Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro

Je to nebeská hovadina nezměrných mezí? Ano. Je to zároveň neskutečně zábavná guilty plesure (tak nějak mě nenapadá žádný český ekvivalent, který by nezněl vrcholně odpudivě)? Ano! Celá série je pro mě osobně jedním z prvních nakouknutí do nšjského fantasy světa (byť divného a pofiderního), kterému neublíží ani infantilita v první linii doprovázená zjevná hloupostí a afektovaností, ať žije starej dobrej závoj mlhy z dob kdy jsem viděl poprvé, jako malá ploutev... (28.02.2014)

Daly by se zde najít filmové chybičky a věci, které kvalitu filmu snižují, ale Fantaghiro má v sobě takové zvláštní kouzlo, proto nemůžu dát nižší hodnocení. Nevím jestli působí pouze nostalgie, nebo ještě něco vyššího, ale prostě ta kombinace herců z nejrůznějších koutů světa (Německo, Česko, Itálie, Španělsko, Švýcarsko, a další) vytváří něco zvláštního. I české prostory hradu Bouzov dávají Čechům možnost přivlastnit si částečně tento film. Většina herců z filmu upadla v zapomnění, věnují se jiné profesi, nebo se vyskytují v nám neznámých filmech. Proto možná i neokoukanost tváří zvyšuje hodnocení. O to větší zklamání následuje u posledního dílu princezny Fantaghiro, který je prostě nekoukatelný. (14.12.2011)

Ničím urážajúca rozprávočka pre deti aj dospelých. Presne znázornené, že akokoľvek sa zlo pokúša vás dostať, sila lásky a v tomto prípade aj srdca, môže zlo premôcť, len srdce ma tú silu. Tak toto vyšlo z mojej romantickej dušičky, aj keď nie je veľká. A teraz vážne: Tato časť je najlepšia z celej serie, aj keď na diváka neútočí trikmi, tie sú slabučké a neútočí ani hereckými prejavmi, tie sú ešte slabšie. Ale to čo ho robí zapamätanejším je pekný a príjemný príbeh s milou zábavnou zložkou, aj keď z naivným posolstvom, no v tomto prípade to nevadilo. (28.04.2015)

Zajímavá koprodukční italsko-česká pohádka, která byla ve své době velkým hitem. Tempo měla zpočátku vlažné, které ovšem ve druhé části rychle ubíhalo. Přesto i tak tempem připomínala spíše seriál než dvoudílný film, a to se de facto také stalo. Následovaly další čtyři pokračování, a také vždy po dvou dílech, což čítá dohromady dalších osm dílů. Pohádka je spíše italská, hlavní herci jsou Italové, až na krále (Švýcar Mario Adorf neboli Sandtner z Vinnetoua) a Brožovou, Kodetovou s Valíkem. Ve vedlejších a malých rolích už ale najdeme spoustu Čechů (Zedníček, Hrubešová, Kraus, Renč, Chytrová...). Především co ale Čech ocení, tak záběry hradu Bouzov, který v pohádce hraje obrovskou roli. Ty záběry jsou doslova oslavou této památky. Dalším hradem, tím Romualdovým, je Perštejn. Natáčelo se i v Adršpachu atd. Samotný příběh začíná pomalu a žánrem připomíná typ pohádek typu Sůl nad zlato. Král má tři dcery. Z nichž jsou dvě hodné, milé, uťáplé a ta zbývající je prostořeká, až vzpurná. Řídí se pravidlem, co na srdci, to na jazyku. Vadí ji, že ženy nesmí číst, psát, nesmí kecat mužům do života a mají jen vařit, vyšívat a sloužit mužům. Feministky by se tohoto hned chytly, především ty ze španělských knihoven... :D Poté se právě ta vzpurná dcera, Fantaghiro, vydává do světa a kromě dobrodružné cesty zažívá i flirtování s princem Romualdem. Na své cestě potká i nadpřirozené bytosti, tedy pokud se tohle tak dá nazvat (mluvící strom, mluvící šutr, mluvící husa, mluvící umělá ryba či jeskyni posvátného zvířete). Triky s těmito pohádkovými postavami na dnešní dobu jsou již odfláknuté až lehce bizarní, ovšem ve své době byly kouzelné. A to vše za podmanivé hudby, která provází pohádkou celých 180 minut. [7154. hodnocení, 166. komentář, 67%] (24.02.2020)

Táto rozprávka vo mne evokuje jednu spomienku ako (ešte v deväťdesiatich rokoch) som na vianoce prišiel domov po úžasnej sánkovačke/guľovačke a inej sneho-vačke, bol som celý mokrý od snehu a mama mi navarila teplý čaj a ja som čumel na estévečku kde dávali Fantaghiró. Ale to som bol ešte malý... to už je dávno :(( (22.07.2008)