Kuzu no honkai

Na Kuzu no honkai se kouká velmi dobře po audiovizuální stránce (dokonce zde zazní má nejoblíbenější klavírní skladba C. Debussyho - Arabesque No.1). Charaktery, příběh a scénář už jsou ale ztělesněným nepohodlím. Vyvolat v divákovi nepříjemné pocity je sice očividný tvůrčí záměr, ale ta snaha je tak přehnaná, až to občas působí absurdně. To, že mě některé postavy vyloženě štvaly a celý seriál se všechny účastnily jedné velké spletité hry o to, kdo vyhraje manipulací nad ostatními (na to, že se jedná o psychologické drama však ona manipulace byla téměř výhradně fyzického rázu), stále dokážu připsat tomu, že jsou umně napsané, protože to byl přesně jejich úkol. Ale některé věci na mě byly prostě moc. Za dvanáct dílů, které jsou nacpané víc nebo míň explicitními intimními scénami, jsem zaregistrovala snad jen jeden nebo dva případy, ve kterých byl sex konsenzuální. Několikrát se stalo, že jedna z postav to prostě nechtěla, ale druhá jí řekla „však jsme spolu sami a je noc, samozřejmě spolu budeme mít sex, co jiného bys taky čekal/a“. A tohle má mít mezi žánry „romantický“? Ne. Pro mě je to jen trigger. Spát s někým a mluvit o zhoubnosti lásky podle mě ještě romantiku nutně nedělá. Jediná postava, která má k sexu normální přístup je pak shamována za svou mdlost. Wtf? Psychologická stránka se mi zdála jako jedna z povedenějších, ale přesto byla slabá, odbytá a léčitelná až moc jednoduše. Dospělé postavy byly dětinské, adolescenti zas byli nuceni ukazovat se v sebedestruktivních polohách dospělosti, jako by byli zvenku ohýbáni loutkařem proti svojí vůli. Konec, který mě měl zasáhnout minimálně svou pošetilostí a kyselou ironií, mě obešel obloukem a ani se mnou nehnul. Zkrátka jen těžko se mi hledá něco, co by se mi na tomto anime líbilo a přesto jsem byla při jeho hodnocení na vážkách, protože jako celek má nesporně kvality, které relativně mohou fungovat (i když třeba ne na mě). Nakonec se ale stejně přikláním k silnějším dvěma hvězdám, protože jsem u toho trpěla prostě o kus víc, než jsem si to užívala. (08.11.2021)

Z Kuzu no honkai je už od první minuty cítit, jak se autoři snažili udělat něco nad rámec obyčejné školní romance. Scénář je tak podstatně psychologičtějšího rázu, než je většinou zvykem, je plný vnitřního uvažování zúčastněných postav a také se nebojí otevřít dveře do ložnic zmíněných postav a nechat je dovádět mezi sebou, s tím, že toho ukazuje tak akorát, aby to nikoho neurazilo. ------- Středobodem scénáře je láska středoškolačky, a zároveň první hlavní postavy, Hanabi Yasauroky k učiteli na její škole, Kanaiovi. Ten je zamilovaný do jeho kolegyně Minagawy a do ní je pro změnu zamilovaná druhá hlavní postava seriálu středoškolák Mugi Awaya. Vzhledem k tomu, že Hanabi stejně jako Mugi nemůže mít toho co chce, tak trochu natruc začnou chodit spolu s tím, že hlavně ze začátku spíš než o regulérní vztah jde o lízání si psychických ran z neopětovaných lásek. ------- Zmínil jsem, že seriál je vedle klasické romance poměrně silně psychologicky zaměřen. U takovéhoto žánru jsou zdaleka nejdůležitější opravdu silně vykreslené charaktery se kterými se může člověk, zejména ten dospělý se zkušenostmi, ztotožnit. A osobně nemám pocit, že z toho by se autorům podařilo vyjít se ctí. -------- Postavy v Kuzu no honkai je banda šedých charakterů, kterým někdo zapomněl vdechnout život. Motivace většiny sice jsou napsané docela dobře, ale díky jejich naprosté nezajímavosti a překvapivě minimálního vývoje napříč seriálem, mi byly prostě ukradené. Scénář si na silnou psychologickou rovinu tak spíš jen hraje, než by ji opravdu naplnil. A to je velká škoda. Nejhorší na tom ale je, že pár momentů v seriálu je výborných a být postavy alespoň o trochu barvitěji vykreslené, užil bych si je extrémně. ------- Romantická rovina je zcela standartní, ničím nepřekvapivá, za ty roky, co Anime sleduji, jsem viděl řadu daleko lepších. ------- Jestli něco dělá seriál mimořádně dobře je to jeho hudební a obrazová složka. Hudba naprosto přesně padne do jednotlivých situací, je jí jedno, jestli jde o vypjatý moment nebo pouhé nezávazné tlachání dvou lidí, celý seriál je výtečná. Stejně tak famózně seriál i vypadá. Často se v něm prolíná několik obrazů naráz, přičemž to nepůsobí překombinovaně, ale vlastně dost přirozeně, kresba je navíc super. Produkční kvality za jsou tedy za jedničku s hvězdičkou. -------- Takže jaký Kuzu no honkai je ? Odpověď není jednoduchá a už vůbec jednoznačná. Forma je fakt dobrá. Po obsahové stránce mám osobně prostě problém, postavy mi nepřijdou zajímavé a dostatečně prokreslené, tím pádem mi na nich nezáleželo a nebavily mne dialogy. Pokud Vás ale postavy zaujmou a naopak Vám přijdou prokreslené a ještě k tomu se v nich sami uvidiíte, není důvod, proč si seriál nepustit a neoblíbit. Za sebe prosté 2*. (09.09.2017)

