Moulin Rouge

"Why couldn't you be tall and handsome?" "Two more of these and I shall be."     Životopisná dráma o významnom francúzskom maliarovi (Henri de Toulouse-Lautrec), ktorého stretol dosť nešťastný osud. Historické filmy veľmi neobľubujem, väčšinou ma trochu odrádzajú svojou zatuchnutosťou, v tomto prípade ma ale dokázal upútať tak Henriho životný príbeh, ako aj jeho výtvarné stvárnenie (pekné zapracovanie Henriho obrazov) a predovšetkým vierohodné zobrazenie dobových reálií Paríža koncom 19. storočia. Mal som tak možnosť okúsiť poklesnutú zábavu v preslávenom kabaretnom podniku, nadýchať sa atmosféry rozličných parížskych štvrtí, dozvedieť sa niečo o vtedajšom spôsobe svietenia, či tlačiarenských technikách. Henri je vykreslený ako inteligentný človek a talentovaný umelec, ktorý v hĺbke duše túži po láske, ale navonok sa jej urputne bráni, aby sa vyhol sklamaniu. Do jeho života vstupujú hneď dve osudové ženy, ktoré ani nemôžu byť od seba odlišnejšie (jedna je príšerná mrcha, tá druhá skvelá a múdra žena).     "One should never meet a person whose work one admires. What they do is always so much better than what they are." (07.08.2023)

Životopisný film o francouzském malíři Henri de Toulouse-Lautreca čerpající z knižní předlohy spisovatele La Suera, je plný koloritu a obrazu barev zachycené bohémské doby hýřivých kabaretů. Zpracování díla o umělci, který prožil velikou část života malováním v ateliéru na Montmartru, kterému se věnoval od útlého dětství je umocněno obrazy impresionistické generace. Jeho obrazový plakát se na Moulin-Rouge setkal s obrovským úspěchem a posunulo jeho uměleckou kariéru k nejvyšším metám a tím se stal uznávanou uměleckou osobností. Jeho častým modelem byli hlavně jen prostitutky sedícími pro předlohu Madony, také asi tvořily jediný typ ženy, který byl pro dekadentního malíře Lautreca dostupný. Ostatně na Montmartru a okolí byl výběr tváří a lidských typů postižených beznadějí pro malování dokonalý. Příběh o Lautrecovi se podařilo nafilmovat velmi dobře, hereckému výkonu nelze nic vytknout. Nelze však přehlédnout zjednodušené pojetí jeho osudu i přes dramatické momenty jeho bolesti a duševní strasti, je to film ne zcela dotažený, významná a pozoruhodná tvůrčí část života Lautreca ve filmu chybí, a to je škoda. Nic to ovšem neubírá na velikosti mého oblíbeného malíře Henri de Toulouse-Lautreca. (25.11.2007)

70%. Moulin Rouge Baze Luhrmanna je jedním z mých nejmilejších filmů, proto jsem po stejnojmenné knize od Pierra La Mure sáhl hned, jak jsem ji v knihovně v létě 2007 objevil. A byla úžasná, přinesla mi neuvěřitelně hluboký zážitek. Když jsem pak zjistil, že podle ní byl natočen i film, následující rok jsem se jej snažil sehnat. Jak už se dalo čekat... kniha byla mnohem lepší. Což ovšem neznamená, že by Hustonovo Moulin Rouge nebyl dobrý film... (24.04.2008)

Hrdina tohoto filmu se jmenoval plným jménem Henri-Reymond de Toulouse-Lautrec-Monfa (1864—1901). Jméno tohoto francouzského malíře poimpresionistického údobí, následovníka skvělého Edgarda Degase, není u nás natolik známé jako jméno jeho současníka Van Gogha, s nímž měl dost společný osud, společné životní bolesti. Neznamená to však, že by Lautrecovo dílo postrádalo životnosti. Pravda, je to dílo thematicky hodně jednostranné: velkou část tvoří oleje, pastely, kresby i litografie, zachycující noční život Montmartru. Třebaže Lautrec usiloval o nadrealistickou výraznost barvy, působí jeho díla podmanivým dojmem nejen přesným kresebným vystižením námětu, ale právě jeho zvláštním koloritním vyjádřením. Ve filmu „Moulin Rouge" toho bohužel z malířova díla mnoho nevidíme, a pokud, tedy většinou jen ony výstižné záběry pařížského nočního života. Souvisí to do určité míry s celkovým záměrem autorů, kteří z umělcova života vyzvedli do filmu vlastně jen několik stránek: Jeho tělesnou vadu a z toho vyplývající komplexy méněcenností, rozháněné nezřízeným požíváním alkoholu. To ostatní — jak z malířova díla, tak z jeho života — zůstalo opominuto. I při tomto částečném překreslení malířových libůstek je však „Moulin Rouge" dílem cenným a velmi lidským. Je to dílo — a to u životopisů nebývá právě obyčejem — velmi dramatické. Drama bylo ovšem také na čem stavět: na velikém rozporu Lautrecovy žízně po životě a štěstí a jeho tělesné nebohosti a s ní souvisejících duševních útrapách. O vynikající kvality filmu, který má v současné západní produkci velmi čestné místo, má zásluhy především nadaný režisér John Huston (nedávno jsme viděli jeho „Africkou královnu"), a představitel Lautreca i jeho otce, José Ferrer. Režisér mistrným vyvoláním atmosféry (připomeňme záběry z tanečních síní, z pařížských nočních ulic, a zejména dvě vrcholné scény — Lautrecova sebevražedná krise a umělcova smrt), herec pak hluboce lidským a pravdivým vystižením svého hrdiny, jeho těžkého vnitřního života. Filmový přehled 26/1954 (24.01.2009)

Nevidím jedinú vec (okrem Collette Marchand), ktorá sa na tomto filme môže niekomu páčiť. Všetky scény bet Marchand sú neuveriteľne nudné a koniec filmu je neuveriteľne oslobodzujúci pocit. Nezvyknem často ísť proti prúdu, ale tu sa ináč nedá. Jednoducho nepodarený film. A vlastne ani celkom neviem, prečo zaokrúhľujem nahor... 30% (07.08.2011)