Dážď padá na naše duše

Je na tom filmu něco zajímavého. Asi to bude jeho svým způsobem zvláštní atmosféra. A navíc ho povyšují dvě složky: hudba od Pehy promlouvající krásným hlasem Kataríny Knechtové a především pak malá, leč dokonalá, Kristína Svarinská. A tak jsem jej viděl už dvakrát a kouknul bych se klidně i potřetí. (14.12.2013)

Nápad by ešte ušiel, lenže tu potom prichádza na radu scenárista, režisér a nakoniec dramaturg. Ani jeden z týchto tvorcov slovenského filmu s mysterióznymi prvkami neodviedol svoju prácu aspoň dostatočne. Takže film nudí, jeho myšlienky sú nám prvoplánovo hádzané priamo do očí a uší a každý návštevník kina sa musel pri návšteve kina cítiť trápne. Niečo podobné sfilmoval Shyamalan v podobe Signs v tom istom čase a to je film, kde tí spomenutí tvorcovia svoju prácu odviedli skvele. Pointa je vlastne totožná. (30.06.2012)

Hodili nás do deja a hneď sa to rozbehlo, presne ako to mám rád. Kristína Svarinská ešte ako dieťa s nezameniteľnou medzierkou medzi zubami a s veľmi prirodzeným prejavom prednáša dospelé hlášky na svojej začínajúcej kriminálnej kariére. Nedá sa neporovnávať s Nataliou v Leonovi (ešte aj ten obojok okolo krku), len motivácie sú iné a tento Dážď je viac artový ako akčný. Veľmi aktuálna je téma utečencov a pohľad do skriňovej Avie s osemnástimi ubiedenými ľuďmi má dnes celkom inú silu. Aj ďalšie vážne témy sa dnes nestratia, polícia jedna ruka s mafiou, problémová matka, otec, čo si nechá dieťa ukradnúť... Takto podcenenému filmu by som dal aj päť hviezd, keby nebolo niekoľkých scenáristických kotrmelcov, ktoré ma občas rozladili. –––– Utečenci. – A prečo utekajú? – Chcú žiť lepšie. – Ako MY? –––– Ty Joko, keby nám Boh znova poslal Krista, myslíš, že by ho dal do ženy? –––– Dávam ti slobodu v mene Joka a Kiky. (01.12.2015)

Film plný specifické poetické krásy, žel výsledný dojem stahuje dolů řada nepovedených momentů (nepříliš původní námět, rozpačitá režie, některé herecké výkony jsou vyloženě děsivé, a celkové vyznění snímku působí spíše vyprázdněně). Přesto si myslím, že srovnání s filmem Leon, které zde zaznělo v jednom z komentářů, není zas tak od věci, protože napadlo i mě - úchvatná mladičká Kristína Svarinská je ve své roli neméně skvostná než Natalie Portman, a především ona je tím hlavním důvodem, proč ten film i po letech od své premiéry pořád stojí za vidění. Lze se jen podivovat, kde to ČT vyhrabala, ale osobně jsem za to rád, a film jsem zhlédl s nemalým zájmem, navzdory tomu, jak amatérsky a "devadesátkově" občas působí. Pro mě - coby člověka vyloženě vysazeného poslední dobou na zvuk mluvené slovenštiny - to bylo velmi příjemných 80 minut, které mě mj. naplnily obdivem k herectví té slovenské krásky - každému, komu se líbila v komedii 10 pravidel jak sbalit holku, bych přál vidět aspoň kousek z tohoto slovenského filmu, protože je velmi zábavné vidět ji zde v jejích 13 letech - už tenkrát to v ní všechno bylo (ba co víc - rouhavá myšlenka- možná byla tehdy dokonce herecky suverénnější a zábavnější než v současnosti). (11.10.2016)

Určitě bych se nebála srovnávat Balcův film Dážď padá na naše duše s Bessonovým Leonem, který připomenul ve své době skvělé možnosti příběhů zdánlivě nerovných dvojic. Rena a malou Portmanku zde zdařile suplují Ollé a Svarinská, která nám od té doby mnohokrát dokázala, že je skutečně talentovaná a není jen bezprostředním dětským hercem. Poprvé jsem se s ní setkala v seriálech Keby bolo keby a Nesmrteľní a od té doby je její jméno v obsazení určitou zárukou kvality. Balco nám přinesl nevšední slovenskou roadmovie o psanci skrývajícím se v podunajské přírodě. Na poměry tehdy skomírajícího slovenského filmu vznikl projekt, za který se nikdo nemusí stydět, i klasické složky, které malým národním kinematografiím dávají zabrat, jako jsou humor a akce, zde šlapou jako hodinky. (30.04.2021)