Mlha v srpnu

Mrazivé memento 200 000 nacistických obetí eutanázie v sanatóriach Tretej ríše. Film, po ktorom nikomu nebude ľahko, ale ktorý je potrebný, aj keby len ako pamiatka všetkých tých nešťastníkov. Že bol vybratý konkrétny skutočný príbeh jedného z nich, HMLE v AUGUSTE dodáva na sile, ale zároveň uberá na pochopení prístupu mnohých tých lekárov a riaditeľov ústavov, skutočne presvedčených, aspoň zo začiatku, že robia službu nielen spoločnosti, ale aj postihnutým samotným, a neskôr, keď sa to už definitívne zvrhávalo na vyhladzovanie, zasa neschopných uvedomiť si, že už stratili nielen lekárske zábrany, ale aj elementárnu ľudskosť. Filmovo stvárnený postupný vnútorný prerod psychológie jednotlivca, ktorý zložil Hippokratovu prísahu a chcel pomáhať, no stal sa neho ten najhorší vraždiaci netvor, by ma osobne zaujímal viac. Sebastian Koch so svojou charizmou a hereckým umením tu robí čo môže, aby ho ukázal, film sa však zameriava na komplexnejší dojímavý obrázok a navyše sa odohráva takmer na konci druhej svetovej vojny, kedy to všetko musela byť už iba pretvárka a/alebo šialenstvo. (15.11.2016)

"Nemecký národ musí byť oslobodený (musí sa zbaviť ) od dedičných chorôb, menejcenných, duševne chorých, mrzákov, invalidov ... ale aj bezprizorných, povaľačov, neprispôsobivých....ľudí " . A toto trvalo ešte 45 dní po kapitulácii Nemecka. :( Silný a zároveň smutný príbeh . Mimochodom s výrazom biely cigáň = jeniš .. som sa až v tomto filme stretol prvý krát. (28.04.2017)

Zaujímavý film, ale nebolo moc príjemné to pozerať. Neviem presne definovať prečo som to nedopozeral, ale asi na takéto niečo treba mať aj primeranú náladu. Za iných okolností, ak by som to dopozeral, tak hodnotenie by išlo minimálne o 1* hore. Asi aj preto som to zabudol ohodnotiť a zistil som to o pár týždňov pri menení filmov na externom zariadení. (31.05.2017)

Němci po čase zase jednou překvapili. Ani ne tak námětem, ale spíše zpracováním a hlavně koncem. Kdo viděl, tak ví. Ivo mi prostě přirostl k srdci a troufnu si tvrdit, že o tomhle talentovaném mladíkovi ještě určitě uslyšíme. Po jeho Jackovi, druhý, mnohem lepší a smutnější film. Bohužel. Taková byla tehdy doba a za sebe jsem jen moc rád, že ji znám jen z filmů. (28.03.2017)

Děti, podává se malinová šťávička! Oblíbený dětský nápoj je tentokrát obohacený o barbituráty a ředitel psychiatrického ústavu (Sebastian Koch) má pro tento speciální úkol na redukci postižených jedinců za 2. světové války svého Anděla smrti, sličnou zdravotní sestru (Henriette Confurius). Uprostřed zrůdného dění se ocitá třináctiletý sirotek (Ivo Pietzcker), kterého sem dostala jeho dosavadní vzpurnost a totální nepřizpůsobivost. V prvé řadě se jedná o citlivé téma, u kterého se nabízely dva způsoby zpracování. Buď to bude drasticky pojatý film, u kterého divák bude odvracet zrak, nebo to bude spíše psychologická sonda za zdi jednoho ústavu. A volba padla na psychologický film. Neutěšené prostředí ústavu smrti je opravdu bezchybně zvoleno a vyvedeno a stejně  tak i chovanci ústavu jsou dokonalí. A přece jen ta drastičnost filmu v určitých fázích chybí. Jsme sice svědky nějaké té pitvy, nikterak detailní, sličná zdravotní sestra s líbezným výrazem ve tváři chladnokrevně podává svým stanoveným obětem jedy a ředitel postupně odškrtává jmenné položky ze svého dlouhého seznamu pacientů, dál už si ale film zajít netroufne. Dvouhodinový film obsahuje rovněž i nějakou tu zdlouhavou scénu, také je k vidění hvězdný Karl Markovics. Emoční křivku režisér Kai Wessel uměl nastavit solidně. Nahrává mu prostředí i precizní herecké výkony. A nemálo scén tak utkví v paměti. I tak jeho režie inklinuje ke kvalitně odvedenému televiznímu filmu, což není žádné překvapení, neboť má na svém tvůrčím kontě pěknou řádku televizních počinů. Zajímavé a znepokojivé téma určitě nabourává ráz válečné tvorby, takže velkým plusem je to, jak se snaží vymykat a nenechat diváky v jejich komfortní zóně. 7/10 (11.04.2023)