Ghostland

Nepříjemně krvavý, jak to žánr vyžaduje. Sadistické představení režiséra a scénáristy Laugniera bez ohledu na příběh a jeho logiku. Děj je zhruba toto: Colleen a její dcera zdědí dům. Ale během prví noci v něm vstoupí dovnitř vrah. Colleen s ním musí bojovat, aby svou dceru zachránila. K tomu se utrpením mění osobnost dívky. Uplyne 16 let a nejstarší dcera Beth se stane známou spisovatelkou hororů.... (04.07.2018)

Intenzivní freak house nightmare. Smutek a lidštější emoce Laugierovi nejdou a nejspíš ano nikdy nepůjdou, ale aspoň se mu zde chválitebně zadařilo skloubit pro něj typické ultra-násilí a děsivý hnus s prolínáním snu a reality, útěku z ní do osvobozující imaginace. Nedává to vždy smysl, ale ve výsledku je z toho působivá skládačka, ve které (díky bohu) nejhorší představitelná traumata z minulosti nacházejí úlevu. A tím i vystresovaný divák (po ránu jako první z pěti žánrově spřízněných filmů dne docela hard-core budíček). [Sitges FF] (07.10.2018)

S postavami som sa nestotožnil a ich osud mi bol viacmenej ukradnutý. A to je u psychotrileru - pretože o horor sa naozaj nejedná - dosť podstatná chyba. Jediné čo si budem pamätať je retardované škriekanie obézneho bábikofila, ktoré mi dosť liezlo na nervy. Čím si tento film vyslúžil toľkú pozornosť, to naozaj nechápem. Originalitu žiaľ nevidel ani z rýchlika. (20.6.2018) (20.06.2018)

Marilyn Manson a retardovaný Shrek ze zmrzlinářského auta berou útokem chatrné nervy pediofobiků, nicméně není to nic, co by tu už párkrát nebylo. Přesto musím Pascala pochválit. Po půli zatančil celkem Mazaný twist a je celkem vidět, že pomocí zámořské medikace začíná úspěšně tlumit své sklony k sadismu a pofidérním přesahům. Na propuštění z léčebny to ale ještě není.. P.S.: Vzhledem k sedmdesáti stehovému incidentu herečky Taylor Hickson je plakát na další žalobu.. (21.06.2018)

Parádní vypravěčská piruetka a pořádně intenzivní cvokhaus! Laugierovi jsem sice věřil, ale vzhledem k tomu, že film nepředcházela pověst velké hororové události (jako tomu letos bylo u Tichého místa nebo nadcházejícího Hereditary), jsem očekávání mírnil. Možná hlavně díky tomu jsem nakonec tak příjemně překvapený. Ghostland sice nemá filosofické přesažno jako Mučedníci, jimiž se Laugier prosadil, ale rozhodně dodává více hororového uspokojení než The Tall Man. Na filmy z tohoto ranku jsme byli zvyklí před deseti lety, následně ustoupily do pozadí takovým způsobem, že dnes opět mohou působit jako svěží vítr. Konečně zase hororová akce, která je utržená ze řetězu a bolí! Akce, kde se postavám dějí takové věci, že divák věří, že je opravdu hluboce traumatizují a nediví se jejich hysterii. To vše navíc zabalené do prvotřídní technické formy, odehrávající se v interiérech hororově skvostné barabizny a ozvláštněné vyprávěcí strukturou, která dává smysl (byť si dokážu představit, že pro někoho bude samoúčelná). Tleskám. (11.06.2018)