc (fyzicky, telefonicky). Problém je v tom, že to řešit nechtěla. Zmínit někoho, kdo se se mnou přestane bavit, na posmrtné kazetě a nazvat ho důvodem, proč jsem se zabila, tzn. de facto vrahem, je přeci mnohem víc cool.;-) Jinými slovy, Hannah byla labilní, dětinská, vztahovačná a sobecká drama queen, která vůbec netušila, co vlastně chce. Upřímně? Jak jsem si u důvodu 12 říkala, že s ní konečně aspoň částečně soucítím, tak (ne)důvodem 13 můj soucit opět spláchla do hajzlu a já si říkala "tak už to proboha udělej a mlč". Dojela jsem to jen ze zvědavosti a taky proto, že jsem doufala, že se z toho třeba ještě něco vyvrbí. Tak ne, no.;-) Ohodnotit seriál jen jedním číslem je složitý. Za seriál jako takový slabé 4*, za Hannah maximálně 1*. Už aby byla 2. řada.:-p (01.01.2018) (menej) (viac)

1. série - 75% - Stejně intenzivně, jako jsem se na seriál těšil, jsem s ním nakonec stejnou měrou i bojoval. Ne snad že by mě nebavil, středoškolské prostředí můžu vidět ve sto a jedné podobě. Ale snad právě proto, že jsem toho v teen žánru viděl hodně, mě překvapilo, jak v první polovině málokdy tne do tématu intenzivně a přesně. V kombinací s Clayovou neuvěřitelnou zdrženlivostí nebo téměř až retardovanosti, kdy kazety poslouchá snad výhradně po pětiminutových útržcích, neustále někam padá či něco rozbíjí, jsem občas ve vzteku či rozpacích schovával hlavu v dlaních. Jenže druhá polovina je dramatičtější a v mnoha ohledech i vyloženě nekompromisní a ani týden po zhlédnutí poslední epizody nedokážu některé scény dostat z hlavy. To platí jak o těch finálových a předfinálových, u kterých je jednomu nehezky úzko, ale snad ještě mnohem víc o jedné konkrétní, která v mých očích má největší šanci ukázat sílu celé látky. Právě při představě toho, co mohlo být, při vizi šťastného konce pro ústřední pár, která se nikdy nevyplní. Tam se ve mně spolu s několika soukromými slzami něco zlomilo a došlo mi, že i když mám se Třinácti důvody jeden obří problém, z hlavy mi Hannah s Clayem nikdy nevymizí. Oním problémem je bohužel samotný koncept kazet, promyšleného vyprávění a nenápadného obvinění všech přítomných s jednou logicky vysvětlenou výjimkou. Některá hovada si samozřejmě pocit doživotní viny zaslouží plným dílem, ale s faktem, že se někteří zúčastnění projevili víceméně pouze jako obyčejní, do sebe zahledění puberťáci, se vyrovnávám dost těžko. Právě oni budou muset překonat na páskách výtku o tom, že se stačilo jedinkrát rozhodnout jinak a všechno mohlo být v pořádku. Možná mohlo, ale nikdo, ani hlavní postava, si nezaslouží vynášet nad nimi takové soudy. Herecky jsou i ty zdánlivě malicherné situace podány dokonale (a ne, žádná situace není malicherná, když se na vás valí jeden malý zářez za druhým tak nepříjemně, že každý kradmý pohled od spolužáka berete chtě nechtě jako osobní útok) a Katherine Langford si zaslouží všechna myslitelná ocenění, jak dokázala sebemenší brnknutí emocí rozehrát k dokonalosti. Ale když Hannah na konci odchází ze školy a na pásce zní výčitka, že ji nikdo nechce zastavit, mrazí mě v zádech při představě, co může podobná scéna způsobit divákům a divačkám, kteří se právě nachází v kritickém věku a v nějaké hodně nešťastné životní epizodě. Technicky se téhle kolekci dá máloco vytknout, ale hodnotově nad ní kroutím hlavou doteď. 2. série - 90% - The People v. Bryce Walker. Občas mám pocit, že jistá skupina diváků si současnou kvalitní tvorbu ani nezaslouží. A po přečtení další salvy výroků na téma "Hannah se přece nic nestalo" nebo "Bryce je sympaťák, kterýmu by se mělo odpustit" si to myslím ještě víc. Nesouhlasím dokonce ani s tím, že je Třináct důvodů jen povrchní selankou pro přecitlivělé fňukny. Ne, ať má seriál kvality jaké chce, předkládá ve druhé sezóně myšlenky vždy primárně lidské, emocionální a pro každého empatického jedince i pochopitelné. Minnette, Langford a hlavně Alisha Boe navíc herecky vyzráli natolik, že ztotožnění s postavami je tentokrát ještě mnohem hlubší. Zásadní skok nahoru pro mě ale tvoří děj, kterého jsem se po ohlášení nového příběhu tuze bál, ale který už naštěstí neopakuje sporné tvrzení, že Hannah jinou možnost neměla, a místo toho se logicky důkladněji věnuje otázkám, jak jít dál a jak vůbec dokázat pokročit tam, kde nám je alespoň trochu dobře. 