Očím skryté

Solidně zpracovaný výsek ze života sester Brontëových s typicky anglickým espritem - počínaje navozením příslušné atmosféry, exteriéry, interiéry, kostýmy a dalšími reáliemi snad ještě věrnějšími než mohla být sama dobová skutečnost, tedy téměř až na hranici kýče, nikoliv však za ní. Typicky ženský režijní i scénáristický rukopis je v tomto případě příhodný, když šlo o tři hlavní hrdinky z doby, kdy pojem feminismus ještě nejspíš ani neexistoval. Těžko říct, jak dalece je příběh přibarvený, tak jako například úchvatné záběry krajiny, ale realistické ztvárnění alkoholismu bratra Branwella to vcelku dostatečně vyvažuje, aby to snad nespadlo do škatulky "červená knihovna" nebo "propagační selanka". A divák se alespoň něco dozví o klasické anglické literatuře a něco si z ní třeba i následně přečte. (26.11.2020)

Ťažká doba, kde otec pohodlne dožije dlhej staroby, no všetky deti sa nedožijú ani štyridsiatky. Veľa obetí, boja, možno predbehnutie svojej doby, takže oprávnene určitá pocta. Vyšli kostýmy a znázornenie doby, nevyšli už repliky, ktoré sú súčasné a feministky 19. storočia takto nerozprávali. Na dobovú drámu je treba mať niekedy väčší cit, lebo do popredia sa nakoniec dostal skoro neznámy brat. (09.05.2023)

Třikrát jsem si tenhle film pustila a vždy přibližně po půl hodině usnula. Naštěstí jsem to nevzdala a dnes jsem se dívala počtvrté. Předtím jsem asi musela být hodně unavená, protože nyní mě vyprávění o pohnutých osudech sester Brontëových velmi upoutalo a v závěru i dojalo. Chtěla bych vyzdvihnout skvělé herecké výkony většiny zúčastněných a naprosto věrohodné podání dobových reálií včetně kostýmů. (75%) (23.10.2021)

Film je natočen hodně surově, věnuje se hlavně vykreslení charakterů všech čtyř sourozenců. Finn Atkins (Charlotte), Chloe Pirrie (Emily) a Charlie Murphy (Anne) tento obtížný herecký úkol zvládly na výbornou. Chloe sice přeci jen svůj skotský přízvuk nedokázala úplně potlačit, ale jelikož měla ze sester nejvýbušnější povahu, hezky to zapadalo. Na můj vkus dali až moc prostoru postavě Branwella. Chápu, že potřebovali akčnější zápletku než je jen psaní knih, ale detailním zachycením jeho sebedestrukce zabili čas, který mohl být využit na zkrácení filmu nebo na více scén prolínání příběhů se psaním. Právě to prolínání s literaturou, kterou dnes již můžeme číst, dodalo filmu úžasnou atmosféru, kterou jsem s odevzdaností ráda absorbovala. 70% (21.08.2018)

Francouzský film z roku 1979 o mých oblíbených spisovatelkách se mi líbil mnohem víc. Nejvíc výhrad mám k postavě Branwella. Byl sice problémový, ale také velmi umělecky nadaný, což se v tomto zpracování trochu ztrácelo. Po druhém zhlédnutí filmu přidávám hvězdičku. Poprvé jsem si nemohla zvyknout na vzhled herečky, která hrála mou nejmilejší Emily. Ale její skvělý herecký výkon mě přesvědčil. A taky jsem určitě byla v jiném rozpoložení. (15.12.2020)