Povídky z New Yorku

Martin Scorsese, FF Coppola a Woody Allen nejsou zrovna mi oblibenci, ale kazdy z nich mel ve sve kariere alespon 1 svetly moment - Scorsese - Taxi Driver, Coppola - Apocalypse Now, Woody - Love & Death, mohlo byt tedy zajimave jak se poperou s reziserskou ulohou ve spolecnem NY projektu. Scorseseho part dopadl dost nudne, prestoze byl z umeleckeho prostredi, takze total fail. Coppola zde predvedl holcici detskou pohadku, na ktere je az prilis znat, ze scenar psala Sofia. Woody Allen, ktery je z teto trojice obecne nejslabsim reziserem se paradoxne predvedl nejlepe, protoze jeho povidka byla, kdyz uz nic, tak alespon relativne vtipna. "Your mother calls me strange names - What does kurva mean?" 3/10 (14.04.2010)

První povídka celkem dobrá, druhá příšerná a třetí vynikající. Všechna čest Martinu Scorsesemu a Francisi Fordu Coppolovi, ale Woody opět dokázal, že je nedostižitelný. A kdo jiný by natočil příběh hrdiny, kterého pronásleduje přízrak vlastní matky. Díky Woodymu vykazují Povídky z New Yorku kvalitu. (29.06.2009)

Nechápu, nechápu, proč tento povídkový film vzniknul. Každá povídka je určená zcela odlišnému publiku a kromě prostředí New Yorku je nespojuje vůbec nic (druhá povídka navíc končí v Athénách!). Pravda, první je dobře zrežírovaná, druhá dobře obsazená a třetí dobře napsaná, jako samostatné televizní epizody by měly svůj půvab, ale k čemu to pouštět do kin? Když budu chtít vidět něco kvalitního od Scorseseho, raději si znovu pustím Krále komedie, než beztvarý příběh o „nanášeči barev na plátno“. Když se budu chtít přesvědčit, že je F. F. Coppola schopným režisérem, dopřeji si raději Kmotra nebo Rozhovor, než až nakažlivě přecukrovanou pohádku. A když zábavný Allen, pak raději Láska a smrt, než fantasmagorie o matce, která svého syna jen tak neopustí. Na papíře jednotlivé povídky možná vypadaly jako ambiciózní projekty, které pod režijní taktovkou tak slavných jmen získají netušený třetí a snad i čtvrtý rozměr. Ve skutečnosti to jsou jenom tři zbytečné, ploché příběhy, které zachraňují právě a jenom ta tři slavná jména. Zčásti podle osobních sympatií 60% za Scorseseho, 65% za Coppolu, 70% za Allena. 65% Zajímavé komentáře: Oskar, nunka, dzej dzej (03.02.2007)

Povídkový movie mám rád, ale když je točí víc režisérů, tak to obvykle moc dobře neskončí. Scorseseho LEKCE: upocenej a mastnovlasej Nolte tvoří za zvuků rockový hudby 60. let svoje čmáranice a třese se na svoji arogantní učnici, která by mohla být jeho nejmladší dcerou, co k tomu dodat, nuda. Coppolův ŽIVOT BEZ ZOE: totálně nejhorší, jakoby si jí snad střihnul Spielberg, náctiletá pubertačka tráví život asi v hotelu Plaza, její rodiče jsou věčně v trapu a výchovu zajišťuje zdejší trapnej sluha, nějaká ta nezáživná akce s loupeží, rodinná dramatizace a celý to vyšumí zcela do prázdna. Allenův OIDIPUS DNES: sice nejzáživnější, ale zato dost otravná story o vztahu otravný báby uzurpátorky a jejího syna, která nijak zvlášť film nevytrhla. Jednotlivý povídky jsou zcela rozdílný obsahem a jediný pojítko kromě města, je akorát hromada jalovejch keců. 30% (16.12.2015)

Zdůrazňuju, že v tomhle povídkovém filmu hodnotím především příběhy, ne jejich řemeslné provedení, nebo herecké výkony jejich aktérů. První vypráví o manipulátorském, egoistickém, ale v jádru sympatickém stárnoucím hippíkovi a slavném moderním malíři a jeho múze - povrchní, nevyzrálé a rozmazlené husičce. Moment, kdy Arquette nutí Nolteho, aby na důkaz jeho lásky k ní šel políbit policajta, by měl být právě tím momentem, ve kterém se jí dostane odpovědi typu "polib mi prdel". Příběh mě příliš nebavil, protože s jeho postavami nemám mnoho společného, podobné lidské typy jsou mi cizí. Ale měl dobrou kameru, hudbu i atmosféru. A potěšil mě Steve Buscemi ve vedlejší (a trochu nezvyklé) roli a Debbie Harry (Blondie) v komparsní roličce. Silné tři. Druhá povídka byla naprosto otřesná - no comment a nevermore. Odpad. A třetí taky. Allen mi někdy sedne a někdy ne. Tentokrát mi ty jeho židovské neurózy, oidipovské komplexy a hlavně jeho příšerná židovská matka lezly nepěkně na nervy. Jedna za špetku humoru. Takže nakonec jediný důvod, proč si tenhle film nechám na disku, je první část od Scorseseho. (01.12.2013)