Blikajúce svetlá

„Otevřeš hospodu v lese a myslíš, že se hosté pohrnou...“  Jsem mile zaskočen a překvapen! Nečekal jsem, že by mi mohla Blikající světla takhle sednout a bavit. Od pana režiséra jsem už dříve viděl O kuřatech a lidech (2015), což mě celkem upoutalo námětem, ale totálně nesedlo zpracováním, nímž se jakoby Jensen pokoušel točit absurdní komedii v pomalém artovém kabátu a vůbec to na mě nefungovalo. Ale Jensenův režijní debut, ač taky s hojně svérázným stylem, je naštěstí úplně jiný! Čtveřici mužů se úspěšně podaří vyloupit trezor s bohatým balíkem peněz, splnili si tak jeden velký cíl, aniž by je zákon doběhl – jenomže co dál? Zvláště když jejich další sen brzy poté několikanásobně ztroskotal? Díky spoustě absurdního a černého humoru, kterým jsou naplněny veškeré situace, do níž se partička mužů dostane, to navíc vůbec nepůsobí depresivně, jak by se mohlo zdát. Pan rada Vacátko měl asi pravdu, když říkal, že pokud se něco krvavého semele, buď jsou v tom prachy anebo ženská. :o) Přesto když se jedna sympatická ženština v půlce objevila, spestřila to alespoň na chvíli krásně. Celému filmu skvěle kraloval Søren Pilmark, který už jen v pohledu ukrýval silné charisma a od počátku mě svým osobitým herectvím se smyslem pro drsnou ironii chytl. S jeho třema kumpány v čele s mladým žráčem jsem už to tak jednoznačné neměl, ale musím uznat, že směrem k vtipu se též činili a přidat bych mohl i povedené vedlejší postavy myslivce a doktora. „Přes nehygienické nádobí a rozvařené, nevalně oloupané brambory, jim dávám čtyři hvězdičky.“ A nebýt kruté scény s krávou a pár slabších míst, šel bych klidně ještě výš. [85%] (12.10.2022)

Když se čtyřce přátel ocitne v rukou kufr plný peněz, kašlou na nekompromisní mafiány a vydávají se do Barcelony. Protože to tak vyšlo. A navíc kromě jednoho z nich (kdy jeho natvrdlá přítelkyně v závěru prostě hubu nezavře) je tady nic nedrží. Jenže plány jsou jedna věc a hořící auto i postřelený kamarád druhá. Zůstanou tak uprostřed lesů ve staré ruině, která kdysi bývala restaurací. A budou mít čas nad lecčím přemýšlet. Pomůže jim hravý scénář, který uhnětal čtveřici chlapíků, kteří balancují na pomezí surových sociopatů a obyčejných kluků, kteří prostě v životě (a v dětství, do kterého se vypointovaně vrátíme) zatím neměli moc štěstí. Jejich kroky divák začne tak nějak chápat a užívat si další minuty. Ostatně Anderse Thomase Jensena známe jako tvůrce jízlivých fláků, ve kterých se opakovaně setkává s (jeho i mými) oblíbenci Mikkelsenem a Kaasem – a rovněž scénáristu tíživých dramat režisérky Susanne Bier. I tentokrát se pohybuje v cynické rovině a s opravdu černým humorem. Přesto za mě lehce slabší „Dánové“. (30.03.2021)

Nádhera! Krehkosť Blikajúcich svetielok ma zakaždým zahreje pri srdci, scéna s vyfukovaním vajíčok spoľahlivo rozosmeje. Zásluha mikroskopicky presnej réžie, ktorá vedie diváka presne tam, kam potrebuje, bez toho, aby mal pocit, že je s ním manipulované. No a nápad s výletmi do dospievania hlavných hrdinov hraničí s genialitou. (15.07.2005)

Když se sevařani dobře vychrápou, tak uměj humorovat na všechny strany. Tady jsou všechny ty vtipný dialogy a absurdní scénky, tak krásně zakomponovaný do příběhu, že to člověku přijde jako úplně samozřejmý. Celej film je neskutečně dobrá mixerka všech možných žánrů, až se divím jak to všechno spolu může fungovat. Při těch vzpomínkových scénách hrála hudba, která mě vracela někam k filmům Sergia Leoneho, hlavně tedy k bijáku Tenkrát v Americe a měl jsem při nich i stejný pocit, tedy, že moje srdce si uspořádalo takovou privátní párty na oslavu vynálezu zvaný film, no a z této tiché soukromé srdcové párty šly tóny spokojenosti i do mé hlavičky a z mé hlavičky tu svou spokojenost milé rád přenáším do zdejšího hodnocení. (03.03.2013)

Každý chlap v životě pozná chvíli, kdy je třeba vydat se jiným směrem a ti statečnější se touto cestou i vydají. Ovšem málokdo kvůli tomu přestane zabíjet lidi. Torkild je však charakter, takže zapomene odevzdat výsledek poslední kasařiny a vydá se podnikat do lesa. Já jsem mu tedy rozuměl, ale bavit jsem se přitom moc nedokázal. Čestnou výjimkou byly Arneho psychopatické výlevy či scéna vyčištění hospody opilým lékařem a svérázným lovcem. V těchto chvílích jsem vybuchoval smíchy, ale bohužel se jednalo o výbuchy příliš osamocené. (20.08.2015)