Asfaltová džungle

Asfaltovou džungli jsem zhlédl v rámci televizního cyklu noirových filmů, ačkoliv k typickému zástupci žánru má hodně daleko. Spíše jde o klasické heist movie s několika noirovými prvky. Počátkem 50. let šlo nejen v rámci žánru o zřejmý nadprůměr, dnes už vyčnívá jen několik čtyřhvězdičkových scén, jako je ta s gramofonovou deskou, kdy jediný song a krátké okouzlení dívčím půvabem rozhodne o dalším osudu jednoho velkého hráče. Nejlepší dojem jsem měl z postav zkorumpovaného požitkářského právníka Emmericha a prohnaného Doca, strůjce loupeže. Jejich představitelé se s rolemi popasovali znamenitě. Naopak Marilyn Monroe opakovaně dokazuje, že byla jen hezkou tvářičkou, za kterou scházel herecký kumšt. Největší prostor dostala bohužel sentimentální a melodramatická postava zlodějíčka Dixe, který se pokouší vrátit ke svým kořenům na farmě v Kentucky a pověsit zločinecké řemeslo na hřebík. Podle mého to není ku prospěchu věci, stejně jako závěrečný moralistní výstup vysoce postaveného policisty. Skutečný noir by byl mnohem cyničtější a místo slzopudné tragiky by pracoval s pocitem hořké deziluze. Co se ale Hustonovi povedlo výborně, je komplexní zachycení sociálních skupin, které se v té době podílely na americkém podsvětí - od řadových nýmandů přes zkorumpované policisty až k šéfům a postavám v pozadí. Celkový dojem: 65 %. (05.09.2018)

Fauna se v asfaltové džungli rychle rozdělí na relativně dobrou (architekt akce, kasař, řidič a dobrosrdečné svaly s touhou vrátit se na rodnou farmu do Kentucky) a zlou (podlý mecenáš na pokraji bankrotu, změkčilý prostředník, zkorumpovaný fízl). Huston pak s tou nebohou zvěří definuje budoucí žánrové postupy a na ose příprava - loupež - její tragické následky rozehrává bezútěšnou partii o marnostech lidského pachtění a náhodách pitomějších, než jsou mladé milenky starých pánů. Obsazení funguje od neostrých rysů hromotluka Haydena až po strýčkovu husu Marilyn a všechno to zabíjení, rvačky mezi muži a bezvýchodnost tady nacházejí svůj pravzor.. Pozorný divák si zajisté všimnul institucionalizovaného Brookse a je mu tím pádem jasné, za co kroutil svůj trest v Shawshanku.. (18.07.2019)

...., z níž pokouší se "odlepit," ale nemůže odejít, na pláži se mít, ani božská Norma Jeane. Na sofa to nevinné kotě spí, teď se kočka probouzí. Všichni jsou z ní paf, když cupitá v kalhotovém kostýmku nebo svůdných koktejlkách... Všechny ten třpytivý klenot oslní, mysl omámí, rybník vypálí. Pokolikáté v historii už, zrádný to lu/m/p? Stínoví hráči krouží, baží, mžitky z té marnosti mají. Nepřející, nezkorumpovaní jim nohy podrývají. Tužby, co klenuly se pod kůží, vidím černě, muži. Obrali nás o ně, a tím utrpěl tým loupeživý s nejlepšími úmysly, nejvyššími ambicemi, co zbohatl ve smrti. (18.03.2017)

Muži na pokraji nervového zhroucení. Dluhy, temná minulost a mizerné vyhlídky. Policajti berou úplatky, ženy prášky na spaní (ve velkém). Zločin představuje jediné východisko. Dobro nemá šanci, všichni jsou prohnilí. V podstatě nám nezbývá, než to přijmout za fakt a začít držet pěsti zločincům. I konec, v intencích „našeho“ světa spravedlivý, dává pocítit trpkost. Huston natočil proklatě temný, humoru prostý heist movie. Akce proběhne zhruba v polovině děje a Asfaltová džungle po ní, narozdíl od žánrových sourozenců, neztrácí na napínavosti. Situace se poněkud vyhrotí, aktéři strhávají masky a odhalují svá citlivá místa. Proměny rolí podle toho, kdo je zrovna na koni, mne bavily více než samotná loupež. Nikdo není nad věcí, nad každým je někdo. Těch postav je možná příliš, každá na druhou stranu stojí na jiném stupni složitě provázaného zločinného světa. „Organický“ název tím dává dokonalý smysl, porazíte jeden strom a zhroutí se celý (krimi)systém. 80% (15.04.2012)

Standardně nadstandardní John Huston. Asfaltová džungle se sice nemůže chlubit natolik vyšperkovanými charaktery jako kupříkladu Poklad na Sierra Madre a scénář nás dnes svým ohraným schématem už jen stěží nějak překvapí, ale přesto se jedná o film-noir neoddiskutovatelných kvalit, s poctivě vystavěnou atmosférou prohnilých zločineckých duší a s natolik sympatickými antihrdiny, že jim i v jejich zoufalém boji proti neúplatnému osudu budeme rádi držet palce. Právě pocit bezvýchodnosti je hlavní dominantou filmu, Huston si v něm libuje a rozplétá jednotlivé zvraty a intriky přesně tak, aby příběh s očekávaným završením nevyšuměl do prázdna, nýbrž zanechal i nějakou emocionální stopu. Nemohu říci, že se to podařilo na sto procent, ale moje lačné divácké buňky byly každopádně dostatečně nasyceny, datum spotřeby stále značí velmi trvanlivé zboží... 80% (23.09.2015)