The House of the Devil
The Devil's Castle
Réžia:
Georges MélièsObsahy(1)
Historicky první filmový horor všech dob. Příběh vypráví o tom, jak samotný ďábel naláká člověka do svého zámku na krásnou dívku a kterého později straší čarodějnicemi. Když za chvíli babizny zmizí, ujme se práce satanáš a hrdina ho zažene krucifixem. (-Bomba-)
Recenzie (44)
Francúz Georges Méliés je rešpektovaný priekopník hraného filmu. Potom, čo sa zúčastnil premietania filmov bratov Lumiéreovcov sa zanedlho pustil do vlastnej tvorby. Založil filmový ateliér, v ktorom produkoval svoje vlastné snímky. Jedným z nich je aj trojminútový film z roku 1896 „Le Manoir du diable“ (The House of the Devil). Niektorí kritici o tomto titule tvrdia, že je to prvý horror v dejinách kreatívnej filmárskej tvorby. Na spustnutom zámku chce diabol zlákať do svojich osídiel nič netušiaceho smrteľníka. Použije na to svoju čiernu mágiu. Jedine vďaka Božej sile posväteného krucifixu sa vydesenému mužovi podarí zachrániť svoju dušu a zapudiť pekelného pokušiteľa. Apage satanas!!! Takže je to horror? Ano, podľa mňa je. Je to prvý okultný filmový horror. **** ()
Na svou dobu vzniku, totiž samých počátků filmu, dosti dobré triky, kdy ďábel vykouzlí postavy, které se různě proměňují. Vše se odehrává v jediné gotizující místnosti a jde spíše krátkou přehlídku triků než o nějakou atmosféru strachu a napětí, v závěru člověku proti ďáblu jasně pomáhá kříž. Vlastně první hororový film vůbec, i když (jak již zmíněno) žánr ještě není vyhraněný. ()
Časté téma Meliésových filmů. Ďábel začne dělat neplechu (tentokrát na zámku) a poslouží tak k předvedení celé řady Meliésových triků. Nakonec ho vyžene křesťanský kříž. Zajímavé je, že narozdíl od většiny ostatních autorových filmů kamera mění svou polohu vůči hercům a dekoraci - jednou je z blízka, podruhé z větší dálky... ()
Kolegov si dovolím poopraviť - toto nie je prvý horor v dejinách filmu (prvý je Wegenerov "Pražský študent" z roku 1913), toto je kryštalicky čistá groteskná fraška so zmyslom pre burleskný humor a vo svojej dobe bola nepochybne vnímaná ako zábavná šaškáreň s rekvizitami, ak nie priamo ako komédia. Rozhodne nie ako horor, pretože vyvoláva všetky možné pocity okrem toho podstatného - strachu. Ak niekde posadíte kostru, zďaleka nejde o horor (o tom by mohol dlho rozprávať Paul Delvaux). Estetika tohto dielka je celkom závislá na estrádnych vystúpeniach púťových entertainerov, ktorých bolo v tom čase požehnane po celej Európe. Filmík pôsobí dojmom dokumentárneho záznamu takejto komediantskej produkcie. Ale cítite tú úžasnú vôňu 19. storočia? Šňupací tabak, naftalín, hortenzie, konský trus a politúru na dyhovaný nábytok? Takýmto veciam sa menej než štyri hviezdičky nedávajú. ()
A řekl Bůh: Budiž horor! Zde započal svou pouť jeden z nejoblíbenějších filmových žánrů. Neodvažuji si hodnotit film jako takový, z dnešního pohledu je to již téměř nemožné (na druhou stranu, ještě dnes by si autoři některých amatérských rádobyhororů mohli vzít z jednoduchých triků poučení). Jen vzdávám hold první klasice a praotci zakladateli. Čest jejich památce! ()
Galéria (3)
Reklama