Fidlikant na streche

Muzikály mě nechávaly, nechávají a asi i budou nadále nechávat „víceméně“ chladným, a to spíše „více“, než „méně“. Zářnou výjimkou pro mě však je skvělý (ba přímo geniální) snímek ŠUMAŘ NA STŘEŠE. Film obsahuje nezapomenutelné písně, vtipné hlášky, znamenitá „taneční čísla“ a také hlubokou (a „lehce“ posmutnělou) myšlenku. Shrnuto a podtrženo: Norman Jewison odvedl vynikající „práci“. Film (muzikál), který dokáže rozesmát, pobavit, poučit, zadumat i vehnat slzy do očí. Poznámka: předlohou pro snímek ŠUMAŘ NA STŘEŠE jsou povídky Šoloma Alejchema, které do muzikálové podoby „převedl“ libretista Joseph Stein. (09.09.2003)

Už som fidlikanta kedysi dávno videl a nezanechal vo mne najlepšie spomienky. Dnes som si ho pozrel v skrátenom režime a nebolo to o nič lepšie. Nedokážem objektívne oceniť to, čo je v tom muzikáli dobré, pretože je to pre mňa cudzie a nezaujímavé. To vôbec nevylučuje, že niekto tým môže byť nadšený alebo aspoň spokojný. Ešte, že tie tri hviezdičky sú také širokopásmové. (19.03.2022)

Poslední z velkých muzikálů, který se od lokálních konfliktů (zápletka lehce připomíná Sedm nevěst pro sedm bratrů) prozpívá a protančí ke globálnímu dění a univerzálním pravdám. Nabádá-li nás Šumař, abychom ctili tradice a nestyděli se za svůj původ, činí tak nenuceně, aniž by propagoval judaismus nebo myšlenky bolševické revoluce (k čemu by časoprostorový rámec příběhu mohl svádět). Tři hodiny utečou jako nic díky nádherným obrazům, které maluje kamera, díky charismatickému Topolovi v hlavní roli a hlavně díky Oscarové hudbě začínajícího Johna Williamse. Během celého filmu jsem měl chuť vstát a začít tančit nebo dát jiným výrazným způsobem najevo svou radost ze života. Možná jsem povrchní, ale právě tohle od muzikálu očekávám. 85% (15.04.2008)

Tradície či skostnatenosť, to sa úspešne darí búrať na úsvite nového sveta, ktorý čaká aj zapadnutú židovskú dedinu na Ukrajine. Stačí mäkké srdce sympatického hospodára, ktorý tradície ctí, spieva o nich a obšťastňuje nás vo svojich originálnych monológoch prechádzajúcich do dialógu s Bohom. Muzikál nemá až toľko chytľavých melódií, ako iné, ale tá ústredná je dobrá vo všetkých obmenách. Celý Fidlikant je možno viac filmom ako muzikálom, nespieva sa ani tretinu času a príbeh má viac zápletok, ako som čakal, nechýba ani revolúcia, ako v každom veľkom muzikáli. Židovský humor je jedinečný, ako si urobia srandu aj zo seba a svojich tradícií. Hudba je takmer balkánska, divoká, možno s moldavským pôvodom, nečudo, že pri nej došlo aj na takú zvrátenosť ako tanec muža so ženou. –––– Jisté věci se pro nás nemění, jisté věci se nikdy nezmění. A jak pravi bible... –––– A jak se naštvu, i mouchy se bojí létat. –––– Oko za oko, zub za zub! – Výborně, takhle celý svět skončí slepý a bezzubý. (16.02.2015)

Na tohle se nedokážu dívat nezaujatě. Jewison natočil dva muzikály, na jejichž nejslabší kritiku reaguju vrčením. Kromě geniálního Jesus Christ Superstar je to tahle perla. 3 hodiny, během kterých sedím v embrionální poloze s otevřenou pusou a knedlíkem v krku. Je to částečně tím, že na mě vždycky fungovala východní melodika a klezmerské songy, ale to by samo o sobě nestačilo. Připojte k tomu ještě nostalgii (poprvé jsem to viděl jako malý fracek a už tehdy mě to dostalo), skvělou režii, herecké, pěvecké i choreografické výkony, brilantní, svižný scénář, humor i smutek ... zkrátka - stačí mi už úvodní houslové sólo a jsem naměkko. Jistě, místy z děje trochu okatě vyleze fakt, že jsou to často hrubou nití sešívané židovské anekdoty, ale čert to vem. Tohle je čistá krása filmu a hudby v jednom z nejdokonalejších spojení, jaké kdy zaznamenal celuloidový pás. (21.01.2008)