Koridor života

Ďalší hrdinský epos na ruský spôsob. Tento krát aspoň nie priamo z vojnového frontu, ale z atraktívneho prostredia železnice, ktorá vyrástla behom pár dní (kiežby sa tak rýchlo budovali železnice aj dnes). Po obsahovej stránke to bolo zaujímavé, dokonca aj vizuál bol vcelku vydarený, ale mám pocit (a isto nie len ja), že celý film pôsobil až prehnane monotónne. V podstate to bola stále dokola tá istá pesnička, akurát občas nejaký ten remix. Dialógy, ktoré to mohli aspoň trochu zachrániť od monotónnosti, boli bohužiaľ tiež chabé. Osobne som veril vo väčší filmový zážitok, očakávania to nesplnilo, ale aspoň za ten vizuál, námet, postavy a čiastočne obsah = 3*. (29.12.2019)

Ruské válečné filmy jsou až na vyjímky tradičně plné patosu, vlastenectví a gerojství. A v současných filmech je ho tam paradoxně o tolik více o kolik méně byl za války ceněn v Rusku lidský život. Na jednu stranu to neodsuzuji. Jednak to skutečně někdy byly příklady až neskutečného sebeobětování a hrdinství co vedly k porážce Němců v širých ruských pláních a divokých lesích. A taky jim závidím, že stále točí filmy doslova mocně rozdmýchávající národní hrdost, vlastenectví, pýchut na své dějiny a dědy, kteří v té válce bojovali. U nás se točí Krajiny ve stínu, Bambušek chystá očistný film Lidi krve... Prostě další z filmů jak zlí Češi mlátili hodné Němce. V tomhle bychom si z Rusů měli vzít příklad a možná bychom byli na tom s národní hrdostí o trochu dále než jsme. Jenže ten patos nesmí z těch filmů zase až moc cákat a to je problém řady ruských filmů válečných zejména. Svým námětem snímek rozhodně zaujal, protože se divák podívá k dalším důležitým tahounům války v podobě čet zásobovacích vlaků vezoucích nezbytné zásoby bojujícím jednotkám i hladovějícím městům. Že Němci nebyli blbí a zásobování logicky přerušovali všemi dostupnými prostředky je jasné a tak asi služba u dráhy na této trati nebyl žádný med. Bohužel mně to běhání po lese a ježdění tam a zpět ke konci už začínalo trochu nudit. Německý obrněný vlak stojí celý film na jednom místě a i když se o něm ví, je problém ho zničit. Do toho vagón sirotků, tajná zbraň, skoro už jen chybělo aby vlak vezl i slona pro ZOO. Je to škoda, být film více válečným přisypal bych jednu rudou hvězdu navíc. Takto je to jen za 3 polena do kotle. * * * (03.04.2021)

Opäť sa začínajú objavovať filmy z 2. svetovej vojny ale aj z veľkej vlasteneckej (ruský názov východného frontu), ale bez zbytočného pátosu a historický úplne presné, objavujú sa však aj filmy hororové ale aj paródie. Takže sledujeme vojnovú drámu, ale musíme si zvyknúť na to, že v tomto filme namiesto tankov hrajú prím lokomotívy. Ale o činnosti, osudoch a hrdinstve rušňovodičov v dobe vojny som doposiaľ nevedel takmer nič. A práve tento film sa snaží túto prázdnotu vyplniť. Historický predobraz filmu. Blokáda Leningradu trvala od 8.9.1941, ale v roku 1943 bola v Leningrade (Petrohrad alebo Sankt-Peterburg) situácia katastrofálna a tak Červená armáda operáciou Iskra uvoľnila blokádu Leningradu. Operácia vedená od 12.1.1943 Leningradským frontom (generál L.A.Govorov) a Volchovským frontom (generál Mereckov) a 18.1.1943 sa podarilo uvoľniť 8 až 10 kilometrový koridor pri južnom pobreží Ladožského jazera. Týmto úsekom v priebehu 17 dní bola postavená dočasná železničná trať Poľana – Šlisselburg známa ako Cesta víťazstva kadiaľ sa evakuovali ľudia a zásoboval sa Leningrad jedlom, výzbrojou a muníciou. A o tom je tento výborný film. V ňom ešte aj jednotky NKVD vyzerali úplne prijateľne, nie ako krvilačné šelmy. Vo filme je rozhodujúca stránka historická a overené fakty sú pravdivé, respektíve primeranosť opisovaného stavu je pravdepodobná. A keďže je taký stav dokážem aj prehliadnuť samotnú kvalitu prevedenia filmu, ktorý má všetko. Lásku (prejavovanú v sovietskej cudnosti), skutočné priateľstvo, vzájomnú pomoc, hrdinstvo ale aj zradu. (04.11.2019)

Vůbec to není zlé (přestože občas nepřehledné). Asi je podstatné s jakými představami na to kdo jde, ale kdo ví, že na začátku roku 1943, za blokády Leningradu, stavěly ženy od 14. let (“dívky s copánky”) železnici, která pomohla městu přežít a kterou Němci v úzkém koridoru odstřelovali, jak mohli, neměl by být sklamán. Samozřejmě to není dokonalé, ale postavy vychází ze skutečných charakterů a nálada odpovídá. V pondělí jsem se vrátil z Petrohradu, stále jsem trochu naladěný na ruskou notu a filmu celkem rozumím. ■ Režisér se vyjádřil: “Víte, jaký je rozdíl mezi současným Petrohradem a Leningradem v čase obležení? Ticho.” (11.10.2019)

Jak už je na východě zvykem, výprava a triky jsou perfektní. Prostě jim věříte že jde o 70 let starý film... včetně těch řečí, díky kterým je film prakticky nekoukatelný. Ony se totiž vedou POŘÁD a na to o jak zajímavou látku jde, se tam zase tak moc neděje (respektive děje, ale neumí to poutavě prodat). (10.01.2020)