Ježiš Kristus superstar

Střídavě úchvatná (Ježíš x Jidáš, Ježíš x Pilát), střídavě nudná (Opravdu bylo nutné zabírat skalní útvary v poušti?) rocková opera. Skvělé chytlavé melodie, ale zazpívané nijak zvlášt dobře.. Ted Neeley je nejcharismatější a nejuvěřitelnější Ježíš, kterého jsem zatím ve filmu viděla (a že jsem jich viděla i dost). Retro zpracování je naprosto vytrženo z reality, nápad s inscenací pašijí zajímavý a hodně dobrý. A já se u toho takřka dvě hodiny skvěle bavila, i to "kontroverzní" pojetí Ježíše a Jidáše se mi zamlouvalo... (A zjistila, že mi znělka k MISS vždy přišla nepatrně zvrhlá...) (11.06.2007)

Tenhle biják (spolu se Scorseseho Posledním pokušením a Bulgakovovým Mistrem a Markétkou) mě, nekřesťana, přiměl k přemýšlení o ježíšovském mýtu víc a z více stran než všechna evangelia a kázání dohromady – kdysi v dobách předinternetových jsem měl celé libreto opsané a vlastnoklopotně přeložené a dodnes se vztekám při pomyšlení na to, z jakých duchaprázdných rýmovaček je splácaná Prostějovského „kanonická“ česká verze; vrcholem marnosti pro mě bylo její použití v titulcích při televizním uvedení Jewisonova filmu. Na BD jsou naštěstí titulky v pořádku, všechna čest svého řemesla znalému a evidentně zapálenému překladateli i tomu, kdo mu tu práci zadal. — O muzice se netřeba dlouze bavit, to křížení rockových a muzikálových postupů a odvaha/drzost vystavět v tomhle žánru ne muzikál, ale plnohodnotnou operu bez kouska mluveného slova, vám buď připadnou geniální, nebo ne. Zastavil bych se ovšem u zpěvu: syrově vyřvávaný, „nezpěvácký“ projev mi k polidštěným pašijovým postavám z masa a kostí sedí rozhodně líp, než kdyby režisér obsadil interprety nadpozemsky dokonalé. Stejně tak, pokud někdo vyčítá představiteli Ježíše malé charisma, muselo mu nějak uniknout, že Ježíšova lidská stránka, únava a to, že zdaleka neovládá situaci pevnou rukou a nezáří v davu coby nezpochybnitelná superstar, je jedním z hlavních témat filmu. — Choreografie! Sledovat třebas exaltované tanečky Šimona a jeho skvadry při fanatickém vzývání Krista uprostřed filmu, to je pokaždé na srdeční zástavu. (Ve stejné pasáži asi jediné místo z celého snímku, které mi vždycky lehce smrdělo samoúčelem – bez tanečníků zjevujících se ve vzduchu, zpomalených a zastavených záběrů bych se v této scéně věru obešel.) — No a dobrou polovinu filmu dělá scénografie, to neustálé balancování mezi „jako“ a hrou na „jako“, římští vojáci ve fialových tričkách, pušky, tanky, šminky, lešení, izraelská poušť, to nejsou jenom efektní „zcizovačky“, líbivá hipícká stylizace a vymezování se vůči klasickému muzikálovému a historickému žánru, to všechno jsou prvky, které tu prastarou pohádkovou historku skutečně přibližují dnešku, které nepřestávají připomínat, že jsme to my, kdo ten příběh tady a teď znovu prožíváme a koho i přes propast staletí pořád oslovuje. (05.05.2014)

Bezpochyby originální ztvárnění novozákonního příběhu (originální samozřejmě jen co do formy, obsahové novoty lze hledat např. zde). Muzikály nejsou mým šálkem kávy, ale docela jsem se těšil na rockové pecky. Bohužel jsem byl celkem zklamán, protože hudba mi přišla povětšinou stejná, jakoby bez nápadu a občas s ne příliš dobře sednoucím libretem (s tím mám ale obecně u muzikálů většinou problém). Zaznamenal jsem pouze tak 3-4 zajímavější songy (nejvíc mě pobavil Herodův "cirkusácký" výstup). Tomu odpovídá i mé hodnocení - za tři. (16.01.2012)

Skvělá hudba, proti hipísácké podobě (včetně tanků a jiných rekvizit) taky vůbec nic nenamítám. Ta hvězda dolů je za naprosto nevýrazného a necharismatického Ježíše, kterého hlasově i výrazově předčili ve filmu snad úplně všichni. Možná jsem moc namlsaná Střihavkou, ale tohle nebyl, podle mě, zrovna ideální výběr. (26.08.2013)

Zcela úžasné a ojedinělé veledílo, kterému k naprosté dokonalosti chybí božský hlas úplně prvního Ježíše Iana Gillana z Deep Purple. Když jsem v d eseti letech spatřil t ento muzikál poprvé (do té doby jsem znal jen verzi s Kamilem Střihavkou) byl jsem jako u vytržení. Naprosto mě fascinovala ta originalita s jakou s e protkla šedesátá léta a doba Kristova. Teď už to pro mě není takové objevení Ameriky, ale dneska i po tolika letech mě tenhle muzikál dostává stejně jako tenkrát. Spolu s tou "gillanovskou" je tohle nejlepší verze. (25.07.2008)