Dovidenia v pekle, priatelia

Pěkně anarchistické podobenství svobody a lásky (ve všech jejich podobách od erotu po agapé), plné alegorií, symbolů, metafor. Ten vzdor proti okupaci je tam cítit a pan Jakubisko byl v plné síle. Velmi šedesátková atmosféra a snad jediná čs. sex-bomba Olinka Schoberová, která nehraje vůbec špatně a vypadá zatraceně dobře. Ty dotáčky , zřejmě vzniklé v euforické náladě nově nabyté svobody (?), jsou až příliš polopatické - bourání zdi, záplava vlajek a nadšené davy na cestě k zářivé budoucnosti. To trochu celkový dojem sráží. (06.05.2012)

Z Jakubiskova Dovidenia v pekle, priatelia mám dost rozporuplné pocity. Je to jeho poslední film z 60. let, začal se natáčet roku 1968, kdy však nadlouho pominula „doba, kedy ešte bolo možné vymýšlať a nakrúcať príbehy“ a proto bohužel zůstal nedokončený a na plátna kin se dostal až v roce 1990. Film má dost špatný zvuk, postsynchron i obraz, ale to je třeba přičíst obtížným podmínkám, za kterých vznikal. Jakubisko se Sidonem tu bojují jak proti komunistické tak pseudokřesťanské ideologii, které budují archy směřující vstříc světlé budoucnosti. Místy je ale film až příliš proklamativní, zvlášť v závěru a v křečovitých symbolech hnutí hippies. Jinak se podobá dalším Jakubiskovým filmům s trojicí hlavních hrdinů, kteří se snaží žít v izolaci šťastně a po svém, jejich štěstí ale hraničí s předstíráním a jejich ráj na zemi zničí vnější zlé síly, před kterými se snažili utéct. (08.10.2008)

Mám moc rád filmové absurdno, filozofické podobenství, či symboliku, ovšem nic by se nemělo přehánět. Stačilo málo a snímek by se mohl směle rovnat Josefíně. Lidská hříšnost, touha po rodinném štěstí, ať už je složení jakékoli, ale i pokání, vina a odpuštění. Ve filmu je vše, jen je to tak nějak hozeno na hromadu a přehazováno. Slaboučká dějové linie se sice nepřetrhla úplně, nicméně nejistota reality a snů, udělá s divákem své. Opravdu nevýrazná hudba a takové váhání mezi tajemnem, humorný pojetím, či dramatem. Film v sobě nemá nic konkrétního, v některých chvílích to skutečně vypadá, jakoby se chtěl Juraj s Olinkou pouze chlubit. Herci zde vypadají jako cizinci, kteří jsou pouze slovensky nadabování, chybí mi v tom to československé. A závěrečná revoluční oslava už byla vskutku naivní. Režisérovo svobodomyslné nadšení bylo zřejmě omamující. (19.08.2013)

Po tomto filme prestávam pochybovať, že Jakubisko svojou ranou tvorbou pripomínal Felliniho. Rovnaká absencia príbehu a podobné obrazy, zaujímavé nesúrodosťou prvkov, ktoré obsahujú (viď začiatok môjho komentáru k jeho predošlému filmu). Ale napríklad oproti Amarcordovi, tento Jakubiskov počin vyniká navyše aj nejakým posolstvom alebo názorom. Aj keď je zahalený do pohľadu na neviazanú zábavu niekoľkých bohémov žijúcich na kope, ako to už režisér rád zobrazoval, stále je to posolstvo aspoň čiastočne vidieť. Trochu z kritiky režimu (úbožiaci všetkých krajín, spojte sa - apropo, trezorový film) a trochu z kritického pohľadu na náboženstvo. A hlavne, oproti hoci aj najlepšiemu Felliniho počinu, toto ma omnoho viac bavilo. No dobre, ani minutáž nebola práve závratná... (09.12.2013)

,,Život je obraz, sen a vzdech." Surrealistická alegorie, podobenství o době, které režisér, jenž o sobě vždy tvrdil, že chtěl být hlavně malířem, převedl do svých osobitých obrazů. Příjemně mne překvapilo, že i po dlouhých letech, kdy jsem film viděl, mě opět uchvátil. Snad jen kdysi jsem asi více vnímal politický podtext a kritiku komunismu, které se vinou celým filmem (bez ohledu na dotáčky) jak červená nit. Je jasné, že tvůrci v čele s Jakubiskem se nehodlali jen tak smířit s okupací Československa. Spíše překvapí, že se mohla většina filmu v té době ještě realizovat. Řada režisérů nové vlny (Chytilová, Němec, Juráček aj.) využívala množství symbolů, metafor, alegorií, podobenství z různých důvodů a Jakubisko mezi ně patřil rovněž. Navíc jeho výtvarné oko je znát na každém záběru. Protiklady života a smrti najdeme ve většině Jakubiskových filmů, zde ale jakoby dominovaly. Kromě kritiky totalitní společnosti se film opět zamýšlí nad úlohou člověka na tomto světě. Jestliže zabíjení domácího zvířectva (dnes by jej ochránci asi nevydýchali) vypadá jako bohapustý masakr, pak honička lidí v autech, kteří se střelbou navzájem zabíjejí, je koncipována jako groteska... Nad dotočeným koncem se asi většina dnešních mladých diváků uchechtne. Pokud by však zažili euforii roku 1989, pak by nejen pochopili, proč Jakubisko tuhle část přidal, ale současně by jim to příliš směšné nepřišlo. Třešničkou na velmi pestrém dortu obrazových orgií je nádherná nahá Olinka Bérová (Olga Schoberová). (22.04.2012)