Cudzejší ako raj

Další Jarmuschova tradiční hra na umění. Dva povaleči se poflalkují světem. Krajně nezajímavá věc, na kterou se sice dá místy koukat (díky velice zřídkavému závanu humoru), ale jakmile se na jedinou sekundu zamyslíte, tak si uvědomíte, že je kompletně celý snímek opravdu totálně a nefalšovaně o hovně. V podstatě sledujete (naštěstí v přátelské stopáži) tři nezajímavé životní osudy tří nezajímavých lidí. Nic víc a nic méně. Za sebe (největšího filmového odborníka vesmíru) dávám slabé dva kusy. (21.07.2018)

„Když luxuješ, neříkej luxuji. Je to až moc spisovné... říkej místo toho láduju krokodíla...“ :D *** Naštěstí mě druhý Jarmuschem natočený film bavil značně víc, než předchozí Trvalá dovolená. Zde už máme souvislý příběh se začátkem i povedeným koncem a postavy jsou nám alespoň trochu představeny, dojde i na humor, líbila se mi použitá hudba (byť jí v takovém filmu mohlo být určitě víc) a pár scén už dýchá osobitou atmosférou, snad i díky nezávislé černobílé kameře. Přesto ani tady se Jarmusch nevyhne více dlouhým scénám doslova o ničem (jako třeba ta, kdy se díváme jen na čtyři diváky vedle sebe v kině a není to nijak ani zábavné, ani emotivní, ani atmosférické) a pocit velmi zajímavého zážitku se u mě občas střídal s tím opětovným pocitem znudění a nicoty. Celkově mám pocit, že tyto osmdesátkové počiny od Jarmusche echt nezávislého ražení nejsou zrovna pro mě, nedokážu je moc ocenit, i když zakončit své filmy Jarmusch rozhodně už tady uměl. Nicméně druhý film po sobě asi nebude náhoda. Nebo se tady pan režisér navzdory dosaženému úspěchu pořád jen hledal. [60%] (29.10.2022)

"Každodenní otravná jízda životem." Mušky poletující od ničeho k ničemu ve vzduchoprázdnu, až nastane naráz náraz. Je důležité vyjet ven, býti /s/ Jarmuschem, který leccos osvětlí, leckoho přiměje... k plachému výkřiku, pod střechami světa, k /ne/odehnání všudypřítomné, všedně obyčejné tiché existence. Teď je možný začátek na změnu, konec pobytu vyvržené Evy a Adamů, bezšťavnatě zahryznutých do poznaného /Velkého/ jablka, které se jim přikutálelo do života. (12.03.2017)

Nijaký film s dvěma muži a jednou ženou, která je chvíli u nich, pak odjede, oni jedou za ní, pak s ní chvíli jsou a pak s ní jednou na Floridu a celou dobu se všichni chovají divně. To je celý příběh filmu Podivnější než ráj, který vlastně ani nic nejspíš neříká, nic moc se v něm neděje, prostě si plyne po svém, chvíli nudí chvíli ne, záleží na scéně. V podstatě je to dost podobné Jarmuschově prvnímu filmu Trvalá dovolená, ale tady se aspoň něco děje. Po filmařské stránce je ten film super, ale chyběla mi tam nějaká silnější atmosféra. Taky mi to připomnělo Drž si šátek, Tatjano, ale to je kratší a nenudí to. Asi se tady Jarmusch ještě hledal. 3* (29.02.2020)

Balzam pre oko i dušu. Pokojne plynúci čiernobiely obraz podfarbený hudbou Johna Lurieho je koncipovaný v niekoľkominútových, tmavým obrazom predelených záberoch. V prvej časti neveselý údel mladej maďarskej emigrantky v prvých dňoch po príchode do USA. Prichádza do N.Y za bratrancom, u ktorého sa prechodne na pár dní ubytuje. A hoci má hneď po príchode zabezpečené ubytovanie a stravu, stiesnené prostredie sporo vybaveného bytíku, umelohmotná strava, máloslovná komunikácia a neustále pozeranie TV v novopríchodzej nevyvolávajú žiadne explózie nadšenia z nového sveta. Ošuntelé exteriéry predmestia a továrenských barakov tiež nepôsobia zvlášť optimisticky. Druhá časť sa odohráva na ceste smerom na Floridu – akejsi podivuhodnej dovolenky troch mladých ľudí, ktorí nevyhrali prvú cenu v americkom sne. Zaujímavé je, že aj keď film je o osamelosti, jej prekonávaní, otupujúcej každodennosti, drobnom paberkovaní, ide o komédiu. (10.09.2004)