Volha

Rito, melouch, kšeftík, nachcat klouzačku, pohodička, klídeček a prdeníčko. A hlavně nohy v teple. Dvě barevné televize a tři auta jsou pro Standu důležitější než vlastní rodina. Přesně tihle lidi se školou života vzpomínají na minulý režim s láskou, protože po revoluci zůstali zcela osamoceni ve svém mikrosvětě deziluze. Za socíku se přece tak špatně neměli, no ne voe? Silné 4*. (06.05.2023)

po prvním díle, který byl na hranici snesitelnosti se Volha nakonec rozjela do (ne)sympatického retro komediálního dramatu s nezvyklým antihrdinou ve svém středu. Pekárek je totiž jednak prospěchář, který je schopný udělat prakticky cokoliv  pokud mu z toho něco kápne, ale také je naprostý ignorant, kterému v jeho omezeném vidění všeho nedochází vlastně vůbec nic. Nedokážu úplně posoudit do jaké míry je Volha objektivní, protože sám si matně pamatuji až závěr osmdesátých let, ale je mi tohle zpracování vlastně mnohem sympatičtější než v jiných seriálech. Nejvíc mrzet tak může jen určitá zkratkovitost, kdy se tvůrci snažili do pouhých pěti dílů nacpat co nejvíc a některé události tak divák vidí jen na okamžik a nebo vůbec. Nejsmutnější na tom nakonec je, že takových Pekárků je dnes stále plno a jsou jich plné internetové diskuze. Jakkoliv i dnešní doba má svoje mínusy, vrátit se do tě předlistopadové by chtěl snad jen blázen...a nebo někdo jako Standa - třesu - Pekárek...70% (01.05.2023)

Nevyrovnaný, tón tomu lítá od mrazivý / vtipný drobnokresby vykloubený doby až k lehčí cringe řachandě, ale k mýmu překvapení se drží jednoznačně na straně prvního. Pekárek je zdegenerovaný chemlonový Švejk, přesně to, co česká povaha udělala z druhdy pronikavý Haškovy satiry: karikaturu s pivečkem a to chce klid a nohy v teple svatozáří kolem bauchu. Žádné my a oni. Jen my cachtající se v blátě, výmluvách a morálních kompromisech, v nichž často nešlo o život, ale "jen" o klidnou existenci. Normalizace tu konečně není vyobrazená jako idylický ostrov rodinných pelíšků vs idiotský systém, ale jako vším a všemi prorůstající rakovina nudy, přetvářky a připrcávání, kterou spolutvoří státní aparát a lidi, kteří uzavírají různé formy tichých dohod - dokonce i když vzdorují. A nad tím vším se s pokojem Buddhy vznáší kurva, bavič a obratný existenční navigátor Standa, který má jednoduchý životní kompas: když to říká Goťák, tak to asi bude pravda. Rok 1989 není tlustá čára. A Pekárci dneska plní náměstí. Nenávidí cokoliv, co se odlišuje od jejich jednoduchý vize správnosti a nohou v teple. Píší svoje zamindrákovaný výlevy na ČSFD. Volha konečně nedělá z minulosti skanzen, ale napomáhá pochopit, v čem nás historie dokurvila a v čem jsme dokurvili my jí - a jak v tom vesele pokračujeme, protože je to v nás, ne v nich. Třicet let to trvalo, ale Pachlovi se to konečně povedlo. Má to všechno nějaký řešení? A mohu vám odpovědět protiotázkou? (03.05.2023)

První díl jsem překousla jen tak ze zvědavosti. Nechtělo se mi věřit, že to takhle chodilo, že tohle už bylo fakt hodně za hranou. No, pár známých včetně rodinných příslušníků mi ale potvrdili, že to takhle skutečně bylo včetně té kontroly podprsenek. Hádkovi už Pekárka nikdo neodpáře. Stvořil skutečně hnusnou figuru. (25.05.2023)

No ty voe! Je to takový modernizovaný Major Zeman pro moderní človíčky - kvalitní filmařina, většinou fajn herci, parádně vypiplaný retro-styl a ideologický podtón, který z nás má vychovat tyhlecty lepší občany, kteří budou cítit odpor k českým dezolátům a k zlým imperialistům (tentokrát těm z druhé strany, samozřejmě). Je až dojemné, jak se tam některé dnešní prorežimní prosti...holčiny nakrucují jako hrdinné bojovnice proti tehdejšímu strašliváckému režimu, kde všichni jen kradli, sprostě nadávali, šoustali a nevýslovně trpěli. Aneb seriál krásně ilustruje, jak se obloukem vracíme zpět do podobné ideologické masírky, jen s opačnými znaménky. A dělá to docela vtipně. Dobrá práce, soudruzi! (05.05.2023)