Icarus

Parádní dokument o dopingu.Začátekt to jsem si pochutnával pomalu na steroidech,který se věnoval cyklistice,kde byl samotný Bryan Fogel,který je amáterským cyklistou a který sám použije zakázané látky.Tohle byla doopravdy paráda,která měla všechno.Osobně musím říct,že dokument je i slušně napínavý,kdy ani nevím co bude hned za pár minut.Pomalu by se s nadsázkou dalo říci,že i akční,jestli tohle či ono nevyplave na povrch.Pak samozřejmě je tu asi jedna z největší postav celého dokumentu a pomalu světa sportu.Samotný doktor Grigory Rodchenkov.Zábava by s níma byla,ale rozehraje se hra,která by ani ve špinoážním dramatu nesahala po kotníky jako zde.Pomáhá tomu i zde velmi skvělý střih,který nepřebíhá od tématu a slušně se drží dokumentární složky.Osobně ke konci už to malinko ztrácí dech v tom celém Ruském spektru,který už malinko hraničí se zpravodajstvím,ale obsahově jsem dostal vcelku mnoho.Občas by jeden kroutil hlavou jestli je to vše možné,otazníků je zde víceméně taky dost,ale jako dokument o dopingové sféře paráda. (20.03.2018)

Takhle se útočí na Oscara za nejlepší dokument! Icarus je výtečný a strhující dokument, jehož příběh a téma se postupem času vyvýji nečekaným směrem a ve výsledku jde o něco jiného, než na začátku, což tvoří jedinečný zážitek, který je v mnoha chvílích napínavější, než klasická dramata a nabízí bezprecedentní náhled do zákulisí vrcholového sportu. (04.03.2018)

Zo začiatku zaujímavé téma a dobre rozohraný dokument skrze rozprávača, ktorý pre odhalenie pravy o dopingu začne chémiu dobrovoľne používať. Podarí sa mu spolupracovať s ruským vedcom, ktorý mu má možnosť na čierno urobiť potrebné dopingové testy. Už to, že takého človeka našiel, nasvädčuje obrovskému škandálu, ktorý sa vzápätí aj uskutoční. Dokument by bol strhujúci, pokial by pokračoval v začatom tempu, ale druhá pólka už naznačí, že nové informácie už neprídu, a rieši sa len právny cirkus okolo daného ruského vedca. Škoda. Inak bravúrny a odvážny počin cyklistu menom Bryan Fogel. (22.09.2017)

Moc pěkné zpracování toho, co se vlastně při dopingovém skandálu stalo. To je prostě Rusko. Měl jsem tu čest a četl jsem všechny díly Solženicynova Souostroví Gulag, takže mi tohle ani moc nepřekvapilo. Od druhé světové války Rusko/Sovětský svaz nikdy neuznali vinu za nic. Oni jsou neomylní, kritika se nepřijímá. Doufám, že se jednou dožiji toho, že prezident Ruska prohlásí, že něco posral, to pak Rusko konečně nastoupí na dlouho očekávanou a bolestivou léčebnou kúru. (25.03.2018)

Který dokumentarista by nechtěl zastupovat a mít bezprecedentní přístup ke sportovnímu "Snowdenovi naruby", že? A Fogelovi jeden takový spadl do klína, což mu poněkud narušilo původní směřování dokumentu. A právě zamýšlený koncept "kterak se za rok profi vedeného dopingového programu (ne)zlepšit a přitom ochcat veškeré top antidopingové testy" bych viděl raději. On tu sice je, a ne málo, ovšem vyšumí do ztracena. Není to však Fogelova chyba, musel by být blázen, aby nastalou situaci nevyužil. Dojíždí však na nemlich to samé, co dokument o Snowdenovi. Zachycuje a přináší totiž informace, které v době uvedení již nemají co nového nabídnout. Veškeré závěrečné reporty vyšetřovací komise, investigativní reportáže NY Times, Guardianu apod. už to pokryly tak dobře, že zde nic nového nezazní. A Fogel si to měl uvědomit a spíše se zkusit dostat Rodčenkovi pod kůži, k tomu nikdo druhý nebude mít takovou příležitost jako právě on. Což se ovšem nestane a ani jednou na něj nenahlíží jinou optikou než sympaticky svébytného svéráze. Dále zarazí, že pokud je pravdou, že mu byl Rodčenko dohozen dávno před oním výbušným dokumentem od ARD, tak proč vůbec nejde po tom, jak a proč se to o něm ví (vezmeme-li navíc v potaz, kdo a za jakým účelem mu ho dohodil). On vůbec Fogel postrádá investigativní tah jít po čemkoli nad rámec očividného, zabrousit pod povrch. To je ostatně i důvod, proč by mu již zmíněný původní koncept "dopingového Supersize Me", kde by středobodem zájmu byl právě on, seděl o poznání více. (27.01.2018)