Prízrak

Nejočekávanější kousek v Karlových Varech pro mě dopadl sice ne na pět hvězd, ale pořád velmi dobře. Poetický příběh o lásce, stesku a obludnosti času nabídne divákovi hodně vnitřních skrytých pocitů, ale velmi málo emocionálních ždímacích replik a dialogů a děj, který příliš dějových znaků vlastně nemá, vypráví s odstupem, objektivitou a smyslem pro mysterióznost a lyriku. Mně osobně dlouhé scény nevadily, absence dialogů přidávala na kouzlu tohoto nadpozemského snímku, který je natočen v netradičním formátu. Velké herecké výkony nečekejte. A Ghost Story je sonda do obrazů, co se může dít po smrti a myslím, že tam nejsou slova potřeba. KVIFF 2017 (14.08.2017)

Enter the Void bez nahoty, prostituce, drog a neustálého sexu. Jo, já bych čekal, že bych si řekl, že by se mi ten film mohl líbit, protože vypadal hodně slibně. No, jenže výsledek je jiný. Nejhorší na tom filmu je to, že je strašně nihlistický. A to i oproti Enter the Void (ano, fakt, nedělám si prdel), protože tam je aspoň nějaká naděje, tady ten film je celý v beznadějné situaci a beznadějně i končí. Asi to nejoptimističtější, co film říká, je to, že si máme vážit každé chvíle našeho života, protože po něm už nic lepšího nebude. I to je pozitivní myšlenka jako prase, ale teď to nechme být, film nemůžu odsoudit jenom kvůli tomu, že je depresivní, vždyť spousta filmů je na tom vyloženě postavená a já jim třeba dám 5*, protože jsou fakt skvělý, třeba tohle. Tohle je ale hlavně strašně utahané. Mě dlouhé záběry nevadí, když mají nějaký význam, ale můžete mi prosím vás říct, proč musím koukat 5 minut na Rooney Maru, jak jí koláč a pak se jde vyzvracet? Poetické to nebylo, význam v příběhu to taky nebylo. A takových dlouhých zbytečných scén je tam víc. Příběh vypadá z obsahu dost dobře, jenže se z toho vyklube nikdy nekončící deprese bez kousku naděje, přitom by to nějakou naději chtělo, ono si to o ni i zoufale žádá. Ale ona nepřijde. Pravda, někoho uchvátil vizuál, já se tomu ani nedivím, poetické je to dost, i když je to utahané, ale kruci, jak si mám zamilovat film, ve kterém není naděje? Navíc myšlenka filmu je, že po smrti nic není, ale podle mě je to hlavně kvůli tomu, že se to bálo jít víc do hloubky. Ono mi v celkem dost částech přišlo, že si to hraje na nějaký velký art a přitom to je docela prázdné. Plusy tam jsou, kamera je dobrá, má to poetické záběry (díky Bohu, že tam ten vesmír byl, když už je na plakátu), hudba je vybraná dobře a nápad s prostěradlem se mi líbí (a dokonce mi ten duch pak připadal roztomilý, což říkám jako člověk, kterému jen tak něco roztomilé nepřijde). Víc lepšího v tom ale nenajdu ani náhodou. 2* (31.03.2019)

Pro ty, kterým se stejně jako mně líbí Rooney Mara, existuje právě jeden dobrý důvod proč tenhle film vidět - a tím je právě Rooney Mara. Pro ty ostatní žádný takový důvod neexistuje. A doporučuju všem divákům z první skupiny, aby proklikávali pouze na scény s Rooney Marou a zbytek vypustili. Vůbec nechápu, že může někdo natočit tak nebetyčně plytkou a duchoprázdnou zbytečnost a přitom ještě nenápadně divákovi podsouvat, že se snad jedná málem o jakýsi existenciálně závažný a hlubokomyslný art. Jasně, duše po smrti mnohdy zůstává připoutaná ke světu a šmíruje pozůstalé, to je mi novinka. A já slibuju, že jestli zhebnu dřív než pan Lowery, půjdu ho párkrát pořádně vystrašit v prostěradle, aby si z toho nadělal do trenek. (10.10.2017)

He he, to byl teda tyátr. Poltergeist v prostěradle, to tu sice ještě nebylo, ale jít na tohle do kina, tak možná požaduji vrátit vstupné. A vůbec nejnapínavější bylo to čekání na závěrečné titulky, abych se konečně dozvěděl, zda-li je Affleck fakt takový magor a celou tuhle ne moc inteligentní maškarádu odehrál on. ⭐️⭐️ 51% (23.09.2017)

Jakožto zdejší hororový expert jsem byl konsternován skutečností, že festivalový snímek s názvem Ghost Story zcela unikl mé odborné pozornosti. Předprojekční analýza naštěstí přinesla úlevný výdech, jelikož se ukázalo, že film kromě již zmíněného šálivého označení a obdobně matoucího posteru zcela postrádá jakékoliv hororové ambice. Nepočítám-li tedy ojedinělé pokusy o naivní hororové vstupy, kterými režisér necitlivě a nanejvýš zbytečně zasahuje do meditativního ladění snímku. Ghost Story doplácí zejména na předstíranou hloubku scénáře. Zdánlivě interesantní sonda do bardického stavu bytí a snaha o zobrazení lidského osudu v rámci buddhistické koncepce marnosti a pomíjivosti velmi rychle zabředne do obyčejné plané filozofie, na kterou se spolehlivě nachytá početná komunita místních rádobyintelektuálů typu Šmouly Koumáka. (25.09.2017)