Svědek obžaloby

Jak nemám psanou Agathu rád, tak ta filmová či seriálová mě naplňuje nadšením. Tohle je pro mě zatím možná nejlepší zpracování některého z jejích příběhů. 20. léta tu dýchají na každém kroku, takže prostředí nemá chybu a je jedno, jestli se děj odehrává v klubu, divadle, vězení či v bytě bohaté paničky. A dokonalého prostředí patří brilantní herecké výkony a o ty tady nebyla nouze. Andrea Riseborough a Toby Jones excelovali a ani ostatní se nenechali zahanbit. Malinkatý problém vidím v lehké předvídatelnosti, protože rozuzlení, na které je divák připravován, je přeci jenom příliš jednoduché. Ale i tak jsem byl na konci lehce překvapen. Jen tak dál. 90% (25.03.2018)

Po Černoušcích přišla BBC s další adaptací Agathy Christie. Tentokrát je to Svědek obžaloby, příběh, který jsem měl tu čest číst jak v divadelní verzi, tak i ve formě povídky. Ovšem to bylo už před delší dobou, takže si to přirozeně moc nepamatuji, ale tahle adaptace mi dala chuť k tomu si to osvěžit a to hlavně proto, že narozdíl od Černoušků mi tahle adaptace moc nesedla a já bohužel nedokážu říct proč. Herecké obsazení je tradičně skvělé, na jedničku jsou obsazeny i ty nejmenší role, vynikající Toby Jones tomu s přehledem zručně šéfuje, režie je fajn a atmosféra parádní, scénář nikam nespěchá, dialogy jsou strhující, jen tam je občas docela dost výplní, zejména v první části. A navíc zrovna v tomto případě je verze Billyho Wildera z roku 1957 lepší, to ale přirozeně nijak nesráží tuhle, i ta je skvělá a já jsem rád, že se BBC do těchto adaptací pustila a že jsem díky ní mohl během svátků strávit parádní dvě hodiny u kvalitního dramatu. Napodruhé mi to snad sedne lépe, ale Agatha by měla radost. 80% a těším se na Zkoušku neviny. (11.01.2017)

Svědek obžaloby má klid divadelního představení, ale vypadá trochu jinak. Je to taková kombinace filmu a divadla. Diváci dvě hodiny čekají jestli dostane oprátku nebo nedostane. Jít dnes do kina je nadlidský úkol - hodina cesty, film dvě a půl hodiny a hodina cesty domů pokud se s někým nestavíme na skleničku vína a je půlnoc. (14.01.2018)

Wilderovu lehkost a švih z ´57 střídá ponurost, snaha o tíživou psychologii (obhájcův pocit viny) a neskutečně odporný brčálový filtr, u kterého jsem každou chvíli čekal, že se z mlhy vynoří král Mrtvých, aby splnil přísahu. Expanzi povídky A.Christie do nečekaných rozměrů autorům adaptace nezazlívám, ale kromě obřích zorniček madam Riseborough se nebylo čeho chytit.. P.S.: Toby Jones mi čím dál tím víc začíná připomínat menšího bráchu kopcoočka Michaela Berrymana.. (18.03.2019)

Jarroldova verze si o porovnání s Wilderovou verzí z roku 1957 přímo říká. A myslím si, že nemuselo dopadnout špatně. Nevadí, že sépiová barva atmosféru někdejších dob sotva připomene; nevadí, že se tolik nekonverzovalo (možná i k prospěchu věci), nevadí, že tam Marlene Ditrichová nevystavovala svoje nohy, nevadí, že..... ale vadí ten podivně zaranžovaný a protahovaný závěr, ve kterém (na rozdíl od Wildera) zemřou zrovna ti nepraví lidé. Zkrátka, Wilderům závěr a komentář hlavního obhájce: "... ona ho nezavraždila, ona ho popravila... a teď máme další práci ... obhajobu paní...", je zkrátka lepší, než obligátní odchod zneužitého obhájce do oceánu. (14.03.2018)