Pán prsteňov: Dve veže

Soundtrack Howard Shore: 1. Foundations Of Stone ,2. The Taming Of Smeagol ,3. The Riders Of Rohan ,4. The Passage Of The Marshes ,5. The Uruk-hai ,6. The King Of The Golden Hall ,7. The Black Gate Is Closed ,8. Evenstar - featuring Isabel Bayrakdarian ,9. The White Rider ,10. Treebeard ,11. The Leave Taking ,12. Helm's Deep ,13. The Forbidden Pool ,14. Breath Of Life - featuring Sheila Chandra ,15. The Hornburg ,16. Forth Eorlingas - featuring Ben Del Maestro ,17. Isengard Unleashed - featuring Elizabeth Fraser & Ben Del Maestro ,18. Samwise The Brave ,19. Gollum's Song - performed by Emiliana Torrini , (15.05.2011)

Zkratkovitější, výbušnější a celkově o něco málo rychlejší, než Společenstvo. Lepší však v celkovém zúčtování asi nikoli. Dvě věže mají spoustu nezapomenutelných momentů. V akčních scénách je Jackson nekompromisní a usekaných končetin je zde skutečně požehnané množství. Je však až s podivem s jakou až mistrovsky vyladěnou poetičností a silou komponuje komorní scény, zejména pak ty "elfské". Svůj part zde pak hraje i jedinečná hudba Howarda Shora. Správně akční i krásně znělá. Přesně tak, jak má kompozice k tak obřímu filmu, jakým Dvě věže jsou, vypadat. Společenstvo má však své nezaměnitelné kouzlo. Krom toho je prostě a jednoduše první - něco nového a tomu se nedá dost dobře odolat. Navíc je pokračování monstrózní trilogie občas trochu moc patetické (především pak scény s Bernardem Hillem). Jeden z filmů roku je to však bez diskuze. (12.08.2006)

Nejrozporuplnější díl trilogie... Marná sláva, to že je film opravdu hodně dobrý po všech stránkách, vynikne naplno až v rozšířené verzi, ve které se konečně zacelí jinak dost rozbitá příběhová rovina Smíška, Pipina a Stromovouse; rozvine se příběh Faramira (nakonec jedné z nejlepších změn) a celý film dostane švih. Nikoli švih ve smyslu "dynamický úprk vpřed", ale švih ve smyslu "ano, běží to sice pomalu, ale chtěl bych, aby to běželo ještě pomaleji, neboť je to neobyčejně krásné". Neskutečně mě irituje nepochopitelný Aragornův pád do propasti. Proč? Ale takhle malá skvrnka nedokáže znehodnotit dojem z velkolepé podívané. Monolog krále Theodéna před bitvou v Helmově žlebu je další z momentů, který mi utkví v paměti asi navždy, stejně jako návrat Rohirů ke králi... (25.01.2004)

Lord of the Rings je absolutní vrchol v žánru Fantasy. Obrazy uchvacují naše oči a při jejich gigantických kompozicích mi nabíhá mráz po zádech. Vizuální obrazce a hudební kulisy jsou nezapomenutelné. Krásné Shoreho hudební kulisy jsou v daných momentech ohromující a ke každému detailu scény, postavě, říši, zpomalenému záběru, nebo zla, je vytvořená melodie, která bude ve mě rezonovat navždy! Dokonalé ve všech stránkách. (SE: 223 min). (14.02.2012)

Pro mě nejslabší z celé triologie, což však neznamená, že je špatný. Když se na to díváte poprvé, ani nezaregistrujete, jak ten čas ubíhá... zděšení, které vás provází, když vám někdo řekne, že jedna bitva ve filmu trvá celou hodinu, vyvolá okamžité nadšení, když ji vidíte, a vy si jen říkáte: "Tohle, že mělo hodinu?" Na druhou stranu je tohle vše jaksi kompenzováno tím, že narozdíl od prvního dílu se v tom druhém pomalu vytrácejí emoce. Prostě ani tisíce vojáků nedokáže nahradit situace, kdy jste v jedničce jen nevěřícně zírali na smrt jedné z vašich oblíbených postav. A proto, při opětovném shlédnutí, bych volila radši Společenstvo prstenu než Dvě věže. (16.10.2006)