V žiare noci

Sedmdesátá léta. Na cestách jezdí staré plechovky. Šerif je number one, klobouk zaražený do čela a Ray Ban na očích. Všude zní soulový král Ray Charles a country muzika. Rasová diskriminace vrcholí. Takhle nějak si představuji tu „pravou“ Ameriku. Oscarová podívaná In the Heat of the Night tohle všechno nabízí a rasový podtext ho vynesl do nebes, protože hlavně začátek ukazuje, že stačí být černoch a usvědčí vás klidně z vraždy. Při scéně, kdy je Virgil poprvé na stanici a ukazuje se, že je policistou mi naskočila kusí kůže. Jeden z nejsilnějších momentů. Hledání vraha a usvědčování nepravých ubíhá hodně rychle a závěr jsem předpovídal. Šerif byl hodně velký poleno, až nerealisticky, ale Rod Steiner se svým parťákem v ústech (žvýkačkou) si sošku zasloužil, výborná role střižená přímo na tělo. Hodně dobrej thriller s pokrokovou kamerou. Přesto jenom hodně dobré tři. (25.06.2008)

Kriminálna dráma z "kolísky demokracie" 60-tych rokov, kedy čierny bol menej ako nič. V buranskom južanskom meste Sparta bol zavraždený biely podnikateľ, sympatizant s černochmi. Musí prísť černoch Sidney Poitier, aby mali koho obviniť z vraždy, aby mali koho zavreiť do väzenia, aby on začal vyšetrovať tento prípad, aby bol napadnutý bielymi rasistami a aby on ten prípad vyriešil. (01.08.2011)

In the heat of the night je klasický predstaviteľ liberalizmu. V záujme polemiky o rasizme mierne potlačuje ústredný kriminálny dej a zameriava sa na vývoj vzťahu medzi charizmatickými policajtmi odlišnej pleti. Na scenári je chvályhodné, že prvoplánovo neodsudzuje Steigerovu postavu a načrtáva aj opačný, vo filmoch málokedy ukazovaný problém, rasizmus afroamerického obyvateľstva voči bielym. Riešenie vraždy je ale tiež napínavé a jeho vyvrcholenie súladí s hlavnou témou právom uznávanej klasiky. (10.06.2012)

„Říkají mi PANE Tibbsi“. Na začátku byla stejnojmenná píseň Raye Charlese a ta dala první podnět ke vzniku poctivé detektivky. Poctivé detektivky, která by však s největší pravděpodobností – nemohu si pomoci – bez rasového podtextu žádného Oscara nezískala a příliš pozornosti nevzbudila. Film sice vzniknul speciálně pro Sidneyho Poitiera, Oscara si však nakonec po zásluze odnesl Rod Steiger. Jeho postupná proměna se odvíjí od nenápadných náznaků a na konci z něj rozhodně není bojovník za práva černochů, naopak mě napadlo, že cestou od nádraží ze závěru filmu jen tak, ze zvyku, zabásne prvního nachomejtnuvšího se barevného. Jak ukázalo několik podstatně slabších pokračování, hlavní zásluhu na úspěchu V žáru noci měl režisér Norman Jewison. S pomocí střihače Hala Ashbyho (Harold a Maude) dodal filmu mladistvý vzhled, takže má i po letech čím zaujmout. Jeho vykřikování „rasismus je špatný“ navíc není zbytečně hlasité a na svou dobu v porovnáni s jinými filmy ani ne moc naivní. 80% (20.10.2007)

"Ze všeho nejradši bych tě nechal zbičovat, Virgile!" Tak to bývá, když si na rasistickém Jihu bílý šerif Gillespie odmítne podat ruku s černým detektivem Tibbsem. Takže kolegialita stranou, protože tady jde o vraždu, kterou ten bílý vyřešit neumí a toho černého chtějí místní zastánci tradičních hodnot rozštěpit na kationty a anionty. Já se bavil při šerifově tahání "zaručených" vrahů z rukávu a byl jsem i přiměřeně napnutý z toho, zda se Tibbs dožije odhalení vraha, takže za mne určitě spokojenost. (14.04.2016)