Réžia:
Vojtěch JasnýScenár:
Vojtěch JasnýKamera:
Juraj ŠajmovičHudba:
Milan KymličkaHrajú:
Vladimír Pucholt, Ingrid Timková, Adam Davidson, Jakub Laurych, Emília Vášáryová, Vlastimil Brodský, Ondřej Vetchý, Jana Brejchová, Jiří Sovák (viac)Obsahy(1)
Příběh, odehrávající se v malebném prostředí Českomoravské vysočiny a v rušné atmosféře New Yorku, vypráví o tom, co znamená, když se člověk stane poutníkem. Hlavní postavou nového příběhu je český emigrant, profesor filmové větve jedné z newyorských uměleckých škol Jan Poutník. Ani skutečnost, že žije na druhém konci světa, nezeslabila jeho vzpomínky na dětství a rodný kraj. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (77)
Naštěstí jsem nezažil emigraci, takže ten pravý emigrační stesk a touhu po vlasti si mohu pokusit jen představit... Jsem patriot a tak věřím, že by se mi stýskalo a to hodně. Snad jen proto neházím flintu do žita nad tímhle filmem. Tahle reflexe je hodně poetická a bohužel se asi díky tomu nepodařilo dát dohromady klouný děj... Chápu tu mnohou potřebu ukazovat krásu domoviny průhledem skrz stébla trav v lukách, odrazem slunce v hladině rybníka, vlněním obilí ve větru či záběrem na stařenky v šátcích zpívající v barokním kostele - to vše za zvuků smyfonického orchestru. To mi nevadilo. Vadil mi však stejným způsobem natáčený New York. A co mi nejvíce vadilo, byly dialogy. Ve filmu se mihla celkem slušná škála našeho hereckého výkvětu, ale všichni v čele s Pucholtem mluvili způsobem jako by texty četli a ani pořádně netušili o čem je řeč...u neherců byl tento problém ještě markantnější. Celé to působilo velmi civilně až ochotnicky... Čekal jsem víc. * * ()
je to slabpučké, hraní na něco co není pravda. A je fakt, že neochota připustit jiný názor byla na panu režisérovi strašně vidět. On je VJ docela zajímavá postava, od agitek let padesátých před další vývoj až k emigraci (ani v ní to neměl jednoduché, jak je v jeho pamětech jemně naznačeno). Možná i proto nepřipouštěl v Jihlavě diskusi. Je mi to líto. ()
Každá jednotlivá scéna by byla skvělá v jiném, soudržnějším a lépe napsaném filmu. Když se nasází za sebou, tak je té poetiky a rustikální atmosféry až moc. Děj směřuje odnikud nikam, táhne se jako sopel a zajímavý není ani omylem. A aby byl dojem zmaru úplný, tak dialogy jsou nepřesvědčivě zahrané a křečovité až hrůza. Na prstech ruky bych spočítal všechny zajímavé momenty, a většinou jde jen o kousky, kdy úřaduje kamera a nikdo do toho zbytečně nemluví. Kdyby Vojtěch Jasný napsal lepší scénář, kdyby herci nepůsobili tak nepřirozeně, kdyby celý snímek nebyl tak zoufale samoúčelný a plný laciné filosofie či povrchní analýzy, tak by byl dojem o moc lepší. A kdyby tam režisér přidal dinosaury, tak by z toho byl Jurský Park. ()
Jak píše Radek99, zdá se mi trochu nedoceněný tento zajímavý snímek, který vlastně jen ukazuje, jak žijeme. Zajímavý je také často dokumentární styl příběhu i pěkné zobrazení New Yorku. Ano, jsou zde místy scény, které jakoby se do filmu ani nehodí, ale vzápětí se ukazuje, že tam patří a neruší celkový ráz filmu. Pucholt sice působí hodně jako neherec, ale v průběhu filmu si to nějak sedne. Kdybych byl hodně kritický, dal bych asi i 50%, ale tentokrát jsem byl spokojený na 75%, 18.9.2014. ()
Hrozná nuda. Skoro nic se ve filmu nestane a když už se něco stane, tak je to úplně zbytečné. Navíc se film hrozně vleče, mohl by být o polovinu kratší a stejně by byl moc dlouhý. Hlavní děj je neustále přerušován vedlejšími věcmi, které s hlavním dějem nemají nic společného. Postavy (kromě dvou) nejsou zajímavé, herecké výkony jsou slabé a prezentace je nevýrazná a místy ošklivá. 2/10 ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (7)
- Film se natáčel v Bystrém u Poličky a New Yorku. V Bystrém režisér natáčel i film Všichni dobří rodáci. (zdeny99)
- Ačkoliv se tento film nemá označovat jako pokračování filmu Všichni dobří rodáci, několik postav z tohoto filmu se zde objevilo: vdova po Františkovi (Věra Galatíková), Očenáš (Vlastimil Brodský) a Veselá vdova (Drahomíra Hofmanová). (zdeny99)
- Jazzoví hudebníci hrají před Cathedral of Saint John the Divine, což je pseudo-goticko-barokní nedostavěný kostel na Manhattanu z roku 1892. (sator)
Reklama