Srdcu nerozkážeš

Notypyčovole, já teču jak stará lednička! Ehm, za toto nadbytečně emfatické zahájení se omlouvám, já jen, že tu sedím dojatý a naměkko a culím se, jak kdyby mě mistrovsky vykouřila bezzubá cigánka. Ne snad, že by tato tuctová pákistánská feel good lávstory byla něčím originální, naopak, právě oním předvídatelným patosem mě pohladila po mé zjizvené dušičce. Není divu, že v téhle zkurvené době lží, depresí, stresu, smutku, zklamání, bolesti, kvazicitů, předstíraných orgasmů, nedodržených termínů, předraženého másla, Tomia Okamury, nevratných Frisco láhví a zasraných vlakových zpoždění mě dokáže rozněžnit tak prostinký, bezelstný příběh o lásce, kde když se holka chová divně, tak je to proto, že potřebuje srát a neví, jak to svému chlapci říct, nikoliv proto, že je nediagnostikovaná emopsychonarkomanka a má mu zničit celý život. Ano, i takový obtloustlý nihilistický patogen jako já občas projevuje emoce a případné xmrti se nudící sexy svině, jenž by mě chtěly ochočit a citově znásilnit, nechť se hlásí do pošty, jsem teď na jedno párměsíční zneužitíčko volnej. Da vstreči! (31.10.2017)

Když něco vychází z reality, je radost ono snažení sledovat. Tvůrci vsázejí na přirozené momenty, humor mísí s dojetím a celkem jim to vychází. Ač samozřejmě některé situace vyznívají nepravděpodobně a postavy lehce přepáleně, ale každý jsme holt nějaký. Pákistánec, který dokonale přilnul k americkému způsobu žití (místo modlení šmejdí v garáži, domluvené manželství ve smyslu tradice nad lásku odsuzuje) a který se živí jako příležitostný řidič a sní se stát stálým stand-up komikem, pozná sympatickou blondýnku. Bělošku, budoucí psycholožku, která nehledá vztah, ale je nám jasné, že jednou muchlovačkou to neskončí. Tahle nezávislá story se zaštítila jménem Judda Apatowa, sám hlavní aktér Kumail Nanjiani si napsal spolu s manželkou scénář, nicméně je patrné, že to nebude klišovitá romantika. Náš hrdina se totiž za nepříjemných okolností seznámí s rodiči (potěší zejména výtečná a přirozená Holly Hunter) dívky, kteří ho zrovna nehodlají přijmout, což vyvolá řadu netriviálních momentů. Kousek Pěkně blbě, který kritici na festivalu v Sundance ocejchovali komedií roku, není o popadání se za břicho. Hrdinové glosují běžné životní situace, nebojí se řady témat, tvůrci se až vyžívají v drobných trapnostech. Změna žánrového tónu po zásadním zvratu kdesi uprostřed mi sedla. Finále na volnoběh (myšleno víc vrcholů) lehce zamrzí. (24.10.2017)

Milé, příjemně uvolněné, poměrně chytré, chvílemi velice dojemné. Zmínky a narážky na Pakistán, život muslimů a Islám obecně jsou trefné, vtipné a celkově hodně působivé. Imho nejsilnější momenty filmu. Bohužel to hodně trpí přehnanou délkou, kvůli níž zejména druhá polovina výrazně ztrácí tempo a stává se tak dlouhým a nepříliš záživným čekáním na sice hezký, ale nepřekvapivý konec. 60 % (10.12.2017)

Nadšené ohlasy ze Sundance hlásaly, že tu máme pomalu komedii roku, avšak zázrak se nekoná - Pěkně blbě je úplně standardní nezávislá romantická komedie, jakých existují desítky až stovky. Dokonce je i jen průměrně vtipná. Od ostatních se však odlišuje pákistánskou tématikou a roztomilým způsobem vzniku, což se jí dá rozhodně připsat k dobru, stejně jako ne úplně obvyklé motivy matčina odstřihnutí syna od rodiny pro nedodržování kulturních tradic, vtipů o muslimských teroristech a možné metaforické interpretace o smrtelných následcích lži mezi dvěma partnery. (24.06.2017)

Dobrých komedií je teď jak šafránu (fráze co jsem nikdy nepoužil), tohle je taková ta civilní/ ze života, a to sice velmi pěkná. Baví herecky, spíná po stránce emocí, vyniká i takovým tím mezi českou lůzou populárním "multi-kulti" zabarvením a tématem lásky ve střetu kultur, potažmo zajímavou ústřední situací. Snad jen fáze zamilovávání mohla být ještě přesvědčivější. Takže nečekejte velký haha (vtípků je tu spousta, ale na vedlejší koleji) a s trochou štěstí... Mně to sedlo. (06.09.2017)