Šakalí léta

Scénář: Jan Hřebejk, Petr Jarchovský .. Když mi bylo deset a startoval po českých kinech tento hudební film, byly slyšet jeho muzikálové písně všude. A tehdy se mi dokonce líbili a ne málo. Dnes to takové „hitovky“ nejsou a tak zbyl jen příjemný retro příběh o vlně rock’n’rollu u nás, kde nechybí zajímavé postavy (pro Abrháma mám slabost) a humorné scény. Každopádně, Hřebejk se alespoň režisérsky zahřál.. (02.10.2006)

Porevoluční český muzikál o tom, jak jsme všichni nadržení z USA. Ve své době to byl recept k divácké spojenosti, z dnešního pohledu je zdejší amerikanismus za hranicí vkusu. Jako muzikál mě film neoslovil a slabý děj neutáhnou ani vesměs dobří herci. Šakalí léta jsou zastaralou verzí Pelíšků. Proč se k nim vracet? Netuším. 50% (06.12.2021)

První půle devadesátých let v Česku se z filmového hlediska vyznačovala vzestupem vizuálně výrazných snímků s velkými rozpočty od mladých nadšených režisérů, které však bohužel neměly v náhlé záplavě západních, doposud nedostupných titulů, kdovíjaký divácký úspěch (dále viz třeba Kouř, Akumulátor 1, první Renčové). Zároveň na nich bylo vidět okouzlení tvůrců právě západními tématy a přístupy, které nadšeně švédovali. Proto vznikly možná trochu mimoděk zvláštní zeitgeist filmy, které fungují daleko více pocitově a povrchově než že by měly nějakou hloubku, ale zároveň z nich prýští strašné nasazení, energie a radost tvořit, přičemž se stále odehrávají v zešedlých socialistických kulisách. Šakalí léta jsou filmem, který nijak zvlášť dobře vypráví příběh o něčem, co tu nikdy nebylo způsobem, jaký tu nikdo doposud nedělal. Vzniká tak mimoděk nějaké zvláštní universum, kterému se lze racionálně v pohodě ubránit, ale které jinak díky vynikající kameře, výpravě a scénografii (aka "úvod do hřebejkovské komunistické hnědi") lze zase nakrásně propadnout na té pocitové úrovni. S čímž my, bývalí kluci z pod Julišky, rozhodně nemáme problém. (22.06.2022)

Zatímco v současnosti očividně prožíváme počátek úpadku Hřebejkovy invence, Šakalí léta jsou naopak plodem jeho filmařské adolescence – tenká dějová linie, průměrné songy, ucházející taneční čísla, strašlivý střih. Během sledování se mi bezděčně vybavil text písničky, kterou Hugh Laurie procítěně pěje v jednom z dílů A Bit of Fry & Laurie. Snad že texty v Šakalích letech jsou na této úrovni: A i když lidi říkaj ti, že tahle země má na mále, / všechno se dá vyřešit dobrým kopancem do p*dele. / V sametové botě noha železná / a když snad dojde k tomu, že kolem nikdo nestojí, / jen stoupněte si před zrcadlo a kopněte se do svojí. / Nakopali jsme p*del Grenadě, a Iráku jakbysmet, / nakopali jsme ozónové díře, ta nám to teď vrací zpět. / Nakopali jsme p*del rakovině, a AIDS bude další, věřte mi, / a globálnímu oteplení nakopeme s brýlemi. Potíž je v tom, že Fry & Laurie byli vtipní. Šakalové jenom vyjou. (13.04.2015)

Šakalí léta sú dôvodom, prečo Hřebejkove filmy (až na výnimky) nemám rád. Ono sa  udalosti nejako udejú. A po x rokoch príde ambiciózny scenárista a režisér a vytvoria obraz tej doby. Obraz tak falošný, až hrôza. Ako človek, ktorého história zaujíma iba okrajovo a účelovo som ochotný prijať najrôznejšie príbehy z dôb dávno minulých. Ale nie som ochotný prijímať sfalšované verzie života v rokoch, ktoré si pamätám. To je prípad Šakalích let a čiastočne aj Pelíškov. (09.08.2021)