Ghost Dog - Cesta samuraja

Jarmusch studoval poezii a značná část jeho filmů nějakým způsobem tematizuje básníky či jejich výtvory, ale právě "Ghost Dog" představuje jeho nejpoetičtější film. Režisér a scenárista nechává svou filmovou báseň plout na flow vzniklém remixováním a spojováním zcela různorodých žánrů, kulturních tradic i současnosti a historie. Spolu s předchozím "Mrtvým mužem" znamenal "Ghost Dog" zásadní přerod v Jarmuschově tvorbě, který korespondoval s dobou vzniku. Z post-studenoválečného okouzlení ideálem svobody umožňující potkávání lidí a kultur typické pro jeho předchozí tvorbu nám v obou těchto filmech předkládá vizi tehdy se teprve rodícího a dnes plně žitého světa, kde se jako v kadlubu mísí a vzájemně obohacují nejroztodivnější kulturní i historické tradice. Ale pro Jarmusche je příznačné, že v tomto odvážném novém světě vyzdvihuje historii a její artefakty i relikty, na nichž obdivuje starožitnou patinu, která sice v moderním světě může působit bizarně či směšně, ale současně sálá melancholií. Při tom s vetešnickou láskou ke všemu starému a hypsterským nadšením z jeho vsazování do nové doby a kontextu přistupuje nejen k žánrům a tradicím, ale také k postavám, respektive k lidem samotným. Stejně jako do vzájemně se zrcadlícího a souznícího dialogu dává gangsterky, samurajské filmy a animované grotesky, tak nám ukazuje, jak nás právě mix takovýchto protichůdných vlivů a inspirací utváří. Poetičnost i srdečnost Jarmusche se pak definitivně projevuje v tom, že odhaluje paradoxní souznění v opozicích a ukazuje, že za vším na první letmý pohled neproniknutelným babylónským chaosem rozličných individualit a kmenů zůstává společné jádro lidskosti, které překonává hranice rasových a jazykových bariér. Přičemž příznačně oním pojivem zůstává kultura, potažmo sdílení příběhů. Protože právě ty s námi rezonují, umožňují nám zrát, rozšiřovat si obzory, ale také nás vzájemně propojují s druhými, ať už tím, že díky nim nacházíme společnou řeč, nebo je předáváme dál. Sdílená knihovna zdejších postav obsahuje celé spektrum od kanonických klasik přes burcující pamflety po prvoplánově líbivý brak, ale hlavně také díla, která málokdo zná, ale pro konkrétní lidi sehrály či sehrají zcela zásadní roli při jejich formování. Přesně tím se stal i sám "Ghost Dog" a bylo krásné tento nestárnoucí skvost vidět po mnoha letech znovu (opět v Aeru) a v duchu filmu si pak po projekci poslechnout, jak se komu líbil. (12.07.2022)

Jednoduchy příběh neobyčejně podaný. Whitakera jsem snad ještě nikdy neviděl tak cool a dialogové scény mezi hlavními účastníky jsou famózně vyšponované. Je znát, že režisér je starý mazák. Jednoduchá, televizně vypadající, přesto však v některých aspektech výborně vybroušená věc pro úzké divácké spektrum. (10.01.2010)

Hodně jsem se na ten film těšil….Nebavilo! Whitaker je sice skvělej, ale celkově mně ta jeho postava osamělého samurajského černošského zabijáka, kterej na střeše chová holuby a kamarádí s chlapíkem kterému nerozumí ani slovo přišla děsně trapná! Ve filmu je jedna skvělá scéna se zastřelenou policistkou a rovnoprávností, jinak jsem byl ale dost zklamanej a ukrutně jsem se nudil! (28.04.2008)

Dle mého soudu se jedná o dokonalý film. Staré japonské kodexy mají něco do sebe a škoda že v dnešní době je již prakticky nikdo nectí. Forest Whitaker se dokázal přetavit v jednu opět výraznou postavu a vdechl jí život tak jak by to možná nikdo jiný nedokázal. Upřímně mám tohoto herce opravdu moc rád, protože jej těžko přehlédnu a není to jen kvůli jeho postavě:) Jako gangsterský film Cesta samuraje je rozhodně kultovní záležitostí. 90% (07.10.2007)

„Je užitečné vnímat svět jako sen. Když zažíváš noční můru, tak se probudíš a zjistíš, že to byl jen sen. Svět, ve kterém žijeme, je prý přesně takový.“ Tak trochu jiná „gangsterka“. Dle indicií jsem čekal něco rozjímavějšího. A to jsem také dostal, ostatně Ghost Dog má dost pomalé tempo, na druhou stranu nuda se rozhodně nekoná. Příběh nájemného zabijáka, který cestu samuraje bere vážně a svým způsobem jím opravdu je (až tak byl Whitaker výborný). To, co dělá, dává naprosto jasný smysl jemu, ale postupně i divákovi (snad až na to kradení aut, kde tu filosofii nějak nemůžu najít). A překvapilo mě na sobě samém, že jsem se na ono precizní vraždění těšil úplně stejně jako nad předčítání z knihy (ony ty myšlenky zdaleka nejsou tak banální, jak by na první pohled mohly vypadat). A dokonce i ten hip hop spolu s faktem, že všichni gangsteři koukají na animované blbosti, do tohohle filmu tak nějak patří. A ten symbolický závěr…no, snad si to Louie přečte a konečně pochopí. Tak zas příště Jime, protentokrát to budou silné 4*. (14.09.2018)