Sexuálně nabité drama a adaptace populární mangy, která by i mohla fungovat, kdyby ten samý scénarista nedělal i na School Days (i když kdo ví, mangu jsem nečetl, takže kvalitu zdrojového materiálu komentovat nemůžu) a nebyla to taková blbost... většina dramat stojí a padá na postavách a stejně tak v tomto případě - a ty jsou tu opravdu špatné, a nemyslím tím jejich zkaženost a nesympatičnost, to je záměrné a dá se s tím pracovat, spíš hodně špatná charakterizace a podle postavy buď divný a nerealistický nebo ve většině případů chybějící vývoj. Nějakého duchaplného děje to taky moc nepobralo, víceméně je situace stejná jako s postavami, a ke konci se to ještě zhorší (a to co tam je je předvídatelné); seriál se snaží působit komplexně a dospěle, ale ve skutečnosti to moc hloubky nepobralo a působí to spíš domýšlivě. Jediným pozitivním bodem je vizuální stránka (je to noitaminA, takže peněz do seriálu šlo asi celkem dost). Nakonec Pity Fuck: The Animation nedostane víc, než 4/10. (12.02.2017)

Nějak jsem tomu celému nepřišla na chuť. Pilotní díl mi udělal o celém anime dost mylný dojem. Hanabi mi přišla poměrně dobře a i reálně vyjádřená. Dá se říct , že takové holky vážně jsou. Platonicky zamilované, se zmatenou sxualitou. Ovšem Mugi mi do toho nějak nezapadá. Jeho reakce a chování je místy dost nad rámec ( přirozeného) což celému příběhu ubírá na kvalitě a hloubce. 3/5 (27.09.2017)

Však to známe: Milujeme ty, co nás odmítají a budiž Kuzu no Honkai stručnějším účelovým dokumentem, jak to tak může vypadat v seriózní anime praxi. Škoda jen, že začátek je ta nejlepší část. Děj nás rychle seznámí s ústřední dvojící a bez okolků mrští do víru dění, které je v některých scénách nezvykle, ale zato příjemně odvážné. Ono samotné nakousnuté téma je totiž velmi, ale velmi choulostivý; je to šito tou nejtenčí nití, která se může jen drobným zatáhnutím přetrhnout. Obě silně nastiněné kontroverze (vztah učitel x student a vztah dvou lidí, jejichž láska je spíš účelová) dokáží vyvolat hodně zapálené emoce a musím říct, že Kuzu no honkai se to efektivně daří. Základem je neutěšěná depka, která dává předzvěst a náběh na hlubokou psýchu. Bohužel, ty elektrizující počáteční momenty se nám sic sem tam vrací, ale několikrát opakovaný trik velmi rychle ztrácí lesk a poté už maximálně zvedneme obočí. Proč? Vše je to zásluhou postav. Trápí se nám, trápí (mají vůbec nějaký jiné zájmy než pokrytecky depkařit?), začnou dělat kvůli lásce psí kusy a zanedlouho dojdete k neblahému zjištění, že vám k srdci takto nikdy nepřirostou. Ano, budete jim věřit jejich zoufalost a násilnou dospělost, se kterými se snaží svou situaci vyřešit. Budete jim věřit i ty prázdné pohledy plný nešťastných myšlenek, proč to nevychází. Jen tou dobou už mi byli protagonosti tak vzdálení..že mi to bylo jedno. Konec naštěstí ten postupný pád zastavuje a zanechává mi v hlavě nemalé množství myšlenek. I přes nakonec ne tak úspěšné zvládnuté psychologické drama (jak se zpočátku tvářilo) a poměrně vleklý děj jsem stále byl svědkem neobyčejného a hodně nepohodlného zobrazení romance, jak té vnitřní, tak té ryze fyzické. Hudebně a hlavně obrazně je to vysoký nadstandard, a i když svou lásku jsem zde nenašel, jsem rád, že jsem tento seroš shlédl. (12.01.2017)