Ghost Dog - Cesta samuraja

Poměrně zvládnutý pokus, jak předhodit masám k sežvýkání, o čem vlastně to Japonsko je... v čem vlastně vězí ta jinakost a divnost. Taková věc se možná skutečně může povést lépe někomu zvnějšku... jednak protože mu není trapné po lopatě vysvětlovat i to, co by přišlo Japonci až nevkusně jasné a příčící se jejich estetice nevyřčeného... ale zadruhé i proto, že je to někdo vidící věci s odstupem -- a když je umí i předložit dál... A nakonec, kdyby to někdo fakt nechápal, tak je tam i pohled těch fakt nechápajících - což mi přijde tak nějak akorát vkusné. (24.12.2011)

A to som si myslel, že Jarmush, cigaretkový pohoďák, nemá na to natočiť niečo z akčného žánru. A to ma podrž, keď sa do toho už pustil, výsledok je skvost tohto žánru, samozrejme natočený svojským a megaoriginálnym štýlom, nesúci aj čosi viac ako len pomstou za holuby. Whitaker sa vyšplhol, ako a u mňa, tak určite aj vo svojej kariére si polepšil. Trošinku mi prekážala hudba, monotónne scény ale inak strašne cool. 80%. (06.11.2006)

Na začátku filmu na diváka dýchne prázdnota. Prvních 15 minut filmu je jako moje cesta do práce. Ghost Dog jede "vypůjčeným" Mercedesem na svoji první filmovou "šichtu". Náhle se ovšem příběh vrchovatě plní. Prostřednictvím přátelství s holuby, francouzských prodavačem zmrzliny, vášňivou mladou čtenářskou a také díky uctívání samurajského kodexu nemá divák pochyb, že navzdory své profesi je Ghost Dog poctivý, správný chlapík. Film má úžasnou atmosféru. Nepostrádá ani vtip - mafiánští bossové by sami dali dohromady jeden komediální celovečerák. (12.10.2007)

Jarmusch studoval poezii a značná část jeho filmů nějakým způsobem tematizuje básníky či jejich výtvory, ale právě "Ghost Dog" představuje jeho nejpoetičtější film. Režisér a scenárista nechává svou filmovou báseň plout na flow vzniklém remixováním a spojováním zcela různorodých žánrů, kulturních tradic i současnosti a historie. Spolu s předchozím "Mrtvým mužem" znamenal "Ghost Dog" zásadní přerod v Jarmuschově tvorbě, který korespondoval s dobou vzniku. Z post-studenoválečného okouzlení ideálem svobody umožňující potkávání lidí a kultur typické pro jeho předchozí tvorbu nám v obou těchto filmech předkládá vizi tehdy se teprve rodícího a dnes plně žitého světa, kde se jako v kadlubu mísí a vzájemně obohacují nejroztodivnější kulturní i historické tradice. Ale pro Jarmusche je příznačné, že v tomto odvážném novém světě vyzdvihuje historii a její artefakty i relikty, na nichž obdivuje starožitnou patinu, která sice v moderním světě může působit bizarně či směšně, ale současně sálá melancholií. Při tom s vetešnickou láskou ke všemu starému a hypsterským nadšením z jeho vsazování do nové doby a kontextu přistupuje nejen k žánrům a tradicím, ale také k postavám, respektive k lidem samotným. Stejně jako do vzájemně se zrcadlícího a souznícího dialogu dává gangsterky, samurajské filmy a animované grotesky, tak nám ukazuje, jak nás právě mix takovýchto protichůdných vlivů a inspirací utváří. Poetičnost i srdečnost Jarmusche se pak definitivně projevuje v tom, že odhaluje paradoxní souznění v opozicích a ukazuje, že za vším na první letmý pohled neproniknutelným babylónským chaosem rozličných individualit a kmenů zůstává společné jádro lidskosti, které překonává hranice rasových a jazykových bariér. Přičemž příznačně oním pojivem zůstává kultura, potažmo sdílení příběhů. Protože právě ty s námi rezonují, umožňují nám zrát, rozšiřovat si obzory, ale také nás vzájemně propojují s druhými, ať už tím, že díky nim nacházíme společnou řeč, nebo je předáváme dál. Sdílená knihovna zdejších postav obsahuje celé spektrum od kanonických klasik přes burcující pamflety po prvoplánově líbivý brak, ale hlavně také díla, která málokdo zná, ale pro konkrétní lidi sehrály či sehrají zcela zásadní roli při jejich formování. Přesně tím se stal i sám "Ghost Dog" a bylo krásné tento nestárnoucí skvost vidět po mnoha letech znovu (opět v Aeru) a v duchu filmu si pak po projekci poslechnout, jak se komu líbil. (12.07.2022)

Kouzelný film o černém samuraji sloužícím svému mafiánskému šéfovi za to že mu zachránil život. Jeho nejlepší kámoš je francouzský prodavač zmrzliny, kterému nerozumí ani slovo. Stará se o holubi a auta krade zásadně v rukavicích a s pomocí nejmodernější tehcniky. Jeho metody někdy složité, jindy přímočaré ale vždy efektivní a efektní. Nejlepší scény jsou vražedné zrovnoprávnění policistky a scéna s lovci medvědů. (31.03.2004)