Daj mi tvoje meno

Trochu melancholické líčení všeobecných pravd o první lásce. Vzdáleně variace na Smrt v Benátkách od Thomase Manna. Podle vysokého hodnocení jsem myslel, že film bude působit i po odchodu z kina. Ale nějak se mi to vůbec nedotklo. Závěr jako z telenovely. Děj je situován do 80. let v letním sídle vážené rodiny. Sem přijede jako host na prázdniny americký student, který zde s otcem rodiny pracuje na katalogu antického umění. Dospívající potomek hostitelů v něm vidí tak trochu vetřelce, který mu zabral pokoj, ale zároveň budí jeho zvědavost: rýpe do něho a současně je k němu přitahován. V této homosexuální romanci nevidíme obvyklou bojovnost tohoto žánru vůči předsudkům, ani vynucovaný soucit a okázalou dráždivost postelových erotických scén. Působí zde něco mocnějšího. Místo přirození působí přirozenost, krása a smích. Dny plné slastného lenošení koupání a výletů. Rodina má služebnictvo a v okolí jsou jen láskyplní , příjemní a tolerantní lidé. (02.01.2018)

Občan Kane pro gay komunitu. Film, ktérý otevřeně ale elegantně a s citem mluví o všem, co se Moonlight říct bál, a maskoval to třpitivým artovým pozlátkem měsíčního svitu. Majstrštyk s množstvím diskomfortních scén pro heterosexuálního diváka, ale nejvyšším vypravěčským uměním pro náročného a vnímavého filmového fanouška. Detailním a naprosto přesným zobrazením prohlubujícího se vzplanutí zakázané vášně, vedením herců a jejich fenomenálními výkony, originálním použitím hudby, vystihnutím atmosféry a nálady doby a místa, prohloubením hlavního motivu tematem uměleckých děl a obdivu k nim, a především závěrečným monologem otce a závěrečnými titulky jeden z nejsilnejších filmů o první, stoprocentně odevzdané lásce a vášni člověka k člověkovi. Celý čas, ale především od prvího otevřeného dialogu na náměstí, jsem měl pocit že koukám na filmovou klasiku ze sedmdesátých let od jednoho z mistrů evropské kinematografie jako Tornatore nebo Fellini. Na referenční romanticko-vztahovou filmařinu, ze které se učí na filmových školách a kterou se nikdo ani nesnaží napodobit, natož ji překonat. (06.04.2018)

Zcela nekorektně - mě taky nikdo nešetří - kdybych nebyla znechucena už předem v ustavičném očekávání událostí, kvůli kterým došlo k natočení snímku hlavně a především, mohla jsem si po některých stránkách a klidně i bez pointy docela filmově užívat, nu, nebylo mi dopřáno... Pouze další gay agitka v řadě, která díky vyčerpaným invencím v žánru musí krom pohledných klíčových hráčů (dle vytříbenosti diváka, že ano, u mě mladý vyhryz ani neforemný kolohnát nezabodovali, ale budiž) nabídnout lákavé exteriéry, bohémskou atmosféru a prozářenost vehementně protlačovanou aureolou tzv. "užívání si"... Pro silné žaludky pokrokového "queer" diváka jsou však již přichystány nadstandardní bonusy nechutných podrobností v prodlužovaných scénách bez zatmívaček, o kterých si příznivci náklonnosti k opačnému pohlaví mohou nechat tak akorát zdát... Ovšem přispěvatelům zde se v rámci tolerance nic neekluje, nikdo nepodotkne, že za nástup demoralizace nesou po společnosti odpovědnost rodiče, ti dva úpadkoví, kouřící sádroví ježci, kteří mimo jiné i přijímáním zvrácených individuí pod svou střechu zaseli do podvědomí syna myšlenky, jimž příhodné podmínky daly (ne)přirozeně vzklíčit... Místo podivu nad současným stavem věcí se dočítám o tělesných a duševních krásách, osvobozených od předsudků a hledání identity... inu, každému co jeho jest, ale já se možná nechci dožít recenzí rozplývajících se nad pedofilním vztahem, nazvaným úžasnou romancí... Nemyslitelné? Asi jako dnešní příběh v době, ve které se měl odehrávat. Dejme tomu jen trochu času a masáže a coming out bude! Což mi ještě připomnělo nebohé zprzněné ovoce, které si odbylo premiéru nové úchylky, protože zvrácenostem se přece meze nekladou. Přesto, nebo právě proto, že se jedná o zástupce rostlinné říše, postrádám protestní reakce Zelených, Greenpeace nebo aspoň Broskve v tísni! (09.01.2018)

Popravdě vůbec nic zvláštního. Letní italský drama z osmdesátých let, jehož plus je určitě hudba, která z filmu dělá poměrně zajímavou záležitost. Po herecký stránce se ale nejedná o nic jedinečného. Téma Zkrocené hory zasazené do italského venkova podtrhnutého kulturou, památkami, plážemi a prvními láskami. Všechno je dobrý, jenom tu hlavní zápletku bych vynechal. (26.01.2018)

Horúce talianske leto, kde sa nikto nepotí. Ak si človek odmyslí "provokatívnu" tému homosexuality a predstaví si v hlavných rolách muža a ženu, ostáva len priemerná nudná európska festivalovka s plochými postavami, ktoré sa miestami chovajú dosť absurdne a vyslovujú krkolomné až komické vety (otcov záverečný monológ!!!). Záverečná scéna je fajn, ale to je asi tak všetko. (04.03.2018)