Réžia:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Jan Werich, Emília Vášáryová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Jiřina Bohdalová, Karel Effa, Vlasta Chramostová, Alena Kreuzmannová (viac)Obsahy(1)
Z ochozu věže pozoruje kastelán Oliva každodenní život malého krásného města. Z té výšky si může dovolit tolerantní nadhled nad slabostmi a chybami svých spoluobčanů. Mladý učitel Robert se chystá ke svatbě s učitelkou Julií. Na hodinu kreslení Robert pozve Olivu, aby seděl jako model. Starý muž dětem vypráví o svém životě námořníka a o setkání se svou životní láskou Dianou a jejím kouzelným kocourem. Z náměstí se ozve veselá hudba, která doprovází příjezd zvláštního cirkusu. K překvapení dětí i dospělých sedí na střeše červeného auta kouzelník, který je k nerozeznání podobný Olivovi, a krásná dívka Diana, která má na klíně kocoura se slunečními brýlemi. Na závěr večerního kouzelníkova představení sejme Diana svému Mourkovi brýle a před jeho zelenýma očima začnou někteří dospělí měnit barvu. Nevěrníci jsou žlutí, lháři fialoví, šedivě se zabarví kradáci a lapkové a zamilovaní zčervenají. Červený je i Robert, který zapomněl na nevěrnou Julii a zamiloval se do Diany. Kocoura se zmocní tři muži, kteří se bojí jeho kouzelné moci - pokrytecký ředitel školy, podlézavý školník a nepoctivý vedoucí restaurace. Robertovi žáci, kteří se bojí o kocourův život, utečou z městečka a nechtějí se vrátit, dokud nebude zvíře zachráněno. Nátlak dětí má žádaný účinek. Jen Robert je velmi smutný - poté, co prožil s Dianou láskyplnou noc, vůz s dívkou, kocourem a kouzelníkem odjíždí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (216)
Přesně na prahu 60. let. "Mravní zápal" spolu s estetikou, která ho vyjadřuje, patří ještě do odcházející epochy, jakož i poněkud povrchní a "správně mířená" satiričnost. Ale hravost a určitá svobodná političnost činí tento film průkopnickým. Kouzelnické etudy byly asi nejzajímavějším prvkem. Vůbec celý ten prvek kouzelník+Vašáryová a jejich krám, to bylo moc hezké. A ačkoli mám třeba Brodského mnohem raději než všenárodního mudrce Wericha, je to právě Werich, kdo se mi tu ve své dvojroli mimořádně líbil (přestože i zde na mě z pobudových mouder kapala napřesvědčivá nasládlá "člověčina" z povolání). Už skutečnost, že pobuda a kouzelník jsou dvojníci, je tady skvělá. ()
"Naše páteře by si nerozuměly." Pokud se někdy dožiju důchodu a koupím se slevou kýbl moudrosti, tak si stejně jako soudruh Oliva najdu nějakou pěknou věž, budu v ní moudrou hlavou moudře kývat a taky komentovat dění. Zkušeným okem poznám, že "revize dopadla dobře, štamprlata taky" a jelikož jsem bystrý, tak vím, že když se lidé vybarví , tak fialoví jsou lháři, červení zaláskovanci, žlutí nevěrníci a šedí zloději. Mně se zkrátka líbil ten pohled na nezkažené děti a vybarvování charakterů místních obyvatel, ale chvílemi to bylo moc velké umění na to, že jsem cítil ambice bavit mě a nejen moralizovat. ()
Zpočátku dosti nudný film, do doby, než přijede kocour, pak to začíná být celkem jízda. Myslím že ani Lynch by se stydět nemusel, i když souhlasím s názorem, že reje barevných postaviček zabírají trochu moc prostoru. Námět a příběh vynikající, vizuální stránka hodně nadprůměrná (západy slunce na náměstí, kde to točili???), velmi zdařilé triky. ()
O tom, že umění nestárne, se lze přesvědčit třeba v legendárním snímku Vojtěcha Jasného Až přijde kocour. Film samotný má několik pásem - literárně motivované pásmo vypravěče, hrané pasáže a pásmo kouzelníkova představení. Zatímco první a především druhé pásmo je determinováno dobou vzniku filmového díla (žánr satiry, mizanscéna...), pásmo třetí dává v patrnost, že krásné má jakousi nadčasovou platnost. Vystoupení cirkusu coby otisk dobově oblíbené laterny magiky a černého divadla, komponované jako soulad baletu, pantomimy a hraných pasáží za použití kolorovaného obrazu a jednoduchých optických triků přineslo nádherný univerz čirého uměleckého zážitku, který je univerzálně nosný dodnes. Vojtěch Jasný spolu s Janem Werichem ve své alegorii propojili poetické i zábavné a vznikl tak jeden z prvních snímků později tak slavné České nové vlny, která se z Jasného filmu nesčetněkrát inspirovala... ()
POZOROVAT ŽIVOT A CVRKOT BYLA VŽDYCKY ZÁBAVA. A I LEGRACE. KDYŽ MÁ ČLOVĚK LIDI RÁD. OVŠEM MUSÍ SE NA VĚC DÍVAT Z PATŘIČNÝ VEJŠKY, ALE NE ZASE Z PŘÍLIŠ VELKÝ VEJŠKY, JAKO TŘEBA ASTRONAUTI, PROTOŽE TI PRO BEZTÍŽNEJ STAV KOLIKRÁT NEMAJ ANI ČAS SI VŠIMNOUT POŘÁDNĚ OČ VLASTNĚ JDE V PODSTATĚ, ALE STAČÍ SKROMNÁ VĚŽ A SKROMNÁ VEJŠKA NAD SKROMNÝM MĚSTEČKEM A ČLOVĚK VIDÍ I TRAGÉDIE. I TROLOLGIE. ()
Galéria (20)
Fotka © Malavida
Reklama