Réžia:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Jan Werich, Emília Vášáryová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Jiřina Bohdalová, Karel Effa, Vlasta Chramostová, Alena Kreuzmannová (viac)Obsahy(1)
Z ochozu věže pozoruje kastelán Oliva každodenní život malého krásného města. Z té výšky si může dovolit tolerantní nadhled nad slabostmi a chybami svých spoluobčanů. Mladý učitel Robert se chystá ke svatbě s učitelkou Julií. Na hodinu kreslení Robert pozve Olivu, aby seděl jako model. Starý muž dětem vypráví o svém životě námořníka a o setkání se svou životní láskou Dianou a jejím kouzelným kocourem. Z náměstí se ozve veselá hudba, která doprovází příjezd zvláštního cirkusu. K překvapení dětí i dospělých sedí na střeše červeného auta kouzelník, který je k nerozeznání podobný Olivovi, a krásná dívka Diana, která má na klíně kocoura se slunečními brýlemi. Na závěr večerního kouzelníkova představení sejme Diana svému Mourkovi brýle a před jeho zelenýma očima začnou někteří dospělí měnit barvu. Nevěrníci jsou žlutí, lháři fialoví, šedivě se zabarví kradáci a lapkové a zamilovaní zčervenají. Červený je i Robert, který zapomněl na nevěrnou Julii a zamiloval se do Diany. Kocoura se zmocní tři muži, kteří se bojí jeho kouzelné moci - pokrytecký ředitel školy, podlézavý školník a nepoctivý vedoucí restaurace. Robertovi žáci, kteří se bojí o kocourův život, utečou z městečka a nechtějí se vrátit, dokud nebude zvíře zachráněno. Nátlak dětí má žádaný účinek. Jen Robert je velmi smutný - poté, co prožil s Dianou láskyplnou noc, vůz s dívkou, kocourem a kouzelníkem odjíždí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (216)
Původně jsem této alegoricko-satirické pohádce dal tři hvězdy, leč teď po znovushlédnutí po mnoha mnoha letech oči slastně přivírám a jednu hvězduli přidávám. Poněvadž tenhle film - ač svou satirou (i když možná vlastně jen tou politickou!) lehce vyčpělý - je plný krásného FILMU, čemuž čas dle mého zas tak moc na té kráse neubral. O hereckých výkonech nemluvě a Werichovi jeho mudrování budiž odpuštěno. A mimo jiné taky pro ty krásné obrazy kamerové...:-) ()
Dnes jsem si střihla dva Jasného filmy po sobě. Touhu a Až přijde kocour, přičemž mě to neskutečně nadchlo a naplnilo. Jako by mě to vrátilo v čase do dob, kdy filmy měly určité poselství, poetiku, propracovanou vizuální a hudební stránku, kdy byly prosté klipovitosti tak charakteristické pro současný film i dobu. Ve skutečnosti se člověk do minulosti (ač měla své mouchy) přesunout nemůže, tak aspoň že z ní zůstaly takovéto filmové skvosty, na které má pak chuť se podívat i několikrát, aby si mohl každou vrstvu odkrýt znovu a důkladněji. ()
"Žil jeden stařec. Byl to takový mudrc. Ráno vstal a protože neměl dohromady co na práci, vyšel ven na procházku a vtipně glosoval svět kolem sebe. S chápavou ironií se usmíval lidským slabůstkám, jemným humorem poukazoval na drobné nešvary a nepravosti. Rozmlouval s kýmkoliv - od kopáčů přes prodavačky, dělníky až po úředníky a manažery; ti všichni ho dobře znali. Není divu, že se jednou lidé smluvili a toho dědka umlátili k smrti." ()
Tak jak bych to zhodnotil... ta scéna se zbarvením na představení je dlouhá a trochu o ničem, když tam jenom půl hodiny poskakujou a čumí po sobě. Z celýho filmu jde krásně cítit kritiku tehdejší doby. Počkat, tehdejší? I dnešní! Werich je prostě nadčasovej. Je to taková metafora - jsou zde postavy autoritářské, srdečné, obyčejné, podlejzačské, falešné. A to všechno lze nalézt v každé společnosti. A co ta Werichova dvojpostava - proč byly stejní? No to je jedno. Ale ty scény s hudbou, kdy se tam nemluvilo byly fakt trapné a nebavily mě. Dialogy a Werich jsou super. ()
No ty vole! Co to bylo?!? K TV obrazovce jsem přišla s cirka půlhodinovým zpožděním (bylo třeba dokončit důležitou, neodkladnou práci - sestřelit z virtuální oblohy draka:-))) a nestačila jsem valit augle: začínalo zdlouhavé cirkusové představení, co se postupně zvrhlo v psychedelické běsnění, podkreslené vtíravou "hudbou" ála kočka s ocasem přivřeným ve dveřích. Nakonec jsem tohle únavně umělecké podobenství o člověku nerozdýchala a po půlhoďce utrpení to vzdala - zklamaná, otrávená, znuzená, veškerá pronesená moudra mě přestala zajímat, akorát mě rozbolel květák. Chápu, co se básník snažil říci, leč forma pro mě nebyla stravitelná - navzdory početnému sboru skvělých herců. Nemyslím, že někdy dospěju natolik, abych se pokusila tuto artovou filozofickou křeč znovu vidět - po včerejším martýriu stěží ještě někdy seberu odvahu. Dvě hvězdičky jsou výsledkem pečlivého hledání kladů. ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (22)
- Jan Werich měl v době natáčení rakovinu hrtanu a ptal se Vojtěcha Jasného "zda se nebojí, že mu umře během natáčení". Vojtěch mu odpověděl - "nebojím, ty tu budeš ještě dalších patnáct let". (Terva)
- Natáčeno v Telči. (M.B)
- Film byl natáčen na barevný materiál, který se ještě dodatečně koloroval. (M.B)
Reklama