Vládci chaosu

Více jako o filmu mapující počátky norské black metalové scény se dá mluvit o nahlédnutí do duše psychicky nemocných mladých lidí bojujících s poznáním vlastní identity. Velmi nekompromisní a surový, určitě ne pro slabší povahy. Zda jsou události přenesené na plátno přiostřené nebo i částečně vymyšlené nic nemění na faktu, že tahle individua jsou/byli totálně zvrácení magoři, kteří si nezaslouží jakýkoli obdiv. Režisér se o žádné oslavování nesnaží a moc dobře ví, o čem točí, jen to mohlo být klidně o půl hodiny kratší. 60% (05.09.2019)

Možno je to detska kravina, black ide mimo mňa, no i tak ma začiatky zaujímajú. A týpek na stoličke odbubnovaný a prežitý tou schémou nema isto v hlave nasrané,takže vie o čom točí, ano..vravel mi to.. Romantická komédia s poctivými gore scénami, realisticky stvárnenými vraždami (ale že fakt) , ohňom a divnými deťmi... päť bielych !!! (19.07.2020)

Musím s hodnocením jít na neutrální střed. Nejde o zpracování, protože to je na výborné úrovni ve spojení s uhrančivými hereckými výkony. Film dokonce i skvěle odsýpá a ani minutu jsem se nenudil. Největší kámen úrazu je zobrazení faktů. Jasně, že dění kolem druhé vlny black metalu je provázáno velmi temnými událostmi související s kriminalitou a kdyby se muzikanti soustředili více na muziku a budování nově vznikající scény, prokázali by žánru bezesporu lepší službu. Nemůžu se prohlásit za odborníka na black metal, ale něco málo už jsem četl a viděl a opravdu si nejsem skálopevně jistý jestli se věci staly tak, jak jsou zde prezentované. Jde především o vykreslení charakterů hlavních protagonistů, kteří jsou přímo založeny na skutečných osobnostech. Tady se nabízí spousta otazníků a myslím, že laikům zkreslí pohled na black metal. Nejde se ubránit dojmu, že jde o určitý druh povrchního zpracování, které se snaží udělat dojem senzace. Nutno říci, že dost kontroverzní. Dřív než někdo začne dělat závěry bych chtěl odkázat na vynikající dokument Until the Light Takes Us ze kterého si jde udělat jakýs takýs obrázek o událostech a postavách podílejících se na vývoji nebo úzce spjatých s black metalem. A pak samozřejmě na další prameny, nejenom textové. Vládci chaosu bych ve zobrazování událostí radši bral dost skepticky a nebral to jako výchozí pohled. Jasně, že členové skupin nebyli žádní svatoušci, jen je tu to ALE. Z tohoto důvodu nemůžu jít výš nebo míň, protože zase na druhou stranu ne vše je bohapustá lež. Za mě menší zklamání, protože Vládci chaosu budou metalovou komunitu dost rozdělovat a vrhat ne tolik dobrý stín na metalisty. (06.03.2019)

MAYHEM a BURZUM. Dvě legendární norské kapely. Euronymous a Varg. Dvě kontroverzní postavy norského black metalu. Ortodoxní blekouši film neskousnou, protože se jejich vzorové chovali jako pošahaní kreténi. Publikum, které je na metalu odkojeno a zná okolnosti a události norské scény, jenž se v první polovině devadesátých let odehrávaly, bude spokojeno. Diváci, kteří vůbec neví, o čem je řeč a za metal považují AC/DC nebo KISS, budou zřejmě překvapeni a možná i šokováni. Já jsem moc nečekal, o to více jsem byl překvapen. I když je příběh zcestný a ne zcela přesný, film jako celek je natočen bezvadně! Pochmurná atmosféra norského prostředí, hořící kostely, metalová kultura devadesátých let, vraždy a sebevraždy. Tempo vyprávění šlape jako hodinky, k čemuž hodně přispívá dynamický střih a kamera. Tohle je fakt první liga! Obsazení EURONYMOUSE Rory Culkinem (brácha Kevina ze Sám doma) mě nevadilo, na bučka VARGA jsem si musel chvíli zvykat, ale v pohodě, avšak nejvíc mě dostal DEAD, který jako totální magor a psychouš působil dokonale! Jeho sebevražedný akt je fakt kruťácky natočen! Moc dobře je použita i vybraná hudba, a tak si znalci mohou vychutnat skladby od kapel jako třeba SARCOFAGO, SODOM, BATHORY, GROTESQUE, TORMENTOR, CARCASS, HOLY TERROR, nebo samotných MAYHEM. Jako krásný bonus zazní působivý song The Host of Seraphim od DEAD CAN DANCE, zrovna ve scéně, kdy Varg jede udělat to, co jede udělat. Lords of chaos je řemeslně velmi povedený film a pro každou metalovou duši by měl být určitě jistým přínosem. (17.02.2020)

Odpor kovaných blackmetalistov, vrátane kapelníkov, ktorí sa diania priamo, či nepriamo zúčastnili, voči tomu ako Lords of chaos vykresľuje jednotlivých protagonistov len potvrdzuje, že film trafil klinec presne po hlavičke. Nič proti black metalu, som fanúšikom. A preto poznám niektoré maniere ľudí, ktorí sa v ňom pohybujú. Všetka tá teatrálnosť a mačizmus k tomu jednoducho patria - potom kapely rozdeľuje, či dostatočne zvládajú aj hudobné remeslo. Od koho iného mohlo takéto pózerstvo prísť, ak nie od rozmaznaných pubertiakov zhýčkaných severským sociálnym blahobytom, kde si musia nepriateľa a následný odpor vymyslieť - inak im reálne nič nehrozí - a v konečnom dôsledku svoju agresiu ventilujú len kvôli pozornosti verejnosti, lebo by sa unudili (alebo upili) k smrti? Bez ohľadu na to ako presne sú zobrazené skutočnosti sa tvorcovia v zásade držia faktov (vražda, podpaľačstvo, skutočné fotografie atď.), akurát súvislosti zrejme interpretujú po svojom a o tom je tvorivý proces. Z psychologického hľadiska je film mimoriadne presný - musím to priznať aj napriek tomu, že zo spomenutej predstieranej rebélie a egotripu pár tínedžerských magorov vzniklo v konečnom dôsledku niekoľko skvelých kapiel. Ten, kto neprizná, že v skutočnosti šlo pri daných udalostiach o súboj v popularite medzi mládežou a nie o ideologický odpor, či nejaký iný vyšší princíp a slepo adoruje vykreslených členov kapiel, zrejme ešte mentálne nedospel. (30.01.2024)