Ghost Dog - Cesta samuraja

Jarmusch opět nezklamal. Tentokrát prozkoumal svět nájemného zabijáka, vyznávajícího filosofii japonských samurajů. Žije s holuby, pracuje čistě. Žádný John Woo a jeho milovaní opeřenci. Černý pistolník s vizáží bezdomovce jde navíc inteligentní formou po divákovi, takže to tentokráte není jen čistě o úzké skupině diváků. Vyšlo i odvážné herecké obsazení. Velké sólo Foresta Whitakera Jarmuschovu další lahůdku výborně podporuje. Není to sice film, ke kterému se hned tak (zda vůbec) vrátím, ale opět ho zdobí nadsázka, vtip a výtečná balance na hraně absurdna. (09.04.2012)

Filmový synkretismus Jima Jarmusche, který oproti svým dalším filmům ctícím bezezbytku pravidla žánru (jen je jako v Mrtvém muži povyšuje na umění tím, že se na žánrový tvar podívá jakoby z druhé, do té doby divákům i jiným tvůrcům odvrácené strany) v Cestě samuraje smíchal hned několik zcela nesouvisejících inspiračních zdrojů a přetavil je do ryze postmoderní variace na samurajské filmy okořeněné prvky americké gangsterky, filmů z prostředí italské mafie, nezávislých snímků i filmů čistě intelektuálních a artových. Je to až neuvěřitelné, co všechno se do Ghost Doga vešlo a přesto jde o homogenní filmový útvar, který stoprocentně funguje a jehož percepce ale vyžaduje od diváka jistou míru poučenosti a schopnost číst filmové odkazy a aluze (kdo kupříkladu neviděl předešlý Jarmuschův film Mrtvý muž, těžko ocení kratičký výstup Gary Farmera odkazující k jeho indiánu Nobodymu). Vůbec indián Nobody je analogická postava i s bezejmenným hlavním hrdinou Cesty samuraje - naprostých solitérů odvržených společností majících pouto pouze k přírodě (holubi...) se silným intelektuálním zázemím a jeho naprostým míjením se s většinou společnosti. Indiánovy absurdní promluvy plné skryté hloubky a mystiky stejně jako Ghost Dogův samurajský kodex plní funkci udržení smyslu života - svět kolem nich je totiž dysfunkční, nemocný, nemorální, špatný a zlý a nelze se s ním ztotožnit, jde pouze stát vůči němu v opozici a být nezávislý a fyzicky i psychicky natolik silný, aby se dalo v takové konkurenci přežít. Jarmuschovi sociální vyvrhelové, psanci západního modelu civilizace (jak v historii - Dead Man, tak i v současnosti - Ghost Dog) odráží možná jeho vlastní náhled na svět - intelektuála jdoucího si tvrdohlavě vlastní cestou, nepochopeného a předpokládejme plného skepse a depresí. Ghost Dog - Cesta samuraje je velký film a vypovídá o tomhle světě, kde jakýkoliv etický kodex je pouhou směšnou formulí. Stejně směšnou, jako představa samuraje v New Yorku... (07.07.2007)

Jarmusch citlivě a přesně konfrontuje etiku starodávných japonských bojovníků se světem současných mafiánských strejců bez špetky morálky, u toho vážně filosofuje nad životem a k odlehčení se nebojí použít do absurdna vyhnané úryvky z Looney Tunes. Že se jedná o do detailů vypiplanou záležitost, kde i Ghost Dogův copánkový účes nápadně připomíná samurajskou přilbici, není pochyb. Přesto ve mně film nerezonoval natolik, abych mu mohl s čistým svědomím udělit plný počet, který si, pokud bych měl hodnotit pouze formální stránku, určitě zaslouží. Možná časem. (12.08.2009)

Hodně jsem se na ten film těšil….Nebavilo! Whitaker je sice skvělej, ale celkově mně ta jeho postava osamělého samurajského černošského zabijáka, kterej na střeše chová holuby a kamarádí s chlapíkem kterému nerozumí ani slovo přišla děsně trapná! Ve filmu je jedna skvělá scéna se zastřelenou policistkou a rovnoprávností, jinak jsem byl ale dost zklamanej a ukrutně jsem se nudil! (28.04.2008)

Rozhodně zajímavě podaný snímek, co jako špína zaleze hluboko pod nehty a nechce ven ani plochým šroubovákem. Film mě obsadil jako vojenská jednotka nepřátelskou základnu a za žádnou cenu se nechce stáhnout. Nejhorší je, že sám nevím, čím to. Skvělým Whitakerem?? Podmanivým RZAem?? Samurajským kodexem, ze kterého je pravidelně citování?? Dabingem?? Možná směsicí všeho. A za důležité považuju i to, že nemám potřebu se na film podívat znovu, protože mě naplnil něčím těžko popsatelným ... nehmatatelným... možná třeba za tři čtyři roky se k němu dostanu opět, ale teď mám pocit plnosti a komplexnosti. Moc pěkný, nestandartní... 90% (07.06.2013)