Where Hands Touch

Čistých 70%: A protože to má aktuálně 69, dávám 4*. Amandla Stenberg krásná, slušně zahrané, věnuje se to málo známému tématu německých mulatů za druhé světové války, maličko to ale snižuje forma vyprávění (dokud se příběh nedostal do tábora, líbil se mi víc). A dost mi nesedla angličtina, když mají postavy hovořit německy - ale s tím asi v britském filmu nic neudělám. Nečekaný závěr. (13.07.2019)

Pokiaľ sa dostanem k podstate filmu, tak trocha na vysvetlenie, prečo na Porýnsku sa nachádzalo veľa mulatov – bastardov. Od toho aj Hitlerov výraz Porýnskí Bastardi, ktorými sa zaoberal aj vo svojej knihe Mein Kampf. Po prvej svetovej vojne (dôsledky Versaillskej zmluvy) boli Nemecku odňaté časti jeho územia, takisto všetky kolónie v Afrike. A keďže Francúzsko sa obávalo následného útoku bola na ich hranici vytvorená demilitarizovaná zóna a oblasť Porýnska bola obsadená na 15 rokov francúzskymi legionármi, ktorí poväčšine pochádzali z francúzskych kolónii. Prostredníctvom väzieb na nemecké ženy sa im začali rodiť afro-nemecké deti. Po nástupe Hitlera k moci začalo 3. oddelenie na čele s Eugenom Fischerom a Fritzom Lenzom robiť poriadky aj s týmito deťmi, celkovo sterilizovali 400 takýchto deti. Keďže tie sterilizácie nemali právny podklad , boli nezákonné, podarilo sa niektorým deťom z tohto programu uniknúť. Ale ideme späť k filmu. Vždy mám zimomriavky pri sledovaní vojenského filmu keď sa jedná o skutočný príbeh. Ale tento je hodne pritiahnutý za vlasy, ak sa mal skutočne takto odohrať. Nepredpokladám, žeby gestapo nejakého mulata nechalo voľne pobehovať po nemeckej ríši až do roku 1944 a k životu v koncentračnom tábore sa radšej ani nevyjadrujem. Z filmu nemám žiaden pocit reality a zvlášť, keď ho urobili Briti a samotná režisérka a scenáristka je tmavej pleti. Skôr som mal pocit, ako keby dej filmu bol pre ňu veľmi osobný, ale nie v období 2. svetovej vojny. Áno, film je o ľudskom osude, ak bol z obdobia vojny, tak takýchto príbehov muselo byť mnoho. Vo filme je málo scén násilia a krutých obrazov vojny, všetko sa mi javilo veľmi povrchné. Aj keď bolo cítiť neustály strach, hlbokú bolesť, krutosť a nespravodlivosť voči hlavnej aktérke. Ten lúč slnka, lásky a šťastia v závere filmu bol však veľmi slabý. (13.06.2019)

Ale áno. Je to ďalšia americká propaganda s vymysleným príbehom, ale dal som za 5 hviezd, lebo to bolo milé, romantické a dobre sa na to pozeralo. Napíšem na začiatok jednu zaujímavosť. Tento film potvrdil niečo, o čom už mnohí vedia, ale mnohí to tiež prehliadnu. Všimli ste si že černošské dievča mohlo chodiť do školy s bielymi árijkami v samom nacistickom Nemecku? A o 20 rokov neskôr (o 25 rokov po 2.sv.vojne) sa v našej osloboditeľskej a úžasnej Amerike stále nemohli čierni vyšťať v spoločných hajzloch a po Amerike sa veselo premávali autobusy (citujem) výlučne pre negrov. Preto sa pýtam sám seba - v čom je rozdiel medzi náckami a yenkeeami? Tých príkladov o tom, ktorá krajina bola viac rasistickejšia je viac. Stačí si pozrieť istú scénu z filmu Norimberský proces, kde Herman Goering hovorí k jednému z dozorcov na dvore, alebo si prečítajte knihu černošského športovca Jesseho Owensa, ktorý bol na Olympiáde ´36 a ktorý sa vyjadril k Hitlerovi a Rooseveltovi. No a dokonca nemeckí černosi bojovali aj za Nemecko a mali nacistické uniformy. Schválne si dajte do googla - nazi black people. Ale to je všetko zakázané tak pssst ....Ale k filmu. Prvá polovica sa mi páčila viac, neviem prečo tá druhá aj keď vyzerala sľubne, tak stratila tempo. Príbeh ma dostal, bolo to emotívne, chválim výkon Georgea MacKaya, ktorý sa mi páči čím ďalej tým viac. Odporúčam všetkým nadšencom 2.svetovej, kde sa nebojuje, ale ktorí túžia po romantike. PS: Áno, posledný záber filmu bol ako inak na americkú vlajku. Heil Victory. (12.06.2019)

Tento film jsem shlédla tématicky v den, jež byl stanoven Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu. Jsou zde zobrazeny zhůvěřilosti války. Sledujeme příběh mladé Němky, jež má bílou matku a otce černocha. Cestu jí zkříží syn prominentního SS oficíra a člen Hitlerjuegend. Sledujeme, jak jí matka chrání a nechá se místo ní odvést. Sama Leyna se ale nechá poslat do kempu, aniž tuší, co to obnáší. Na místě se s hrůzou seznamuje s chodem koncentračního tábora. A zde se opět protne Leynina cesta s Lutzem. Oba jsou ve smrtelném nebezpečí. A zde můžeme sledovat, jak může zhůvěřilé přesvědčení zamlžit úsudek jednoho oficíra, který dokáže zradit svou vlastní krev. Hollywoodský happyend nečekejte. Příběh je vyprávěn se syrovou pravdivostí. Mladičká Abbie je velmi talentovaná, George MacKay je taktéž skvělý herec, který se skvěle vyrovnal s německým akcentem. Měla jsem tu čest s ním spolupracovat v roce 2017 na projektu Ophelia, kde ztvárnil roli prince Hamleta a kde předvedl své divadelní herectví. Byla jsem tedy zvědavá, jak se popere s civilnější rolí. A musím říci, že popral velmi dobře. Jeho herectví mě baví. (28.01.2019)

Sice jde o další z řady příběhů, ve kterém nacisté někoho pronásledují, ale samotný fakt, že se jedná o černé německé míšence, čili nejen ve filmové branži pole neorané, tomu dodává punc originality. Motiv zakázané lásky působí trochu naivně, nicméně i díky němu se daří režisérce držet po celou dobu pocit ohrožení, což filmu prospívá. Scény z koncentráku sice postrádají obvyklou brutalitu, ale jedná se o teenagerovskou romanci, takže nějaká jatka člověk nemůže čekat a atmosféru mají táborové sekvence slušnou. Nejsilnějším aspektem jsou herci na čele se supertalentovanou Amandlou Stenberg, jíž to s McKayem příjemně klape. Líbilo. 75% (26.05.2019)