Bradův život

Brad Sloan v až fyzicky civilním Stillerově podání si to namířil do mého milovaného subžánru lidských dramat, ve kterých se zdánlivě neděje nic zásadního ani tragického, ale diváka nejpozději do pár desítek minut bolí u srdce a neumí vysvětlit proč. Tohle je totiž krize středního věku v přesném obraze, který do sebe nepotřebuje stokrát omletá (a de facto nepravdivá) klišé o dvacetiletých asistentkách a motorkách. Tahle cesta je jen o předávání vlastních zkušeností těm, kteří ještě nezakopli, protože zakopnout nemuseli. O tom, jak silný se člověk ve dvaceti cítí po stránce hodnot a postojů - a jak jich spoustu po té cestě z kapsy poztrácí. A jak je pohled na ony ztráty, roky a změny někdy tesknivý a krušný a jindy zase nostalgicky přesný a usměvavý, až by jeden brečel. (16.09.2019)

Tak v první řadě...zapomeňte na to, že je to komedie. Není. Ani v náznaku. Leda by vás rozesmálo vyprávění muže v krizi středního věku, který bilancuje veskrze nesympatickým způsobem svůj dosavadní život. Přitom se potácí mezi sebelítostí a závistí. Je to ale v takové míře, že to na mě nepůsobilo jako krize, ale spíš jako charakterová vada. A tvůrci jdou tomuto dojmu vstříc tím, že se Brad zklidní až po zjištění, že se jeho bývalí spolužáci nemají zase tak moc dobře, jak si myslel. Ano, je tam i jisté prozření díky synovi, jehož lásku v žádné pomyslné soutěži získávat nemusí, ale to je dost žalostné klišé. Vcelku mě překvapuje, že takový film vznikl a zajímalo by mě, jak na něj američtí diváci reagovali. Tady je totiž důležitý kontext. Američané jsou odmala vedeni k tomu, aby byli úspěšní. Mají spoustu nástrojů, které slouží jako měřítko úspěchu. Systém kreditních karet, úspěšnost partnera, dům, auto, školu, práci...cokoliv. Ne nadarmo, se film v originále jmenuje Bradův status. Idea, že by někdo mohl být šťastný, aniž by to bylo spojeno s kariérou, je přinejmenším anarchistická. Mají soutěž...poměřování pindíků v genetické výbavě. Byť je mi to cizí, neodsuzuji to. Protože vím, že ke štěstí je stejně daleko vlakem a s prázdnou kapsou, jako vlastním tryskáčem a s miliardou na účtu. Proto mi bylo Bradovo bolestínství protivné, jeho myšlenky mi nic nedaly a pointa mi připadá tuctová. A neocenil jsem ani věčně zachmuřený výraz Stillera...který vypadal jako brácha Janka Ledeckého. Takový film, by mohl leckomu zkazit náladu. (18.07.2022)

Jako kdyby tenhle snímek nikam nevedl. V podstatě jen pojednání o krizi středního věku, kdy Stillerova postava prostě neví, jestli něco dělá špatně, neví, jestli ve své, životě neudělal nějakou pořádnou chybu. Dobře je zde zachyceno to, že každý má na jednu věc jiný pohled. Herecky dobré, dějově mi to stále přijde jako nikam nevedoucí. (17.01.2018)

Co musím ocenit, je hlavní myšlenka. Ne každý z nás má život, resp. bude mít život, jaký si představoval a všemožná „co kdyby“ se tak některým z nás v té hlavě přece jen někdy vyrojí. Pokud se tedy neřadíme k těm, kteří jsou spokojeni s tím, jak věci jsou a ne jak by mohly být - což není případ hlavního hrdiny tohoto snímku. Bohužel synapse je defakto kompletní shrnutí děje, který postrádá možná trapná klišé, nebo nemístný humor, ale je... Prostě nemastný, neslaný. Melancholicky to začne a melancholicky taky skončí. Žádné vytlačené myšlenky navíc - je to tak, jak to zkrátka je. Fajn na jedno pokoukání, neupřu originálnější námět a zpracování (které mně osobně zrovna úplně nesedne). (09.05.2019)

No vida, další počin Bena Stillera, za který se nemusí stydět. V tomhle se pozná hodně nerozhodných, pochybujících a komplexem méněcennosti trpících chlapů. Všichni ti, kdo o sobě pochybují a myslí si, že ve svém životě selhali. Tak jako Brad, který má několik kamarádů, kteří to dotáhli dál a jsou úspěšnější. Postupně si však uvědomuje, že štěstí spočívá v něčem jiném, než ve výši bankovního konta. Při tom neustálém porovnávání životů najednou zjistí, že na tom není až tak špatně a ti jeho úspěšnější přátelé nejsou šťastnější, než je on. Hodně lidí tento film zatratí, protože jsou to vlastně jen "kecy", ale já Bradovi velmi rozuměl a Ben to zahrál velmi dobře. P.S. A Dvořákova Humoreska jako bonus! (05.02.2018)