Réžia:
Jan PachlScenár:
Jan PachlKamera:
Marek JandaHudba:
Michal PavlíčekHrajú:
Kryštof Hádek, Tomáš Jeřábek, Aňa Geislerová, Klára Melíšková, Stanislav Majer, Eliška Křenková, Jiří Lábus, Jiří Dvořák, Bohumil Klepl, Martin Pechlát (viac)Epizódy(5)
-
FOXTERIÉRY (E01)
-
HULIZA (E02)
-
TEL-EVÍZE (E03)
-
MAESTRO (E04)
-
BALBA (E05)
Obsahy(1)
Standa Pekárek má v životě tři přání: řídit volhu, jezdit pro redakci humoru a lidové zábavy a vozit Goťáka. Pětidílná minisérie Volha je adaptace stejnojmenného románu Karla Hynie napsaná neobyčejným, bizarním a přesně odposlechnutým jazykem. Lze ji vnímat jako svéráznou historii Československé televize s řadou neuvěřitelných, i když reálných „historek z natáčení“. Současně je však portrétem svého hlavního hrdiny – omezeného egocentrika, který vyniká ve vymýšlení drobných podvodů a triků – jak si nakrást benzín, zfalšovat počet ujetých kilometrů, podvést manželku, zbavit se konkurence. Logicky se pak stává rovněž spolupracovníkem StB (s krycím jménem Volha), který bez jakýchkoliv výčitek svědomí donáší na všechny své spolupracovníky a pasažéry. (Česká televize)
(viac)Videá (3)
Recenzie (250)
"Třesu, šéfe. Třesu." 'Volha' dýchá tak přesnou ukázkou tehdejších poměrů, že už si dlouho nepamatuju, kde bych to tak cítil a 6+ hodin je dost a člověka to baví okamžitě, protože Standa Pekárek není žádnej Mirek Dušín, není to lumen a naopak je to řádnej zmetek (a samozřejmě, je to výkvět, reakce na dobu, člověk si myslí, že když něco není správně, dává mu to do rukou stejné zbraně jako druhé straně - mít děcko s manželkou doma, udělat si děcko s další milenkou z hospody, která pak jde kvůli tomu na potrat a mezitím si na pracovní cestě Pekárek píchá další ženskou... po rozvodu skončí se Slovenkou, kterou si taky vezme a má s ní dvě děti, ale eventuelně ji začne podvádět taky... a vtipný je, že jsem zjistil, že tohle se daří přesně takovým týpkům, co říkají i ženským konstantně "vole", a to nemluvím ani o všech těch blbých Pekárkových vtípcích - Hádkovy tyhle role prostě perfektně sedí, on tou antihrdinskou křivou ambivalencí přímo čiší), co chvíli je tam takovej nějakej malej dialog, který skvěle ukazuje mentalitu doby, poměry a že to bylo "stejně ale jinde". Geislerová jako režisérka s umělejma zubama a plejáda skvělých rolí, některé víc přicmrndávací, některé lepší, sledujeme převážně sedmdesátá léta, ale dostáváme se až na konec osmdesátek. Ale můžete říct, že je to vymazlené, když posloucháte Goťákův German version 'Být stále mlád', při cestě do Rakouska, kde si hoši nakoupí péčko a další kraviny. Pekárek seriálem propluje, jediná nejhorší věc je, že párkrát dostane trochu pěstí a na konci je nazván krysou, ale propluje, během cesty se mu podaří skoro vše, co chce "Tři auta. Kdo tohle má?" Je mu u zadku každej, nikdo ho nezajímá a proto taky končí sám, jako hlídač. Líbí se mi to omílání motivu Švejka, typického českého hrdiny a kam do tohoto schématu zapadá někdo, jako je Standa Pekárek, který sice nekouří a nepije, ale za celý film nemyslí na víc, než na svoje péro, fotbal, na to, co se mu podaří sehnat tím, že se rozhodne někoho udat a "celou dobu nevíte, jestli je fakt tak blbej" (Švejk), ale ve výsledku mu ten život vyjde. ()
Kdybyste mi před časem řekli, že v neděli večer uvidím na ČT scénu ze zákulisí Vlachovky, kde si to udavačský šofér rozdává v obřím sudu s jednou z předních českých tváří oranžových končin internetu, považoval bych to za dobrý dadaistický žert, ale Pachl a spol. to dokázali protlačit coby třešničku na dortu jednoho dost povedeného seriálu o nihilistickém zmetkovi, kterému je všechno jedno kromě snahy si ten socík co nejvíc užít. (1 402.) ()