3. série - 80% - Potvrzení toho, jak moc je takhle odvážný počin důležitý. Problémů nejen dospívající společnosti, na které tým kolem Briana Yorkeyho poukazuje, je totiž taková hromada, že se nenajde epizoda, která by nechytila za srdce, nezamrazila nebo jenom neukázala na problém dostatečně varovným (ale naštěstí ne planě moralizujícím) prstem. Ne každá taková věc je potom při sledování příjemná, viz feministická skupina studentek, která svoje počínání myslí v jádru dobře, ale důsledky jejich chování jsou téměř katastrofální. Ale není právě taková každá teenagerovská snaha? Odhodlaná, často černobílá a pálící všechny myslitelné mosty byť pro jedinou hodnotu? Ještě kontroverznější je potom dění kolem samotného Bryce. Během prvních dvou sezón nebyl divák, který by slizkého hada Walkera nenáviděl více než já - a přesto jsem to také já, kdo se jeho charakteru zastává v očistném třetím roce. Snad protože mi (doufám) už není duševních -náct a dokážu na viníkovi rozličného zla nechat nějakou tu nit suchou. Nikdo totiž neříká (a ústy vyzrálého Justina Prentice ani sám Bryce), že odporné věci, o kterých se v seriálu mluví, neudělal, dokonce za ně konečně i přijímá odpovědnost a chce se napravit. A právě tady je největší křižovatka, na které se každý ze Třinácti důvodů právem zastaví. Na místě, kdy se Bryce chce očistit a napravit a zcela objektivně se mu to na několika z nich i daří, na jiných zase dost věrohodně ne, protože když v člověku něco nekalého zraje dost dlouho, nikdy se toho nejde tak úplně zbavit. Ale ta snaha tu je a nejde jen o sliby, ale i o činy a zatímco některé charaktery takovou změnu (minimálně dočasně) přijmou, jiní jí zcela logicky nevěří a mrzí mě, jak velké procento diváků takovému (v dnešní době dost zásadnímu) dilematu odmítá alespoň na chvíli naslouchat. Pro mě je právě tenhle postupně rozebíraný problém snad tím největším oříškem, který mi seriál dosud dal k rozlousknutí a plnou měrou jsem ho tvůrcům zbaštil, v neposlední řadě díky perfektně dovyprávěným linkám (Devin Druid jako Tyler je dech beroucí a chci věřit, že se dokáže vymanit ze současné škatulky) nebo vzhledem k žánru adekvátně atraktivním párům, kterým nelze než držet palce (už dlouho jsem nikoho tak nezbožňoval jako Justina s Jessicou). Abych ale jenom nechválil a osvětlil relativně střídmé hodnocení, musím zmínit nově příchozí, které jsem na chuť nepřišel. Všudypřítomná geniální Ani je jako instantní nejlepší kamarádka a součást party zkrátka nesnesitelná a jakkoli epizoda, která se zaměřuje na trojúhelník Bryce-Ani-Clay, je dost možná jedním z vrcholů seriálu, samotný terč obou postav považuji za omyl. Nedokážu zkrátka uvěřit tomu, jak snadno se do celého dění začlenila a jak silné city k ní oba zmiňovaní najednou začali cítit, což může být drobnou scenáristickou uspěchaností dění kolem ní, případně pak dojmem, že Grace Saif hraje všechny Aniiny polohy úplně stejně. Otázky nad finální sezónou jsou na každý pád dost velké. Na rozdíl od předchozí řady totiž nepřichází vyložený cliffhanger ani trauma a cesta zůstává téměř kompletně čistá. 4. série - 55% - Prudké dosednutí na zem. Jak kdyby poslední sezónu psala jiná parta, jak kdyby někdo hlavní postavy od základu vyměnil a z těch uvědomělých udělal nafoukané (Jessica), ze sympaťáků prázdné škatulky (Zach) a z vypravěče Claye pak dokonce narušeného jedince, kterému je pokaždé vše odpuštěno, i když jeho chování funguje na systému náhodných výbuchů a celé dění komentuje hluchými monology na téma "Fuck Love" nebo "Střední školu nelze přežít". Mrzí mě to o to víc, že jsem se seriálu vždy zastával, ať už pátral nebo poučoval a nadále ho považuji za napínavé varování pro všechny křehké duše. Proto nechápu, že na samém konci navádí k šíleným a bezhlavým činům, aniž by od nich odrazoval. Co všechno hlavním hrdinům projde, jaké šílené přešlapy bez špetky rozmyslu či logiky, nad tím zůstává rozum stát. Většinou je takové kroky dovedou k napínavému cliffhangeru, na který ale následující epizoda neodkáže a jen ho odbude dvěma větami. Když pak celá série funguje jen jako řetězec speciálů (slavnost, výlet, vzpoura, ples, maturita), navíc v konkurenci tří předchozích sezón, pokaždé nerozdělitelně spjatých ústředním tématem (kazety, soud, vražda), není to nic než smutné. Takhle odfláknuté rozloučení jsem nečekal a relativně se s ním smiřuji jen díky poslednímu dílu. Ten jediný ke mně mluví stejným jazykem jako staré časy. A snažím se moc nepřemýšlet nad tím, že by při pár kosmetických úpravách mohl být na třetí sezónu přilepen bez toho, abychom sledovali tvůrčí trápení devíti epizod před ním. (07.08.2017) (menej) (viac)