Bílá princezna

Nejsem historik a navíc tohle období britské historie je tak, ale tak děsně zapeklité, že historické skutečnosti nechávám raději stranou. Přesto jsem si trochu oprášila svoje chabé znalosti, jednotlivé postavy a jejich charaktery, ale skutečně se necítím oprávněná posuzovat, jak moc autoři seriálu ujeli. A že ujížděli se dá snadno předpokládat, to ale ať posoudí jiní. Já se na Bílou princeznu budu dívat jako na pohádku. Zatím jsem byla docela spokojená, ale nevím... bude-li se to, co se mi nelíbilo opakovat i v dalších dílech, hodnocení zcela určitě snížím. - - - Po shlédnutí 4. dílu: Tak už se nám to pěkně vyjasňuje! Autoři si udělali z historie trhací kalendář a používají jen to, co se jim hodí, ve chvíli, kdy se jim to hodí. A jak se jim to hodí! - - - Je opravdu dost nešťastné otevřít si ke sledování seriálu dějiny nebo alespoň wikipedii. Je ovšem pravdou a budiž i tichou omluvou, že seriál není zde na csfd prezentován jako "historický", ale jen jako "drama". Stejně se však divák neubrání, aby si na pozadí seriálu neutvořil jakous takous (ne zcela pravdivou) představu o zobrazovaných historických událostech. Jenže ublíží nám tolik zkreslení anglické historie v 15. století? Věnujme se raději zkreslování historie současné a tuzemské! (Psáno 20. dubna 2021, 3.den od zahájení účelově vyvolané a účelově načasované - zatím "pouze" - diplomatické války s Ruskem!) - - -  Po shlédnutí celého seriálu: O bod níže! Velké zklamání!!! (28.03.2021)

Je škoda, že vyměnili herce z White Queen. Na druhou stranu to tomu ve výsledku ani moc neuškodilo, protože Margaret Beaufort je tady stejně na nervy lezoucí jako s předchozí představitelkou a ve výsledku mě pak ani tolik nesralo, v jakou svini se proměnila stará Woodwillka, protože kdyby jí pořád hrála tzv. Božská Rebecca, tak by mě to asi dost nasralo a kdo ví, jestli bych jí to vůbec věřil. Za to jsem dost věřil mladý Woodwillce - její dceři - která za těch osm epizod prošla značnou proměnou a jak ze scénáristickýho tak z hereckýho hlediska naprosto skvěle provedenou. (01.07.2017)

Protože bulvár v době války růží ještě prakticky neexistoval, tvůrci  seriálu nám Bílou princeznu lehce zkomerciovali, aby byl její příběh přístupný všem. Poněvadž ale nejsem v britské historii příliš zběhlá a nejsem tudíž schopná posoudit skutečné reálie, musím říct, že se jim to povedlo. Příběh je chytlavý a přes popisované období zrad, bitev a vražd, vlastně zábavný, přitom dobře popisuje i Alžbětin rozpor mezi starou a novou rodinou, takže zkrátka baví. Váhám mezi 3-4*. (15.05.2021)

Veľmi dobrý seriál s dobrým začiatkom a postupnou gradáciou deja až do úplného konca. Posledné dve časti boli mimoriadne dobré. Pre neznalcov doby je seriál veľmi priamočiary, človek sa v ňom nestráca. Herecky tu vyniká v zápornej roli stará Starková z Hier o tróny, hoci ani kráľ Henrich VII. vôbec nebol najhorší. Celé to je natočené v zmysle beletrie, je to viac menej fikcia založená na skutočnosti, na čo aj divákov tvorcovia upozorňujú, preto tu nie nutné kritizovať za historickú nepotvrdenosť. Dejovo a dobou seriál veľmi dobre zapadá medzi ďalšie seriály z anglickej histórie. Kto sa chce niečomu priučiť, odporúčam pozrieť si seriály v nasledovnom poradí: Biela kráľovná, Biela princezná a potom pokojne Tudorovci. (04.12.2017)

„Nejde o vraždu, pokud jde o boží vůli“. Seriál Bílá princezna volně navazuje na předchozí Bílou královnu a tak asi nepřekvapí, že v centru dění jsou hodně opět ženy. Kromě samotné Alžběty z Yorku, tedy oné „bílé princezny“ se tak znovu setkáváme i s našimi starými známými Alžbětou Woodvillovou a Markéty Beaufortovou, na nich je zajímavé hlavně to, jak se obě ve svém konání zaštitují vůli Boha. Přijde mi, že autoři seriálu podřizují celé vyprávění právě tomu, aby na tento aspekt poukázali. Historická pravda tak dostává místy hodně na frak (viz třeba situace, kdy Markéta polštářem zadusí Jaspera Tudora ač ho přitom dle scénáristů vlastně celý život milovala). V případě Alžběty Woodvillové se pak na scénu pro změnu opět dostává i čarodějnictví, s nímž je konfrontována dokonce i její dcera Alžběta, která se bojí o osud svého syna Artura Tudora. Scénáristi přitom (nejen) v tomto případě vcelku umně kombinují historická fakta s fikcí. Příkladem budiž i celá zápletka kolem skutečné historické postavy Perlina Warbecka, který se prohlašoval za Richarda, vévodu z Yorku. Zde se má jednat o skutečného syna krále Edvarda IV donuceného k přiznání, že je někým jiným řadou různých okolností. Jak jsem se dočetl, tyto spekulace nejsou z historického pohledu úplně nové, takže budiž… Přesto těch fiktivních momentů je v seriálu na mě až moc. Autoři seriálu to zdůvodňují „dramatičností“, jako by historie sama o sobě byla nudná. No nevím… Spíš mi přijde, že jde o potřebu scénáristů vystavět celé vyprávění na připomenutí toho, že „za vším hledej ženu“ (viz scéna, kdy Alžběta Yorku přesvědčí vojáky, aby neodcházeli od Jindřicha Tudora na stranu domnělého vévody z Yorku). A taky na ukázání toho, že i ve středověku platilo, že „občas se politika dělá pod pláštíkem temné noci“. (01.04.2021)