Keď príde kocúr

Filmy Vojtěcha Jasného ma neoslovili a Keď príde kocúr nie je výnimkou. Nezachránila ho prítomnosť Jana Wericha, ani očarujúcej Milky Vášáryovej, pretože základná myšlienka mi nepripadala dostatočne nosná a moralizmus podporený farbami ma neoslovil. Film som videl neskutočne dávno, ale ani neskôr som nemal potrebu ho vidieť opakovane. (08.08.2020)

Tak se mi zdá, že se mi hrbí páter. Příběh o jednom městečku s hodným učitelem, moudrým kastelánem..také o kouzelníkovi a jeho krásné pomocnici Dianě, která má kocourka s brejličami, bez kterých se lidi zbarví podle své povahy je už tak dostatečně hezký.  Představa  takového podniku, na který všude někdo čeká a má šaty pro všechny lidi už je tak dostatečně hezká.:o Věděl jsem, že půjde o hodně hravou pohádku, ale možná jsem nečekal, že bude obohacena rovnou o tolik experimentálních invenční prvků  (Projekce na lavicích, vsuvka s dětskými a pohledy.), moc se mi líbily speciálně některé poetické sekvence, kde se i hodně pracuje s krásnou hudbou (kroužení s vycpaným orlem, chození děti s nově objeveným kocourem po městě, společný čas v přírodě s Dianou) snad jen delší pasáž s kouzelnickým představením a následným prvním odhalením mi přišla trochu zdlouhavá a sloužící hlavně k předvedení triků. Jinak má tento film opravdu velké poetické  kouzlo, nádech poetismu, objevování nových možností (proto chápu i tu dlouhou část z divadlem, i když mě prostě po chvilce už tolik nebavila)  a radosti ze života. Dokonce ani i optimistická atmosféra 60.let. Akorát, že třeba v takovém poetistickém Rozmarném letu máme kouzelníka Arnoštka, tady kouzelníka Wericha, který jakoby odkazoval na staré dobré časy za první republiky.  Někdy to je poezie sama, po které člověk může o takových pohádkách jenom snít. Co se týče obsazení, asi není co řešit... Werich jako dvoj-průvodce příběhem nemůže zklamat,  můj obzláště oblíbený Brodský je radost už v mladém vydaní, mladá Emília Vašaryová mě překvapila svou krásou a i když mi přišlo, že některé postavy jsou spíše figurky, co se v závěru  chovají v závěru až moc idealisticky, Sováková postava zůstává pořád vtipně ironická a myslím, že musí jasně odkazovat na tehdejší režim. A do toho všeho krásné prostředí města Telč, které zde v podstatě taky hraje  významnou úlohu. Takže mělo by bejt.:D A.. (22.04.2023)

Jasného „Kocour“ mě uchvátil už jako malého kluka, když jsem ho – v celku či ve výtahu – viděl v černobílém provedení. A barva ten úžas protáhla jak skalní ozvěna. Přiléhavá satira vtělená fantastickým tělesným básněním pojmenovala mnohé z toho, s čím se dítě zkoušené praktikovaným lži-socialismem konfrontovalo a čeho jsou plny tuzemské rybníky podnes... Divadelní scény se umně spojují s filmovým vyprávěním, a snová pravda tak s úspěchem bezostyšně atakuje choré stagnování, nad nímž lze jen ohrnout nos. To je však často zaměnitelné s hlubokou, niternou tragikou – a i ten zčervenalý nemusí vždy pochopit, že ten modrý protějšek jen slepě světélkuje Eliášovým ohněm, protože ta červeň se vsákla v marnotratně vstřebanou touhu… Kocour ale na okolnosti nehledí a připomíná svým ostrozrakem, že nakonec na žádné výmluvy nezbude čas. A proto pátrejme po sobě spíše v kocouřích očích než ve své auto-diagnostice… (30.09.2017)

Tento film řadím mezi nejpovedenější snímky československého filmu. Jan Werich se nám po válce v mnoha věcech neukázal, zde je mu však vystavěn důstojný pomník. Místy film trochu ztrácí na tempu, ale ty prototypy povah, chytroušů, hamounů, idiotů a zlodějíčků jsou střižené tak krásně! Rád se pokaždé nechám unášet hudbou i obrazem... (27.02.2011)

Pohádkový příběh o kocourovi s brýlemi, který vidí lidi takové jací jsou a v jeho přítomnosti dostávají lidé barvy podle svých vlastností a samozřejmě ti co mají špatné vlastnosti (lháři, podvnodníci apod.) nejsou zrovna spokojení a rozhodnou se kocoura zbavit. Hvězdné obsazení, originální pojetí, dobrá hudba ale až tolik mě to neuchvátilo. Pochybuji, že snímek bude bavit dětské publikum, ikdyž se chvílemi tváří jako pohádka. (27.12.2008)