Válečníci

Nedivím se příslušníkům britských mírových jednotek, že účast na bosenské misi s nimi tak psychicky zamávala. Museli přihlížet tomu, jak se donedávna mírumilovní občané vájemně vraždí a páchají na svých sousedech ta nejhnusnější zvěrstva jen proto, že jsou ti druzí jiného význání. A vojáci nesměli nijak zasáhnout, i když na to měli síly i vybavení, museli zůstat v každém případě neutrální. Pouze poskytnout pomoc těm, kteří to nenávistné běsnění náhodou přežili "jen" se zraněním. Vůbec ta skutečnost, že se něco takového dělo v Evropě na konci 20. století se jeví jako nepochopitelná. Při sledování filmu jsem litovala, že byl natočen u nás v Česku, a ne v Bosně, bylo to opravdu hodně poznat. Už jenom ty české názvy ulic, nebo obchodu, které bylo možno přečíst, typicky české vesničky, krajina. (04.12.2013)

Už když jsem viděl Hotel Rwanda, říkal jsem si, jakej smysl vlastně Unprofor má. Musí to stát hromadu peněz a efekt je v konečným důsledku stejnej, jako kdyby tam tihle vojáci nebyli. U Warriors je to stejný případ, jen se konflikt neodehrává někde v daleké bezejmenné části světa, ale kousek od nás. Jako ateista nikdy nepochopím, že se lidi mezi sebou dokážou zabíjet kvůli rozdílné víře. U filmu mně z toho bylo dost na blití hlavně v momentech, kdy film připomene, že byly brutálně vražděny i děti. (10.12.2012)

Silné téma, byť slabší film. K danému tématu (válka v Jugoslávii) pro mě ale rozhodně přijatelnější, než např. Harrisonovy květy, které ve mě zanechaly pocit lehkého pohoršení nad použitím stále živého lidského utrpení obroušeného pro potřeby mainstreamové zábavy (byť jde o melodrama). Žánrové filmy by se dle mého neměly točit o věcech, které jsou ještě živé. Střízlivá televizně dokumentární forma jakou zvolili Válečníci, mi přišla vhodnější. (21.04.2010)

Vojáci, kteří se účastnili mírových jednotek za války v Jugoslávii to neměli lehké a ani po návratu domů si nepomohli. Jejich hodnoty byly někde úplně jinde. Film je naprosto realisticky ztvárněný a za to si zaslouží plné hodnocení! Jinak otázka nakonec, pro ty co tvrdí, že náboženství dělá lidi i svět lepšími. Opravdu si myslíte, že by nebylo bez boha na světě lépe? (08.05.2009)

Hrůzostrašná podívaná! Už od začátku jako jízda na horské dráze skrz dům hrůzy. V tomto případě je tím domem Bosna. Válečníci se nemohou pyšnit skvělými digitálními efekty, hereckými výkony, scénářem ani kamerou, jejich síla jeněkde jinde, a to v dopadu na divákovu psychiku. Jednotky OSN jako tiší pozorovatelé, který mají jasný rozkaz - hlavně nezasahovat. Tím pádem dochází k velice paradoxním situacím, jako například rozkaz, který zakazuje transport několika dětí z bitevního pole, dokud nebudou zraněni. Peter Kosminsky v klidu strčil do kapsy i takového borce, jakým je Sam Mendes a jeho Mariňák. Vykreslení psychiky všech zúčastněných a atmosféra absolutní bezmoci dělají z tohoto snímku nezapomenutelný zážitek a to nejen pro diváka, ale hlavně pro vojáky OSN, kteří tam v roce 1992 tohle zkusili na vlastní kůži. Věřte mi, tohle z hlavy jen tak nedostanete... (28.01.2007)