V žiare noci

Sidney Poitier je v osvědčené poloze nikým nechtěného, až otravně inteligentního černocha jako tradičně velmi přesvědčivý a přežvykující Rod Steiger (Pacino se na film určitě párkrát díval) je zřejmě nejsympatičtějším a nejférovějším rasistou, jaký se kdy v demokratickém americkém filmu objevil. A jejich vzájemná konfrontace je o to zajímavější, že se odehrává na pozadí kvalitní dobové kriminálky, kde vrah skrývá svou tvář úspěšně až do závěrečných minut. Ale přeci jenom to chtělo trochu větší rozhodnost, jestli se více zaměřit na napjatý vztah dvou neústupných policistů nebo na detektivní zápletku. Takhle totiž především ta druhá složka působí mírně nedotaženě a odbytě. Ale opravdu jen trošičku.. 4* a kousek. :) (20.03.2014)

Sedmdesátá léta. Na cestách jezdí staré plechovky. Šerif je number one, klobouk zaražený do čela a Ray Ban na očích. Všude zní soulový král Ray Charles a country muzika. Rasová diskriminace vrcholí. Takhle nějak si představuji tu „pravou“ Ameriku. Oscarová podívaná In the Heat of the Night tohle všechno nabízí a rasový podtext ho vynesl do nebes, protože hlavně začátek ukazuje, že stačí být černoch a usvědčí vás klidně z vraždy. Při scéně, kdy je Virgil poprvé na stanici a ukazuje se, že je policistou mi naskočila kusí kůže. Jeden z nejsilnějších momentů. Hledání vraha a usvědčování nepravých ubíhá hodně rychle a závěr jsem předpovídal. Šerif byl hodně velký poleno, až nerealisticky, ale Rod Steiner se svým parťákem v ústech (žvýkačkou) si sošku zasloužil, výborná role střižená přímo na tělo. Hodně dobrej thriller s pokrokovou kamerou. Přesto jenom hodně dobré tři. (25.06.2008)

Perfektně napsané kriminální drama o nelehkém sbližování se nesourodé dvojice policistů - elegantního černého experta na vraždy z velkého města na severu a omezeného ješitného bílého poldy z rasistického jižanského buranova. Barevně i povahově namixovaných policejních parťáků už stříbrné plátno pamatuje fůru, ale Tibbs/Gillespie (Poiter/Steiger) patří k nejstarším, nejslavnějším a nejfunkčnějším. (19.12.2013)

Kriminální zápletka není až tak zajímavá ani důležitá. Hlavní motor filmu je inteligentní černoch působící rozruch v rasisitickém prdelákově. Oba hlavní protagonisté mají velké ego a postupně si získávají vzájemný respekt. Už od začátku je jasný, že to Virgil vyřeší, proto mě víc bavilo sledovat, jak si poradí v nepřátelskym prostředí a jestli se dostane šerifovi pod kůži. Vůbec to nezestárlo. Nenapodobitelná šedesátková atmosféra je skvělá. Má to dvě fakt kouzelný scény. Hrozně se mi líbilo, jak Warren Oates šmíruje tu nahou holku a pak hlavně ta jak si podivínskej barman pouští z jukeboxu Foul Owl On The Prowl. (21.07.2016)

Snímek bych rád - i když pro někoho možná nevhodně - porovnal s moderními počiny filmové a televizní zábavy. Když se totiž na konci osvětlila zápletka, měl jsem pocit, jako bych po celou dobu nesledoval nic jiného, než epizodu Kriminálky Las Vegas, roztaženou na dvě hodiny. Což není rozhodně myšleno jako negativum (mám Grissoma rád), jen jsem se na konci cítil mírně podveden a čekal jsem spíše závěr ve stylu Chinatown. Vypíchnout musím perfektně napsané dialogy mezi Gillespiem a Tibbsem, stejně jako herecké výkony obou herců, kteří postavy ztvárnili. Jestliže je In the Heat of the Night něčím snadno zapamatovatelná, je to právě popichování a věčná nevraživost mezi těmito dvěma rozdílnými charaktery. A nakonec - Ray Charles hned na začátku mile překvapil... (13.06.2010)