Ježiš Kristus superstar

Parádní rocková opera. Padesát let stará adaptace slavného muzikálu dodnes neztratila ze své působivosti. Je to zásluhou nejen Andrewa Lloyd Webbera a Tima Ricea, ale také absolutně dechberoucí kamerou Douglase Slocombea (původní trilogie Indiana Jones), který fantastickým způsobem nasnímal celou pouštní krajinu. Jeden záběr lepší než druhý, i když film nejspíš vznikal v ne úplně příznivých podmínkách. Filmový Jesus Christ Superstar se právem řadí mezi slavné muzikály a kultovní díla pro příští generace. (23.07.2023)

Tenhle biják (spolu se Scorseseho Posledním pokušením a Bulgakovovým Mistrem a Markétkou) mě, nekřesťana, přiměl k přemýšlení o ježíšovském mýtu víc a z více stran než všechna evangelia a kázání dohromady – kdysi v dobách předinternetových jsem měl celé libreto opsané a vlastnoklopotně přeložené a dodnes se vztekám při pomyšlení na to, z jakých duchaprázdných rýmovaček je splácaná Prostějovského „kanonická“ česká verze; vrcholem marnosti pro mě bylo její použití v titulcích při televizním uvedení Jewisonova filmu. Na BD jsou naštěstí titulky v pořádku, všechna čest svého řemesla znalému a evidentně zapálenému překladateli i tomu, kdo mu tu práci zadal. — O muzice se netřeba dlouze bavit, to křížení rockových a muzikálových postupů a odvaha/drzost vystavět v tomhle žánru ne muzikál, ale plnohodnotnou operu bez kouska mluveného slova, vám buď připadnou geniální, nebo ne. Zastavil bych se ovšem u zpěvu: syrově vyřvávaný, „nezpěvácký“ projev mi k polidštěným pašijovým postavám z masa a kostí sedí rozhodně líp, než kdyby režisér obsadil interprety nadpozemsky dokonalé. Stejně tak, pokud někdo vyčítá představiteli Ježíše malé charisma, muselo mu nějak uniknout, že Ježíšova lidská stránka, únava a to, že zdaleka neovládá situaci pevnou rukou a nezáří v davu coby nezpochybnitelná superstar, je jedním z hlavních témat filmu. — Choreografie! Sledovat třebas exaltované tanečky Šimona a jeho skvadry při fanatickém vzývání Krista uprostřed filmu, to je pokaždé na srdeční zástavu. (Ve stejné pasáži asi jediné místo z celého snímku, které mi vždycky lehce smrdělo samoúčelem – bez tanečníků zjevujících se ve vzduchu, zpomalených a zastavených záběrů bych se v této scéně věru obešel.) — No a dobrou polovinu filmu dělá scénografie, to neustálé balancování mezi „jako“ a hrou na „jako“, římští vojáci ve fialových tričkách, pušky, tanky, šminky, lešení, izraelská poušť, to nejsou jenom efektní „zcizovačky“, líbivá hipícká stylizace a vymezování se vůči klasickému muzikálovému a historickému žánru, to všechno jsou prvky, které tu prastarou pohádkovou historku skutečně přibližují dnešku, které nepřestávají připomínat, že jsme to my, kdo ten příběh tady a teď znovu prožíváme a koho i přes propast staletí pořád oslovuje. (05.05.2014)

Tohle je muzikál, který mě dostává. Pravda, ty písně znám spíše v českém provedení, ale ani to původní vám nebude vadit, strhne vás. Ano, je to samozřejmě muzikál, který vychází z biblického příběhu, ale pokud odhlédneme od náboženství, tak Ježíšův příběh je prostě dobře napsaný. Ale ta hudba a ty písně... Stejně tak mě dostalo i celé hippie pojetí filmu. (10.03.2016)

No, tak tohle bude docela těžký popsat...objektivně mám totiž chuť dát 4 až 5 hvězdiček a subjektivně tak jednu, z čehož nakonec vznikly ony tři. Hned vysvětlím - objektivním úhlem pohledu mám na mysli styl natočení, převleky, muziku, nápad, celkový ztvárnění, herce. Co se ale týče mýho osobního prožívání muzikálu - obecně mi muzikály zas až moc neříkají a otázky okolo víry taky ne. Samozřejmě že zamyšlení tady je - zrada přátel, převaha sobectví nad přátelstvím, atd., ale nějak se mě to nedotklo. Herci se mi opravdu líbili - hippie pojetí Kristova příběhu je úžasnej nápad, to oblečení, muzika je omnohem živější než kdyby někdo natočil suše příběh "jak se to tehdy stalo". Našly se momenty, kdy jsem se nechala vtáhnout do děje (krásný záběry s krajinou, zpovědi, bičování), ale většinou mě to moc nebavilo. Napadlo mě srovnání s Hair - sice je myšlenka filmu úplně někde jinde, ale způsob zpracování podobnej...v tom, jak mě Zaujaly Vlasy a Jesus Christ Superstar je neskutečný rozdíl..takže příště budu radši volit Formanovy hippies:-) (10.12.2009)

Bylo až příliš snadné udělat z Ježíše hipíka. Dlouhé vlasy, lehké odění, hlásání lásky a míru… ale proč ne, k čase svého vzniku muzikál sedí perfektně. Dnes mi tak jako tak víc než zploštěné vidění Příběhu vadí jeho neucelené podání. Když už si tvůrci nad touto rozjásanou verzí evangelií použitím sebereflexivních uvozovek myjí ruce (je to jenom film, tak nás nekamenujte), proč také forma neodpovídá situaci „parta nadšenců v poušti“. Z velké výšky pořízené panoramatické celky, freeze frames a barevnou sladěností kýčovité výjevy se perou s divočeji pojatými scénami, kdy kameraman – když to přeženu – točí toho, kdo mu zrovna přitančí před objektiv. Jsem na pochybách, jestli měl Jewison jasno v tom, chce-li se vůči klasickým filmovým muzikálům vymezovat, klidně za cenu nevkusného parodování, či je s mnohem menšími finančními prostředky napodobovat. Ještě bizarnější dojem zanechávají padouši, kteří byli buď obsazení nevhodnými herci, anebo jejich zženštilost vypovídá o potlačované homofobii autorů scénáře. Přes všech napsané beru, že Jesus Christ Supestar nemá být nápadně chytrý film, že jde spíše o spontánní dobový výkřik, který bychom měli prožit. Jako takový mne sice nestrhnul tolik jako jiné muzikály, ale užil jsem si jej. 75% Zajímavé komentáře: Oskar, MIMIC (17.12.2010)