Noc na zemi

Jim Jarmusch to asi na po třetí dokázal. Dokázal mě zaujmout. I když, jak se to vezme. Noc na Zemi je totiž opět směsí povidkových příběhů, co se odehrávají v různých taxících po celém světě. Nic výrazného, ale dialogy zaujmou. Problém je spíš v tom, že film dokáže nádherně ukolébat, až uspat. O to víc, když ho dávají v deset večer a Vy se válíte schoulenej pod peřinou. Každopádně mě za to stálo si ten film pak vytipovat v televizi ještě jednou a pořádně na něj mrknout. Konečně mě totiž ty povídky bavili. A nevím čím to je, možná především tím, že všichni ti řidiči těch taxíků byli tak neobvykle zvláštní, až jsem si je dokázal během té chvíle oblíbit. Od teď už tak Jarmuschovi filmy pomlouvat nebudu. Mají svoje kouzlo. (04.12.2010)

15 postav v pěti taxících v 5 světových městech ve stejný čas, ale v různých časových pásmech. Opravdu originální nápad, který je také nadprůměrně zpracován. Jarmusch skvěle vystihl jednotlivé národnosti a města a lze říci, že i bez znalosti jazyka, kterým postavy mluví, se dá poznat země původu. Je těžké jednotlivé povídky nějak srovnávat a vybírat lepší, protože každému sedne jiná, ale za sebe můžu říct, že jsem se nejvíce bavil u New Yorku a samozřejmě v Římě, naopak Paříž se mi moc nelíbila. Finská povídka je chladná, smutná, ale vynikající, povídka z Los Angeles s mladou Winonou Ryder je spíše průměrná. Když se odteď řekne Noc na Zemi, jako první věc se mi vybaví excentrický Roberto Begnini v římském taxíku, protože je to z především on, kdo se zasloužil o 4* od mé osoby. Od začátku do konce je to od něj herecký koncert plný vtipných momentů. Jarmusch se tímto filmem konečně dostal do mé top5. PS: Jistou roli zde sehraje také Československo a Praha. (19.01.2005)

Souhrn pěti povídek, odehrávajicí se převážně v taxíku: Los Angeles: 60%, New York: 70%, Paříž: 65% (zajímavý kontrast mezi vidomým a nevidomým), Řím: 65%, Helsinki: 60% (předvídatelná historka taxikáře, která mě emocionálně minula). Povídkových filmů moc neznám, kromě tohoto asi jen Čtyři pokoje a Coffee and Cigarettes, ty jsou ale znatelně horší. Celkový dojem: 65% (01.04.2010)

Osobně mi bohužel námět tohoto filmu přijde zajímavější než jeho samotné zrealizování. Použitý humor mě moc nebavil, někteří herci mi strašně vadili (och, existuje něco ohavnějšího než Béatrice Dalle?), nesedl mi ani hudební doprovod Toma Waitse, jehož muzika mě nikdy nebrala, a z některých povídek na mě šla spíš nepříjemná tíseň nebo pro změnu trapnost, což na výsledném dojmu taky dvakrát nepřidá. Nemluvě o tom, že povídkové filmy vlastně nemám rád (stejně jako nemám rád žánr povídky ani v literatuře), a je mi to prostě cizí. Tohle není můj cup of tea, bohužel. Objektivně 4 hvězdy, subjektivně o jednu míň. P. S. Nejvíc se mi na tomto filmu líbila Winona Ryder, která je zde vrcholně roztomilá - bože, její postavu nenápadné holky ve vytahané košili s věčně hořícím cigárem v puse si v jejím provedení nešlo nezamilovat! (16.11.2012)

Obrovský oddech. Po dlouhatánské době jsem se dostal k filmu, kde nemám jedinou výhradu. Už jsem těch zklamání měl v poslední době poměrně dost. A Jarmusch nadchnul a zanechal hluboký dojem. Když po několika týdnech vylezete z šedého průměru kravin a praštěností, je takto kvalitní film brutální osvěžení. Ještě lepší než Kafe a cigára. A poměrně o dost, poněvadž taxíky nemají jedinou slabinu. (07.02.2011)