Nevyrovnaný, tón tomu lítá od mrazivý / vtipný drobnokresby vykloubený doby až k lehčí cringe řachandě, ale k mýmu překvapení se drží jednoznačně na straně prvního. Pekárek je zdegenerovaný chemlonový Švejk, přesně to, co česká povaha udělala z druhdy pronikavý Haškovy satiry: karikaturu s pivečkem a to chce klid a nohy v teple svatozáří kolem bauchu. Žádné my a oni. Jen my cachtající se v blátě, výmluvách a morálních kompromisech, v nichž často nešlo o život, ale "jen" o klidnou existenci. Normalizace tu konečně není vyobrazená jako idylický ostrov rodinných pelíšků vs idiotský systém, ale jako vším a všemi prorůstající rakovina nudy, přetvářky a připrcávání, kterou spolutvoří státní aparát a lidi, kteří uzavírají různé formy tichých dohod - dokonce i když vzdorují. A nad tím vším se s pokojem Buddhy vznáší kurva, bavič a obratný existenční navigátor Standa, který má jednoduchý životní kompas: když to říká Goťák, tak to asi bude pravda. Rok 1989 není tlustá čára. A Pekárci dneska plní náměstí. Nenávidí cokoliv, co se odlišuje od jejich jednoduchý vize správnosti a nohou v teple. Píší svoje zamindrákovaný výlevy na ČSFD. Volha konečně nedělá z minulosti skanzen, ale napomáhá pochopit, v čem nás historie dokurvila a v čem jsme dokurvili my jí - a jak v tom vesele pokračujeme, protože je to v nás, ne v nich. Třicet let to trvalo, ale Pachlovi se to konečně povedlo. Má to všechno nějaký řešení? A mohu vám odpovědět protiotázkou? ()
Tak se celej třesu, abych voe napsal recenzi na tuto sérku šéfe. Standa Pekárek je ultimátní dement, kterých po světě chodí opravdu hafo. Je ale nutné mít takovéto individum jako hlavní postavu a funguje to? No za mě moc ne. Dobu jsem nezažil, tak nevim, jestli to takhle opravdu chodilo, jestli to, tak to byla bída. Opět je ale otázka, jestli to funguje i filmařsky? Za mě opět příliš ne. Pachl je zvláštní režisér. Už u druhé série Pachla se uchyloval k tomu, že bruslil na tenkém lede mezi dramatem a parodií na něj. Podobně je to i tady. Karikaturní scény s tragickými vtipy s "chcáním klouzačky" střídá dobové drama s vypořádáním se politických názorů. Hádek se v hlavní roli snaží, postupem času dodá Pekárkovi i nějaký lidský rozměr ale obecně ty postavy jsou napsané tak divně voe. Komunistická parta STBáku je za mě nejlepší dvojka, kdežto zapřísáhli antikomunisti jsou absolutně nesnesitelní. Jestli byl toto tvůrčí záměr, tak nevím no... ()
Fakt mě bavilo, jak tu nostalgie a lidovost hořkne tím čecháčkovstvím a buranismem (asi nejvíc mě pobavily výjezdy na Vlachovku). Standa je precizně scenáristicky i herecky trefená postava apolitického shánčlivého vychcánka lehce proplouvajícího životem a užívajícího si ho tak, že jsem mu až záviděl. Jako svini jsem ho skoro nevnímal, přece jenom neposlal nikoho na šibenici ani do kriminálu. ()
Galéria (297)
Zaujímavosti (34)
- V epizodě se po promítnutí filmu o únosu letadla zobrazí titulek v písmu Times New Roman. Dobově by byla k dispozici pouze brzká verze písma jménem Times, která je poněkud užší a má jiné patky na glyfech. (FilFee)
- V závěrečných titulcích je jako Stavný z OPBH uveden Jiří Bálek, správně má být Jiří Bábek. (JSy)
- Stanislav Majer (Zikmund) si ve Volze zahrál v bundě po svém otci. (Česká televize)
Reklama