Bílá princezna

Protože bulvár v době války růží ještě prakticky neexistoval, tvůrci  seriálu nám Bílou princeznu lehce zkomerciovali, aby byl její příběh přístupný všem. Poněvadž ale nejsem v britské historii příliš zběhlá a nejsem tudíž schopná posoudit skutečné reálie, musím říct, že se jim to povedlo. Příběh je chytlavý a přes popisované období zrad, bitev a vražd, vlastně zábavný, přitom dobře popisuje i Alžbětin rozpor mezi starou a novou rodinou, takže zkrátka baví. Váhám mezi 3-4*. (15.05.2021)

Zdálo se, že to bude další seriál z historie, která nebude nijak zajímavá. Další lekce z historie. Ale ono to tak úplně není. Už jenom kvůli tomu, že záležitosti se zde pohybují na rovině poválečné s Yorky a Tudorovci, což je zajímavá kapitola, která mi byla vždycky nějak skryta a vždy jsem o ní chtěl slyšet více. Seriál mi to skvěle umožnil i příjemnou cestou. Mnoho momentů bylo takových zbytečných i nudných, ale celkově to přebil zájem. Bezchybné to není, ale nezajímavé také ne. Celkově by se někdo mohl odhodlat zpracovat anglické středověké dějiny. Něco jako Vikings. No. Do toho! (08.02.2018)

„Nejde o vraždu, pokud jde o boží vůli“. Seriál Bílá princezna volně navazuje na předchozí Bílou královnu a tak asi nepřekvapí, že v centru dění jsou hodně opět ženy. Kromě samotné Alžběty z Yorku, tedy oné „bílé princezny“ se tak znovu setkáváme i s našimi starými známými Alžbětou Woodvillovou a Markéty Beaufortovou, na nich je zajímavé hlavně to, jak se obě ve svém konání zaštitují vůli Boha. Přijde mi, že autoři seriálu podřizují celé vyprávění právě tomu, aby na tento aspekt poukázali. Historická pravda tak dostává místy hodně na frak (viz třeba situace, kdy Markéta polštářem zadusí Jaspera Tudora ač ho přitom dle scénáristů vlastně celý život milovala). V případě Alžběty Woodvillové se pak na scénu pro změnu opět dostává i čarodějnictví, s nímž je konfrontována dokonce i její dcera Alžběta, která se bojí o osud svého syna Artura Tudora. Scénáristi přitom (nejen) v tomto případě vcelku umně kombinují historická fakta s fikcí. Příkladem budiž i celá zápletka kolem skutečné historické postavy Perlina Warbecka, který se prohlašoval za Richarda, vévodu z Yorku. Zde se má jednat o skutečného syna krále Edvarda IV donuceného k přiznání, že je někým jiným řadou různých okolností. Jak jsem se dočetl, tyto spekulace nejsou z historického pohledu úplně nové, takže budiž… Přesto těch fiktivních momentů je v seriálu na mě až moc. Autoři seriálu to zdůvodňují „dramatičností“, jako by historie sama o sobě byla nudná. No nevím… Spíš mi přijde, že jde o potřebu scénáristů vystavět celé vyprávění na připomenutí toho, že „za vším hledej ženu“ (viz scéna, kdy Alžběta Yorku přesvědčí vojáky, aby neodcházeli od Jindřicha Tudora na stranu domnělého vévody z Yorku). A taky na ukázání toho, že i ve středověku platilo, že „občas se politika dělá pod pláštíkem temné noci“. (01.04.2021)

Jako bych se díval na dvojku nebo mladšího sourozence Bílé královny. Najdeme tady podobné témata od intrik až po to podělané čarodějnictví, které jsem zavrhl už tam. Ti, co byli v Bílé královně hodní, jsou teď už vlivem okolností zlí a stávající postavy k tomu zdárně míří také (a počítám, že stejný vývoj uvidíme i v navazující Španělské princezně). Přesto myslím, že toho všeho je tady v mnohem menším množství a ne tak propletené. Bohužel ten vliv žen na vše okolo a že by ony měly být tou hybnou silou všech zákulisních praktik, to mi někdy přišlo už dost přepísknuté (holt je vidět, komu je asi primárně určená knižní předloha). Co se ukázalo jako dost zásek, tak historická fikce, že jeden ze zavražděných bratrů byl ve skutečnosti dvojník. Na tom je pak postavena velká část děje tohoto seriálu, což působilo jako vaření z vody (pro jistotu už před koncovými titulky i přidali hlášku, že toho dost neodpovídá skutečné historii). V porovnání s Bílou královnou mi to kvalitativně podobně vychází s kostýmy, výpravou a jinými možnostmi vycházejícími z rozpočtu. Nejsem nijak nadšený, ani nijak zklamaný... a i když mě to bavilo o něco méně, hodnotím stejně. (18.04.2022)

Mal som trochu obavy pred týmto pokračovaním o štyri roky staršej Bielej kráľovnej, no bál som sa úplne zbytočne. Dokonca sa mi to zdalo ešte o kúsok lepšie, pričom na všetky zmeny v hereckej zostave som si veľmi rýchlo zvykol, aj keď na druhú stranu Amanda Hale (mladšia verzia Margaret Beaufort) bola v mnohých smeroch nenahraditeľná. Našťastie zmena herečky za Michelle Fairley bola pravdepodobne tou najlepšou voľbou, pretože i v jej podaní si táto historická postava udržala svoju výraznosť a scény s ňou stále i naďalej patrili k tým najlepším. Tiež sa mi tu zdala lepšia výprava a čo sa týka palácových intríg a bojov o moc, tak ani v tomto prípade si nepríde divák skrátka - vysoká politika intríg, ktoré v tejto minisérii už dokonca prekročili Britský ostrovček a na svoje si prišlo i Burgundsko so Španielskom. Nevadilo ani, že tu už história dostávala riadne na frak, scenár tu skrátka ponúka bohatý zážitok i tak. Inak na príklade Henricha VII. je krásne vidno, že hoci bolo pre neho uchopiť moc pomerne ťažké a toto úsilie si vyžadovalo i veľkú dávku trpezlivosti, udržať si korunu bolo ešte náročnejšie. Priazeň ľudu je totiž vecou veľmi vrtkavou. V neposlednom rade ma tiež potešilo akým smerom sa nakoniec postava Bielej princeznej vyvinula. Jediné, čo ma trocha mrzí, je dojem predčasného konca. Skončilo to v tom najlepšom, ešte predtým ako sa mala vyplniť tá "kliatba", čo je veľká škoda. Chcelo to skrátka ešte aspoň pár minút. Ale i tak, silný nadpriemer. 85/100 (14.12.2017)