Réžia:
Jaromil JirešScenár:
Vladimír MertaKamera:
Emil SirotekHudba:
Zdeněk PololáníkHrajú:
Josef Kemr, Jan Hartl, Lenka Kucharská, Radovan Lukavský, Svatopluk Skopal, Oldřich Navrátil, Václav Babka, Lubomír Kostelka, Helena Trýbová (viac)Obsahy(1)
Moravská lidová hudba a zejména zcela neškolený skladatel mnoha zlidovělých písniček vystupují jako svého druhu barvité pozadí - do popředí se dostává student novinářství a současně beatový hudebník, jehož zcela uhrane svéráz venkova i osobností s ním spojených. Původně si celý projekt nachystal Vladimír Merta, písničkář a rovněž absolvent FAMU, avšak režií byl posléze pověřen Jaromil Jireš, jenž do vyprávění vnesl ne zcela funkční hrátky s poetizovaným manýrismem. Josef Kemr se představil jako zemitý lidový umělec. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (34)
Ono prostředí Moravy a vinic né vždy zaručí dobrou zábavu. Ač je herecké obsazení velice dobré Skopal a Navrátil jsou přesný, ale takový Kemr mě do role moraváka prostě nepasuje a člověk mu to prostě nevěří. příběh o mísním folkloru je dost zvláštní a nepřehledná. Mě se osobně moc nelíbí a celkově je příběh dost nezáživný ()
"Tady už dávno není nic pravý….." Nevím jak v době samotného vzniku tohoto Jirešova filmu, ale na dnešního člověka musí svět slováckého folkloru, plný písní, vína a lidových krojů působit již vskutku jako takový bizarní skanzen. Kvůli poměrně slabému a nepřehlednému scénáři, kdy všechny ty lidové písničky výrazně převyšují skutečný děj, jsem se místy dost nudil. Po vizuální stránce ale film v sobě nezapře Jirešovu nostalgickou atmosféru a poetiku. Největší devizou snímku je pak bezpochyby (jako vždy výborný) Josef Kemr (coby lidový všeuměl a skladatel lidových písní), který ale ne vždy má o čem hrát. V samotném závěru, kdy záběr na slováckou přírodní scenérii vystřídá záběr na dálnici jsem si pak říkal, že kdyby film s tímto ekologickým motivem v průběhu filmu nějak víc pracoval, mohlo být jeho poselství přeci jen aspoň v něčem trošku nadčasové. Takto je to fakt jen takový „líbivý skanzen“ pro milovníky moravského folkloru, popřípadě herectví Josefa Kemra. PS: Shlédnuto v den 100. výročí narození Josefa Kemra. ()
Myšlenka snad byla správná, ale to zpracování je velice tristní. Jako hudební film plný lidových písniček se tento snímek vlivem poetičnosti vůbec nejeví a fakt, že by byl nějaký bigbíťák najednou okouzlen lidovkami se mi taktéž zdá velmi nevěrohodný. Těžkosti se s takovou hudbou pro skladatele prosadit však jsou trefné a i po byrokratické stránce na svou dobu velice reálné. A tak co s tím? Pro Moraváky bude tento počin asi velice příjemným pokoukáním, ale pro ten zbytek však velmi těžkopádným. Ony písničky značně převyšují děj a posouvají ho značně do pozadí. A tak se tu neustále zpívá a zpívá, až je najednou konec. ()
První scénář Vladimíra Merty, který mnohem víc působí jako koncert lidové hudby nebo dokument s lidovou hudbou a o místních zvycích. Hudby a krojů je ve filmu tolik, že už zbývá jen málo prostoru na skutečný děj. Ten popisuje, kterak se Honza snaží získat tantiémy pro Fanoše Mikuleckého. A to přestože není jasné, jakým důkazem by měl komisi přesvědčit o autorství. Sám Fanoš to jen tvrdí a po celou dobu je nám to tak i předkládáno, ale to je vše. Ovšem kvalitní herci film alespoň částečně zachrání. Josef Kemr, Jan Hartl a Radovan Lukavský jsou jen jedni z herecké kvality. Jenže ten příběh je opravdu slabý a jako by si to tvůrci sami mysleli, tak mu přikládají menší váhu než čemukoli folklornímu ve filmu. ()
Ten děj tedy nestál za nic. Ale hezké písničky a prostředí hází filmu záchranný kruh. Velká škoda zabitého scénáře. Velká škoda, že „opera“ v závěru nebyla celá bez rušivých elementů. Já bych za ni dost přidal. V každém případě by se na to možná dalo mrknout podruhé. Proč vybrána zrovna tahle hlavní představitelka dívčí role, to ponechávám stranou. ()
Galéria (9)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Jan Kuděla
Zaujímavosti (3)
- Filmovanie prebiehalo v Petrove, Lužici, Brne, Prahe a na Hodonínsku. (dyfur)
- Fanoš Mikulecký (Josef Kemr), vlastním jménem František Hřebačka (1912–1970), byl moravský skladatel zlidovělých písní z rodného kraje. Profesí dekoratér a jevištní malíř. Pracoval jako malíř pokojů. Působil jako vedoucí redaktor v časopise Malovaný kraj. Svoje písně skládal anonymně. (sator)
- Původní název filmu zněl Smrtka na bílém koni. (Xell)
Reklama