Volha

Éra normalizace v pětidílné zkratce. Poměrně věrné zobrazení toho husákovsko-brežněvovského marasmu. Veřejnoprávní televize konečně začala splácet resty tkvějící v tupém následování ostalgických nálad a natočila Anti-Vyprávěj - konečně přestala točit o šedavém bezčasí normalizace v ostalgických pastelových barvách! Škoda jen, že tvůrci nenašli odvahu natočit Volhu ne jako retro komedii, ale coby temné normalizační drama typu Pout... PS: Standa ,,Třesu, šéfe" Pekárek je dokonalý prototyp oportunisty (z dramatického hlediska antihrdiny), tedy jeden ze základních typů českého národního povahopisu...a že takovýhle Standů tahle země měla a má... (30.04.2023)

Vsadit na téma o normalizaci bych řekl, že je skoro jistota, viz. Pelíšky, Pupendo, Občanský průkaz,... Spousta lidí si to pamatuje, ví jak to chodilo, zasměje se. Já tu dobu nezažil, ale řekl bych, že byla vyobrazena docela dost trefně. S přimhouřením oka tehdy lidé chodili akorát do práce, do hospody a za ženskýma. Ať to nabere na autenticitě, Volha střídá retro záběry doplněné hudebním podkresem Matušky a jiných umělců. Dobrý hlášky samozřejmě nechybí, namaštěnej jak papír od sekaný, smrad jak když se srazej dva cirkusy. Kostýmy a celé to naaranžovaní muselo stát balík a vše je dost přesvědčivé. Hádek nezklame. Třesu vole.  Jediná věc, kterou na tom Jižňáků nedávám, jsou ty jádrový hajzly. Protože to mám vždycky pocit, že mi u toho fandí celej barák (17.05.2023)

po prvním díle, který byl na hranici snesitelnosti se Volha nakonec rozjela do (ne)sympatického retro komediálního dramatu s nezvyklým antihrdinou ve svém středu. Pekárek je totiž jednak prospěchář, který je schopný udělat prakticky cokoliv  pokud mu z toho něco kápne, ale také je naprostý ignorant, kterému v jeho omezeném vidění všeho nedochází vlastně vůbec nic. Nedokážu úplně posoudit do jaké míry je Volha objektivní, protože sám si matně pamatuji až závěr osmdesátých let, ale je mi tohle zpracování vlastně mnohem sympatičtější než v jiných seriálech. Nejvíc mrzet tak může jen určitá zkratkovitost, kdy se tvůrci snažili do pouhých pěti dílů nacpat co nejvíc a některé události tak divák vidí jen na okamžik a nebo vůbec. Nejsmutnější na tom nakonec je, že takových Pekárků je dnes stále plno a jsou jich plné internetové diskuze. Jakkoliv i dnešní doba má svoje mínusy, vrátit se do tě předlistopadové by chtěl snad jen blázen...a nebo někdo jako Standa - třesu - Pekárek...70% (01.05.2023)

„Kdo chválí Volhy bídu, je zrádce a nepřítel lidu!“ Z projevu na XVII. sjezdu KSČ: „Bohužel, soudruzi, naše politbyro i oddělení cenzury zaspalo a na ČSFD se vyrojilo mnoho ztroskotanců a samozvanců, dehonestujících krásnou dobu normalizace i budování socialismu našimi dělníky, rolníky a pracující inteligencí. Nejen mandelinku bramborovou nám zde vysadili zlí imperialisti, ale i další škodnou, například jakéhosi Pachla. Jeho dekandentní, depresivní a vulgární (!) seriál Volha na ČSFD v rudých číslech?! Soudruh Stalin se musí obracet v hrobě! A soudruh Lenin vedle něj! Pardon. V mauzoleu. Se obracet.“ OKÉNKO StB SVODKY: [][] Co o seriálu říkají lidi v hospodě? // Domovní důvěrnice v důchodu: „Volha je šit. To dnes to stojí za pendrek, zlatý časy, kdy vládl pendrek!“ // Soudružka Chudobka: „Jděte s tím do háje! Je to štvavý seriál a měli by ho zakázat!“ // Standa Pekárek: „Hádek je borec, vole, trefil mě přesně. To je na lva. Rejžo, třesu!“ [][] Povídej byly pohádky z mechu a kapradí, učesané a optimistické. Volha jede blátem. A mně je úzko. Z množství sviní a prospěchářů, kteří jen převlékli kabáty, ale i z pamětníků, kteří tenkrát „pouze“ drželi hubu a krok, ale dnes neunesli tíhu svobody a zodpovědnosti sami za sebe, zamačkávají nostalgickou slzu a tvrdí: „Tenkrát bylo líp.“. Nebylo. Zadrátované hranice, závadné knížky, zakázané písničky, svině estébáci, mravní bahno, schůzování, udávání... a slušní lidé se svědomím ve vězení. Pane Pachl, palec nahoru za veselé připomenutí smutné a temné doby. (01.05.2023)

Rito, melouch, kšeftík, nachcat klouzačku, pohodička, klídeček a prdeníčko. A hlavně nohy v teple. Dvě barevné televize a tři auta jsou pro Standu důležitější než vlastní rodina. Přesně tihle lidi se školou života vzpomínají na minulý režim s láskou, protože po revoluci zůstali zcela osamoceni ve svém mikrosvětě deziluze. Za socíku se přece tak špatně neměli, no ne voe? Silné 4*. (06.05.2023)